/15. 9. 2021/ S vážnými případy termických, elektrických, chemických, radiačních popálenin, ale i třeba omrzlin nebo dalších úrazů, nádorů, defektů kůže jsou pacienti hospitalizováni na Klinice popálenin a plastické chirurgie ve Fakultní nemocnici Brno. Tým specialistů se tu mimo jiné stará o popáleniny všech rozsahů a stupňů u všech věkových skupin.
V roce 1994 zde byla hospitalizována Jana Lacinová. Přivedla ji sem dětská nerozvážnost, nyní je ředitelkou organizace Popálky, která popáleným pacientům pomáhá. „Jako třináctiletá holka jsem se v květnu 1994 vracela z výletu s kamarády. Při čekání na vlak jsme si na nádraží krátili čas prolézáním starých vyřazených vagónů. Napadlo mne na jeden z nich vylézt. Nedostala jsem se ani na střechu, zasáhl mne elektrický proud o síle 25 000 V,“ popisuje Jana, která měla popáleniny II. a III. stupně téměř na 60 % svého těla. K tomu si při pádu z vagónu způsobila zlomeninu krčku stehenní kosti: „Moc si nepamatuji, co tehdy říkali lékaři. Komunikovali především s mými rodiči, pro které to bylo samozřejmě velice těžké období. Vím, že první týden denně potřebovali slyšet tu nejdůležitější informaci, že žiji.“ Kromě velkých bolestí, které úraz s sebou nese, prožívala Jana značnou sociální izolaci. V té době nebyly běžné mobily či připojení na internet, především na JIP se cítila osaměle a chyběla jí rodina a kamarádi.
Na Kliniku popálenin do Fakultní nemocnice Brno byla letecky přepravena ještě v den úrazu. „Dodnes mám v živé paměti, jak jsem se v noci probudila, viděla kolem sebe spousty přístrojů, šedivé kachličky, sklo a ptala se: „Kde jsem?“. Tehdy sloužila sestřička Olaš, která mi odpověděla: „Lítala jsi po vagónech, jsi popálená a v nemocnici“. Vůbec jsem tomu nerozuměla. Znala jsem popáleniny jen z kuchyně. Žila jsem tedy v domnění, že jsem popálená způsobem, jako od plechu či trouby, ale na celém těle. Byla jsem přesvědčená, že se brzy zahojím a stihnu se spolužáky jet na školní výlet. Na něj jsem samozřejmě neodjela. A neodjela jsem ani další školní rok,“ popisuje Jana Lacinová období, kdy ji čekalo několik operací. Prvních šest měsíců strávila ve FN Brno mezi Klinikou popálenin, Ortopedickou klinikou a Rehabilitačním lůžkovým oddělením. Po dvou měsících domácí rekonvalescence se do nemocnice opět vrátila. Další půlrok se i nadále řešily následky úrazu. Popáleninová klinika se jí v době puberty stala druhým domovem a automat na čokoládu ve třetím patře největším společenským rozptýlením.
Ve stejném roce, jako se stal Janě úraz, bylo založeno Sdružení na pomoc popáleným dětem. Mezi jeho zakladateli byl i současný primář Kliniky popálenin a plastické chirurgie MUDr. Ivan Suchánek, zároveň tehdejší Janin ošetřující lékař. Toto Sdružení pořádalo dvakrát do roka víkendová setkání rodin s popálenými dětmi. Jana se ho od počátku účastnila, nejdříve jako pacient, později začala pro zúčastněné děti připravovat program a nejen to: „Při společných aktivitách jsem vnímala jejich problémy spojené s úrazem. Po večerech jsem měla zase možnost naslouchat trápením, která řešili rodiče. A tak se mi v hlavě začal rodit sen – pomáhat popáleným a jejich rodinám. Vystudovala jsem tedy sociální obory a přemýšlela, jak svůj sen co nejlépe naplnit. Aktivity původního Sdružení byly velice nepravidelné a fungovaly čistě na dobrovolnické bázi zúčastněných. Po čase jsme se s panem primářem MUDr. Suchánkem dohodli, že chceme založit organizaci, která bude systematicky a dlouhodobě pomáhat popáleným všech věkových kategorií a jejich rodinám. Od úrazu až po návrat k běžnému životu. V roce 2013 jsme Sdružení na pomoc popáleným dětem transformovali do neziskové společnosti Popálky o.p.s. Můj sen se tedy splnil, můj úraz mne nasměřoval k mojí práci. Není to jen „placené zaměstnání“, je to pomoc mnoha lidem, která dává smysl.“
Jak Popálky pomáhají?
Naši klienti potřebují psychickou podporu, především vědomí, že na následky úrazu nejsou sami. Pomoc u lůžka pacienta je často pouze informativní sdělení, že tu pro ně jsme. U vážných případů je to navázání vztahu a podpora v nové životní situaci. Dle zpětné vazby od pacientů je pro ně velice uklidňující, že ví, kam se obrátit o pomoc. Velkou roli také hraje také to, že jsem sama popálená, prošla jsem si úrazem, tudíž mi klienti důvěřují.
Po propuštění z nemocnice nás pacienti nejčastěji kontaktují z důvodu informací ohledně následné péče o zjizvené plochy. Máme k dispozici vyzkoušené krémy na jizvy, předáme zkušenosti ostatních pacientů, co se jim v možnostech následné léčby osvědčilo a co naopak ne. Velkou část péče o jizvy musí pacient zvládnout sám. To, co zjizveným plochám z počátku věnuje, je velice důležité.
S vážně popálenými pacienty a jejich rodinami jsme většinou v intenzivním kontaktu následující rok. Pomáháme jim například i s vyřízením dávek státní sociální podpory, invalidity apod. Jsou ale případy, kdy se nám pacienti ozvou i více jak rok od úrazu, kdy jsou již zaléčeni. Řeší dozvuky úrazu, například právní či sociální dopady takového zranění (odškodné od zaměstnavatelů, s pojišťovnami aj). V tu chvíli spolupracujeme s odborníky. Každý případ je ale velice individuální.
Pro popálené děti každý rok připravujeme týdenní letní pobyt. Tato akce nás velice těší. Děti zde zapomenou na starosti způsobené úrazem. Prožijí neopakovatelný týden v bezpečném prostředí kamarádů a lektorů s podobným osudem. Ukážeme jim například, že zjizvená těla mohou oblékat do kraťasů, triček, plavek. Že přes všechno, co se nám stalo, je život krásný a zábavný.
Více informací:
https://popalky.cz/
https://www.facebook.com/popalky
https://www.instagram.com/popalky/
Činnost organizace můžete podpořit jakýmkoliv finančním darem na účet veřejné sbírky číslo:
2900837737/2010
Případně formou DMS:
Stačí na číslo 87 777 poslat SMS ve tvaru:
· DMS POPALKY 30 darujete jednorázově 29 Kč
· DMS POPALKY 60 darujete jednorázově 59 Kč
· DMS POPALKY 90 darujete jednorázově 89 Kč
