Ve Středoevropském technologickém institutu Masarykovy univerzity (CEITEC MU) probíhá unikátní projekt zjišťování predispozic ke krevním nemocem. Hlavním řešitelem projektu je prof. MUDr. Michael Doubek, Ph.D., z Interní hematologické a onkologické kliniky. Projekt probíhá ve spolupráci s Fakultní nemocnicí Brno a je podpořen grantem Agentury pro zdravotnický výzkum. Na projektu se dále podílí Mgr. Kateřina Staňo Kozubík, Ph.D., Bc. Michaela Pešová, MUDr. Jakub Trizuljak a další vědci z výzkumné skupiny prof. RNDr. Šárky Pospíšilové, Ph.D., z CEITEC MU.
Cílem projektu, který už přinesl několik originálních výsledků, je pátrat po vrozených genetických příčinách krevních nemocí, leukemií, ale například i snížených hodnot krevních destiček a bílých krvinek nebo anémií.
Léčba leukemie pokročila za posledních 10 let, v případě některých typů už za posledních 20 let, snad nejvíce ze všech onkologických oborů. Máme řadu nových léků, které jsou přesně cíleny na změny v leukemických buňkách. Buňky leukemií jsou snadno přístupné z periferní krve i kostní dřeně, takže jejich analýzy i opakované analýzy jsou snadnější, než je tomu u většiny solidních nádorů. Dnes lze vyléčit přes 90 % dětí s akutní lymfoblastickou leukemií, díky novým lékům žijí zcela normální životy naši pacienti s chronickou myeloidní leukemií, v poslední době se objevuje řada nových léků pro nemocné s chronickou lymfocytární leukemií. Na druhou stranu toho ale o leukemiích stále mnoho nevíme. Jednou z věcí, která je v současnosti především díky novým metodám analýzy genomu (metody tak zvaného sekvenování nové generace, díky kterým lze přečíst dokonce i celý genom jedince v relativně krátkém čase) intenzivně studována, je role dědičnosti u těchto chorob.
Ukazuje se, že predispozice k některým leukemiím jsou dědičné, dokonce se dědí podle Mendelových zákonů, což znamená, že predispozici způsobuje porucha v jednom genu. Podobně je tomu například u některých typů rakoviny prsu a vaječníku, retinoblastomu, nebo u případů nádorů zažívacího traktu. Poznatky o genetických dispozicích leukemií se rozšiřují, sami jsme popsali několik vrozených defektů, které k leukemiím vedou.
Hledání takovýchto predispozic je ale velice složité a při pátrání na nás čeká řada nástrah. Princip odhalování predispozic u konkrétních osob je následující: musíte najít rodinu, u níž se vyskytuje několik případů stejné nebo příbuzné nemoci a z rodokmenu lze odvodit typ dědičnosti (například autosomálně dominantní); pak odebíráme vzorky krve jak postiženým členům rodiny, tak i těm, kteří poruchu nemají. Vždy je dobré mít rodinu, v níž mají postižení alespoň tři osoby. Následně se provádí analýza genomu všech osob. V genomu každé osoby najdeme tisíce odchylek od referenčních genomů. Pomocí bioinformatických analýz se pak zjišťuje, která odchylka (mutace, varianta genu) se nachází jen u postižených a není u nepostižených. Opět můžete najít desítky či stovky změn. Pomocí databází variant genů, které jsou nyní již k dispozici, lze zjistit, které z nalezených změn jsou v populaci raritní a které běžné. Následně se zaměříte na ty raritní. Z nich vyberete změny, které vedou prokazatelně k defektu výsledného proteinu. Takto můžete najít variantu, která je zodpovědná za onemocnění. Abyste si byli úplně jistí, je nutné udělat funkční testy: model proteinu, nejrůznější testy in vitro, které potvrdí, že defekt proteinu skutečně vede k rozvoji dané nemoci.
Celá analýza zabere řadu měsíců, a ne vždy se nám podaří dobrat výsledku. Úplně první analýza, kterou jsme ještě dělali ve spolupráci s kolegy z Itálie a USA trvala dokonce 10 let. Výsledek byl následně zveřejněn v časopise Nature Genetics. O složitosti analýz píši i proto, že jsme se setkali s případem, kdy nám jeden lékař volal o výsledek již za týden po odeslání jednoho ze vzorků. Tohle je hudba budoucnosti. Možná za 10 či 20 let.
V případech, v nichž jsme dosud byli úspěšní a nalezli příčinu dědičnosti krevní nemoci, jsme vždy nalezli varianty genů, které nebyly dosud popsány. Jde o varianty genů ETV6, RUNX1, CYCS či GP1Ba.
V neposlední řadě je nutné opět zdůraznit, že všechny analýzy jsou hrazeny z grantů, a nikoliv ze zdravotního pojištění.
K čemu nám tyto analýzy mohou sloužit? Bohužel zatím není dostupná genová terapie těchto defektů. Je velice složité opravovat nějaký gen přímo v živém člověku. Při této „opravě“ může vzniknout spousta škod a selhání. Nemocným lze ale nabídnout možnost preimplantační diagnostiky, tedy metody, jak zamezit přenosu jejich predispozice na další generace. Tyto metody jsou velice účinné. A lze jim nabídnout i systém sledování a preventivních prohlídek podobně, jako byl už vypracován například pro ženy s predispozicí k rakovině prsu nebo vaječníku.
Nalezení patologické varianty genu ale ještě neznamená, že člověk leukemii skutečně dostane. K tomu, aby jí onemocněl, je třeba ještě tak zvaného druhého zásahu do genomu, jenž může vzniknout až za života jedince. Není to ale pravidlem, že vznikne. O co se tedy rovněž pokoušíme, je odhad míry rizika progrese pro konkrétního jedince.
A jak se k nám na vyšetření pacient s predispozicí ke krevní nemoci dostane? Řadu z nich najdeme v našich hematologických ambulancích Interní hematologické a onkologické kliniky. Část už si nás ale našla díky rozhovorům, které jsme poskytli redaktorům tisku či rozhlasu a televize. Predispozice k leukemiím by měl každopádně s nemocným v prvé řadě diskutovat jeho hematolog. Ten by měl zhodnotit, zda může jít o dědičnou formu nemoci. Pokud se mu toto onemocnění jeví jako dědičné, odešle nemocného na vyšetření klinickým genetikem, což také zajišťujeme na naší klinice či v CEITEC MU.
Komerční testování predispozic bez vyšetření a zhodnocení stavu genetikem nedoporučuji. Lidé by byli zavaleni výsledky, s nimiž by si oni, stejně jako ti, kteří jim toto vyšetření doporučili, téměř jistě nevěděli rady. V genomu každého z nás je totiž spousta odchylek, o nichž dnes jen matně tušíme, k čemu mohou být. Většina z nich nemá na náš život žádný vliv.
