V České republice ročně onemocní nádorem více než 300 dětí, polovina z nich se léčí na Klinice dětské onkologie FN Brno, kterou za dobu své existence prošlo více než 2 200 pacientů. Úspěšnost jejich léčby je nyní 90 %. O vybudování Kliniky dětské onkologie jako jednoho z prestižních českých i mezinárodních center medicíny, vědy a výzkumu onkologicky nemocných dětských pacientů se zasloužil její přednosta prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D. Tato klinika má v současnosti významné postavení nejen v České republice, kde je společně s FN Motol jedno ze dvou Center komplexní pediatricko-onkologické péče, ale i mezinárodně. Díky svému renomé a přínosu v oblasti personalizované medicíny získala v roce 2017 status evropského referenčního centra ERN-PaedCan. Klinika je také zařazena do mnoha výzkumných projektů, jedním z nich je např. v České republice i v zahraničí unikátní imunoterapie pomocí dendritických buněk.
Pane profesore, jak se samostatná dětská onkologie v Brně formovala?
V květnu roku 1998 vzniklo v Dětské nemocnici samostatné Oddělení dětské onkologie, které sem bylo delimitováno z Interní hematoonkologické kliniky z Bohunic. Fakultní nemocnice Brno byla v létě téhož roku pověřena svým zřizovatelem, tedy Ministerstvem zdravotnictví, zřídit a provozovat dětské onkologické centrum, které je dnes společně s centrem ve Fakultní nemocnici Motol jedno ze dvou v České republice. Praha je tradičně velmi silná v oblasti hematologických malignit a transplantací kostní dřeně. Naše pracoviště je orientováno více na solidní nádory, imunoterapii a personalizovanou léčbu dětských nádorů. Je asi dobře, že obě centra jsou zaměřena částečně odlišně, protože případů zase není naštěstí tolik. Oddělení dětské onkologie se stalo klinikou až v roce 2002, kdy jsem byl jmenován docentem.
Jakým vývojem prošla dětská onkologie za dobu Vaší praxe?
Před rokem 1989 měla československá dětská onkologie dveře do světa do značné míry zavřené, do zahraničí se dostalo pouze několik výjimečných osobností. Po roce 1989 se nám otevřel svět, dostaly se k nám léky, které tady dřív nebyly, a naše děti najednou měly srovnatelnou šanci. V první polovině 90. let jsme se jako dětští onkologové museli učit podpůrnou péči, abychom vůbec zvládli dětem se zhoubnými nádory léčbu v podobě velmi intenzivní chemoterapie bezpečně poskytovat. Léčba jde svou intenzitou a toxicitou skutečně na hranu toho, co dětský organismus vydrží. Po roce 2000 se začaly objevovat první cílené léky a biologická léčba. V současné době se léčba posouvá od populační, či skupinové léčby k léčbě jednotlivců – tzv. personalizované neboli precisní onkologii.
Když jsem před více než 30 lety nastoupil jako sekundář v Krajské nemocnici v Ostravě, tak přežívalo jen 15 % dětí s akutní lymfoblastickou leukemií, dnes se stejnou diagnózou přežívá 94 % dětí. Měl jsem obrovské štěstí, že jsem mohl být u tohoto úspěchu, že jsem mohl zažít dobu, kdy jsme zásadně změnili osud onkologicky nemocných dětí.
Odrazilo se směřování oboru také v historii Vaší kliniky?
Ano, nejprve jsme se museli naučit podpůrnou péči. Kolem roku 2000 se pak významně rozvíjela spolupráce s laboratořemi na Masarykově univerzitě a na Masarykově onkologickém ústavu.
Díky zázemí a spolupráci s Interní hematologickou a onkologickou kliniku, se kterou sdílíme mnohé technologie, laboratoře a expertízu, jsme velice rychle začali s transplantacemi kostní dřeně a již v roce 2006 jsme otevřeli samostatnou transplantační jednotku. Klinika má dnes nejen plný přístup ke světovému know-how v oboru, ale sami do něj také drobně přispíváme tím, že publikujeme výsledky vlastní práce i na světových fórech. S panem docentem Valíkem jsme v roce 2008 v Brně pořádali první celosvětovou konferenci o metronomické léčbě, která se později stala obecně přijímanou a v říjnu 2018 se koná ve Spojených státech další ročník, dnes již tradiční metronomické konference a v současnosti je koncept metronomie, tedy postupného dlouhodobého dávkování onkologické léčby s cílem ovlivňovat nádorovou tvorbu cév i protinádorovou imunitu, obecně přijímán.
Jaký je dnešní trend v oblasti léčby?
Trend je komplexnost – musíme vědět všechno o nádoru, ideálně velmi mnoho o pacientovi, pak mu můžeme nabídnout správnou kombinaci léků ve správných dávkách, ve správný čas. Zájem se posouvá od léčby nádoru ke komplexní léčbě člověka. K tomuto pojetí jsme také trochu přispěli celosvětově. Je třeba pátrat po tom, co je unikátní v nádoru a co je unikátní i v jeho hostiteli, tedy pacientovi, a to se snažíme zohlednit v personalizované léčbě.
Dnešní trend je vyléčit pacienta s minimem nežádoucích účinků. Díky intenzitě léčby je třeba ale reflektovat i pozdní následky, jako klinika jsme se zapojili do evropské studie PanCareLIFE, která zkoumá právě pozdní následky onkologické léčby u dětských pacientů. Snahou naší kliniky je maximum péče poskytovat v ambulanci, ale protože je léčba tak razantní, bez hospitalizační podpory to mnohdy nejde.
Jak vnímáte zapojení do sítě ERN?
Zapojení do sítě ERN vnímám jako potvrzení naší dlouhodobé kvalitní mezinárodní spolupráce, sám jsem byl vybrán jako auditor zahraničních onkologických center, takže naše klinika má v tomto směru dobré postavení. Řada lidí z kliniky byla nebo je členy vědeckých komisí Evropské lékové agentury, já jsem člen Pediatrického výboru, pan docent Valík je členem hlavní komise.
Jak si stojí česká dětská onkologie v porovnání se zahraničím?
Šance, které dostávají onkologicky nemocné děti u nás, patří k těm největším na světě. Úzce spolupracujeme se zahraničními centry – např. s vídeňskou dětskou neuroonkologií, máme společný molecular oncology tumor board. Děti z Vídně jsou analyzovány v Brně a naopak, společně se domlouváme na jejich léčbě.
Jako klinika jste součástí Lékařské fakulty MU, jaký výzkumný projekt aktuálně řešíte?
Jeden z klíčových programů naší kliniky je bezesporu individualizovaná imunoterapie nádorů pomocí aktivovaných dendritických buněk nemocného pacienta. Program běží od roku 2014 a spolupracujeme na něm s Farmakologickým ústavem a MOÚ na Žlutém kopci. V rámci České republiky i mezinárodně je výzkum naprosto unikátní. Do programu je zařazeno 37 dětí a 15 bylo vakcinováno, je to jedna z největších studí svého druhu. Pacientovi je potřeba odebrat pomocí procesu leukofarézy monocyty, z nichž se po inkubaci s jeho vlastní nádorovou tkání vypěstují aktivované dendritické buňky. Jsem velmi nadšen, že se učíme a hledáme místo tohoto léčivého přípravku v celém schématu léčby – je to kamínek do mozaiky, ze které se pak skládá celá katedrála léčby zhoubného bujení. Je to kamínek, který když je špatně posazený, nemusí fungovat, když je dobře posazený, tak funguje.
Narůstá počet dětských onkologických pacientů?
Ne. Za posledních dvacet let narůstá incidence zhruba o 0,2 % za rok, takže výskyt dětských nádorů v České republice je setrvalý a je srovnatelný s jejich výskytem v ostatních evropských státech. Máme štěstí, že za tuto dobu výrazně klesla úmrtnost – a to pro všechny diagnostické skupiny.
Zaznamenali jste změnu struktury onkologických diagnóz?
Také ne. V souvislosti s vývojem a zkoumáním se mění pouze klasifikace nádorů, ale nové typy nádorů se nevyskytují. Incidence v jednotlivých kategoriích je zhruba stejná.
Když dítě onemocní nádorem – jak moc je to raritní a lze odhalit příčinu?
V ČR žije asi 2 miliony dětí, ročně onemocní přibližně 330 až 340 dětí, z toho 150-160 se léčí u nás. Lze říct, že onemocnění dítěte rakovinou je poměrně vzácné. Čím více děti vyšetřujeme, tím více vidíme jakousi souvislost s genetickými faktory, ale případů, u kterých jsme to schopni dokázat, je pouze 10 %. U 90 % nevíme, proč zrovna toto dítě onemocnělo.
Mortalita sice výrazně klesla, ale děti na rakovinu stále umírají, jakým způsobem se k tomu jako klinika stavíte?
Na naší klinice jsme jako první v České republice zavedli službu mobilního paliativního hospice. Součástí týmu jsou lékaři, sestřičky, psychologové. Je nesmírně důležité umět se o pacienta postarat v době, kdy přichází s nadějí, že ho vyléčíme, i v době, kdy mu musíme říct, že ho bohužel vyléčit neumíme. Musíme se o něj ale postarat tak, aby ho nic nebolelo a aby – až přijde konec jeho dnů – to nastalo v přijatelném, ideálně domácím prostředí v kruhu blízkých, a to za situace, kdy bude ten konec pokud možno přijatelný pro všechny – ne šokující, ne dramatický. Považuji za nesmírně důležité, že toto máme k dispozici, že to můžeme nabízet našim pacientům. Ročně zde zemře 10 až 15 dětí.
Klinika dětské onkologie významně spolupracuje s Nadačním fondem dětské onkologie Krtek, jak moc je tato spolupráce důležitá?
Obrovsky, protože žádný zdravotní systém nikde na světě ani v těch nejbohatších státech není schopen platit všechno a myslíme si, že naše děti si zaslouží, aby tu šanci dostaly maximální a my pro to děláme všechno. Krtek je takové úžasné zvířátko, které nám pomáhá zahrabávat díry ve financování českého zdravotnictví, pomáhá nám financovat např. léčbu našich pacientů v akademických klinických studiích, což dnes považujeme za standard léčby. Jakékoliv dítě na naší klinice, které skutečně potřebovalo léčbu, a byla racionálně podložena, tak ji dostalo – rodiče nikdy nemuseli nic doplácet. Doporučuji podporovat jen prověřené organizace, které při centrech dětské onkologie fungují.
Co byste popřál klinice do dalších let?
Chtěl bych se dožít toho, že budu schopen nabízet šanci na život i dětem, kterým ji dnes nabízet neumíme nebo kterým ji po čase zase musíme brát a chtěl bych se také dožít pružnější politiky státu a plátců péče směrem k onkologickým pacientům obecně, aby to reflektovalo pružněji pokrok v poznání biologie nádorů a abychom tento pokrok mohli také lépe realizovat v běžné klinické praxi.
prof. MUDr. Jaroslav Štěrba, Ph.D.
Od r. 2010 – dosud: proděkan Lékařské fakulty Masarykovy univerzity
2007: jmenován profesorem pro obor onkologie
2003 – dosud: přednosta Kliniky dětské onkologie FN Brno a LF MU Brno
1998 – 2002: primář Oddělení dětské onkologie FN Brno
1995 –1997: acting consultant a vedoucí pediatric oncology unit Kuwait Cancer Control Centre, Kuwait, senior lecturer Kuwait University Medical Faculty
Hlavní specializace: Personalizovaná léčba dětských nádorů, vysoce dávkovaná i metronomická, komplikace onkologické léčby, farmakogenetika dětských nádorů.
- Člen Výboru Pracovní skupiny pro dětskou hematologii České pediatrické a České hematologické společnosti JEP
- Předseda Pediatricko onkologické sekce České onkologické společnosti
- Mezinárodní člen Children´S Oncology Group USA
- Člen Pediatrického výboru Evropské lékové agentury (PDCO EMA)