Co jsou to cytostatika a jak se liší od běžných léků?
Cytostatika jsou léčiva používaná k léčbě zhoubných (maligních) nádorových onemocnění. Léky zařazované do skupiny cytostatik se liší od ostatních léků nejen svým použitím, ale také větší mírou nežádoucích účinků. Stručně vysvětlíme proč. Léky proti infekcím (antibiotika – proti bakteriím, antimykotika – proti plísním a případně i antivirotika – proti virům) mají za cíl ničit cizí, lidskému tělu nepřátelský mikroorganizmus. Tento mikroorganismus se liší od buněk lidského těla. Lze tedy najít jeho slabiny a léky orientovat na jeho zranitelná místa, která se v lidských buňkách nevyskytují. Proto mohou antibiotika výrazně poškozovat bakterie a nepoškozovat lidské buňky.
Při boji se zhoubnými nádorovými buňkami je však situace jiná. Nádorové buňky vznikly z normálních buněk lidského těla. Od normálních buněk se odlišují převážně jen rychlejším množením a růstem, což je hlavní rozdíl, který je dělá citlivějšími na cytostatika, a ten je také využíván při léčbě. Díky rychlejšímu množení vstřebají maligní buňky větší množství cytostatika z krve než ostatní zdravé buňky. To způsobí jejich závažnější poškození proti normálním buňkám.
Uvedený malý rozdíl v biologických pochodech mezi nádorovými a zdravými buňkami vysvětluje, proč cytostatika sice hlavně ničí nádorové buňky, ale v menším rozsahu poškozují i zdravé buňky tělu vlastní.
Lékaři, kteří léčí zhoubné choroby, znají nežádoucí účinky cytostatik a zároveň jsou si vědomi, jak velký léčebný potenciál představují cytostatika pro jednotlivé typy zhoubných (maligních) chorob. Jednotlivé maligní choroby se velmi liší citlivostí buněk na tyto léky. Některé choroby mohou být cytostatiky zcela vyléčeny. U jiných chorob mají cytostatika jen schopnost zmenšit rozsah nemoci, někdy dokonce tak, že přítomnost choroby není rozpoznatelná běžnými metodami, ale není zcela odstraněna, takže nemoc po určité pauze, které se říká remise nemoci, znovu propukne. V těchto případech mohou cytostatika prodloužit život a zlepšit jeho kvalitu, ne však nemoc zcela odstranit.
Základním principem chemoterapie je vždy pomoci nemocnému. Zásadním rozhodnutím, které musí lékař udělat, je zvážit možný přínos léčby cytostatiky a možné nežádoucí účinky. Při této rozvaze musí přínos vždy převážit možné nežádoucí účinky. Pokud mezi možný přínos patří úplné uzdravení, je jasné, že tento přínos vyváží intenzivnější nežádoucí účinky, než je-li přínosem jen dlouhodobá remise, nebo jen dočasný mírný ústup nemoci. Jednotlivé cytostatické léčebné režimy se liší cílem, mírou účinnosti proti nemoci, a tím i mírou nežádoucích účinků.
Jaké nežádoucí účinky lze očekávat po cytostatické léčbě?
Podrobnější informaci o tom, jaké nežádoucí účinky mohou očekávat po navržené cytostatické léčbě právě Vás, Vám podá osobně informující lékař, který ví, jak intenzivní postup navrhl.
Obecné známé nežádoucí účinky cytostatik, které se dostavují časně po aplikaci:
Akutní nevolnost a zvracení v den podání cytostatika mohou provázet každou chemoterapii. Lékař se bude snažit odstranit nevolnost a zvracení dostupnými léky, které se podávají paušálně ještě před podáním chemoterapie a které mají potenciál vyrušit tento účinek, ale ne vždy se to zcela podaří.
Oddálené zvracení v průběhu několika dnů po chemoterapii nebývá časté, lze říci, že při běžných léčebných postupech je vzácné, ale můžou se objevit nevolnosti nebo nechutenství se sníženým příjmem stravy. Pacient s těmito potížemi by měl kontaktovat svého lékaře a požádat ho o vhodné doprovodné léky, které by tyto komplikace více zmírnily. Také je vhodné hlásit svému lékaři předchozí výskyt oddáleného zvracení, nevolnosti či nechutenství před podáním každého dalšího cyklu chemoterapie.
Ztráta vlasů, případně dalšího ochlupení, je běžným, po některých cytostaticích pravidelným nežádoucím účinkem. Tento problém je možné řešit předpisem paruky s příspěvkem ze zdravotního pojištění, nebo pokrývkou hlavy, např. nějakým elegantním šátkem. Při intenzivnější chemoterapii mohou být bohužel poškozeny i nehty s jejich následnou vyšší lémavostí a štěpením.
Pokles počtu krvinek. V závislosti na intenzitě chemoterapie klesá počet zdravých krvinek. Prvním projevem útlumu krvetvorby je pokles počtu bílých krvinek. Počet krevních destiček nutných pro normální srážení krve klesá o něco pomaleji a počet červených krvinek klesá nejpomaleji. Nejnižší hodnoty počtu bílých krvinek (neutropenie) po chemoterapii se obvykle objevují v polovině intervalu mezi cykly chemoterapie, cca 10.–14. den od jejího začátku. Bílé krvinky brání tělo proti infekcím, je-li bílých krvinek málo, tato obrana chybí a infekce mohou probíhat obzvláště závažně a rychle. Tyto infekce mohou u oslabených lidí představovat smrtelné nebezpečí! Proto všichni pacienti léčení chemoterapií musí při teplotě nad 38°C kontaktovat svého lékaře či ambulanci a přijet k vyšetření krevního obrazu a dalším odběrům. Dle míry poklesu bílých krvinek a dle celkového stavu stanoví lékař další postup, často je nutné tyto infekce léčit silnými antibiotiky za hospitalizace.
Poškození buněk trávicího traktu s následnými zažívacími potížemi. K poškození trávení dochází obvykle při intenzivních vysokodávkových chemoterapiích u akutních leukemií, agresivních lymfomů, či před transplantací kostní dřeně. Někdy ale může k mírnému porušení buněk trávicího traktu, a tedy k problémům s výživou, dojít i při běžné chemoterapii. Poškození může zahrnovat bolestivé eroze v dutině ústní, polykací potíže, nechutenství, nevolnost, zvracení, bolest břicha nebo průjmy. Stav sliznice dutiny ústní u některých pacientů může vyžadovat léky proti bolesti. Nedovolí-li stav pacienta přijímat stravu ústy, podává se až do odeznění obtíží nitrožilní výživa za hospitalizace.
Při úniku cytostatika mimo žílu může dojít k závažnému zánětu a odumření tkání v okolí. Proto jsou dnes před léčbou většinou cytostatik zaváděny pacientům kvalitní dlouhodobé žilní vstupy, např. periferně zavedené centrální katetry (PICC) či podkožní žilní porty, které toto riziko odstraní. Tyto žilní vstupy jsou pak používány nejen k podávání chemoterapie, ale i k odběrům krve a není tedy nutné při každé kontrole znovu napichovat žílu.
Obecné známé nežádoucí účinky cytostatik, které se dostavují opožděně:
Poškození zárodečných buněk je jedním z dlouhodobých, ne-li trvalých nežádoucích účinků. Dochází k poškození jak vajíček u žen, tak spermií u mužů. Důsledkem cytostatické léčby může být tedy neplodnost. U mužů lze na požádání provést odběr spermatu a jeho uložení v tkáňové bance. U žen je možno podat hormonální léčbu, která dočasně zastaví dozrávání vajíček ve vaječnících a tím sníží riziko jejich poškození během cytostatické léčby. V některých případech, pokud je možné léčbu cytostatiky ještě o několik týdnů odložit, lze nechat zamrazit pacientčina vajíčka nebo kousek tkáně vaječníků. O způsobu ochrany vaječníků a možnostech zachování plodnosti u žen vždy spolurozhoduje gynekolog.
Vznik sekundárních (druhotných) maligních onemocnění. Cytostatika poškozují genetickou informaci hlavně maligních, ale bohužel také zdravých buněk. Pokud toto poškození není ve zdravé buňce opraveno, může v ojedinělých případech způsobit za několik let novou maligní nádorovou chorobu. Nejčastěji to bývají akutní leukemie nebo myelodysplastické neoplázie, méně často i jiné nádory a zhoubné nemoci. Pravděpodobnost vzniku takovéto komplikace souvisí s typem podaného cytostatika a s intenzitou cytostatické léčby.