V letošním roce si připomínáme devadesát let od dokončení funkcionalistického areálu chorobince města Brna v Bohunicích, který byl postaven v letech 1934-35 podle návrhu architekta Oskara Pořísky, a stal se tak první stavbou pozdější nemocnice.
Přestože původní projekt z roku 1929 měl zahrnovat až 1200 míst pro dlouhodobě nemocné seniory a 50 mladistvých, musel být v důsledku ekonomické krize zredukován a rozčleněn do dvou stavebních fází. Rada města Brna nakonec vybrala jako nejvhodnější místo dosud nezastavěnou plochu v Bohunicích, která měla nemocným poskytovat tolik potřebný klid, ale zároveň měla dobré spojení s brněnským centrem. První etapa stavby zahrnovala pavilony A, B, C a D, měla kapacitu přibližně 300 chovanců a byla slavnostně otevřena 28. října 1934. Celý projekt ihned pokračoval realizací druhé etapy, což byly pavilony E a F, které poskytly místa pro dalších 350 nemocných. Slavnostní otevření dokončeného areálu se uskutečnilo 27. října 1935.
Prvním ředitelem chorobince města Brna v Bohunicích byl mezi léty 1934-1939 doktor Alfons Sovadina (1882-1964), který se společně se starostou města Brna Karlem Tomešem (1877-1945) a architektem Oskarem Pořískou (1897-1982) zásadním způsobem podílel na vzniku a podobě celého projektu.
V nedávné době se nám podařilo spojit s vnučkou doktora Sovadiny, paní Martou, která pracuje jako vysokoškolský nelékařský pracovník na Interní hematologické a onkologické klinice přímo v naší nemocnici. Právě ona nám poskytla unikátní fotografie z jejich rodinného alba, které zde při této příležitosti poprvé publikujeme. Zkontaktovala také svou tetu Boženu, která se narodila v roce 1933 a vyrůstala v tzv. ředitelské vile dnešní staré zástavby. V létě jsme ji tímto areálem provedli, a přestože zde nebyla tak dlouho, obrysy staveb si stále pamatovala. Rodina Sovadinových zde žila až do roku 1939, kdy museli odejít, protože chorobinec byl arizován a pan doktor Sovadina se odmítl přidat k nacistům. Přestěhoval se do nedalekých Ostopovic, kde strávil zbytek života a dále se věnoval své lékařské práci.
Fotografie z rodinného archivu pana doktora Sovadiny se nám navíc podařilo doplnit o jeho autentické projevy, které pronesl u příležitosti otevření první a druhé etapy této stavby a nacházejí se v Archivu města Brna. Právě tyto dokumenty potvrzují slova jeho vnučky, že výstavba chorobince byla pro pana doktora Sovadinu vyvrcholením jeho celoživotní lékařské práce a péče o dlouhodobě nemocné. Další dobové fotografie staré zástavby pocházejí z archivu Muzea města Brna a soukromého archivu Ing. Antonína Crhy.
Připomeňme si historii bohunického areálu autentickými fotografiemi a slovy MUDr. Alfonse Sovadiny.
Chorobinec ve Svatobořicích u Kyjova
Alfons Sovadina se narodil 29. září 1882 v Přílepech u Holešova, po maturitě na brněnském klasickém gymnáziu byl přijat na Lékařskou fakultu Univerzity Karlovy, kterou dokončil v roce 1910 a byl promován doktorem všeobecného lékařství. Až do vypuknutí první světové války působil ve Vídni, během války byl velitelem mobilní nemocnice a dalších polních formací na italské frontě. Do Brna se dostal v roce 1921, kdy byl ustanoven brněnskou městskou radou vedoucím lékařem v chorobinci města Brna, který byl v té době přesunut do Svatobořic u Kyjova. Město Brno totiž muselo uvolnit budovy v centru, které sloužily tomuto účelu, nově vzniklé Masarykově univerzitě. V roce 1921 tak byli přesunuti staří a nemocní lidé z Brna do poměrně vzdálených Svatobořic u Kyjova, a tímto se také začínají psát dějiny nejstarší výstavby v dnešním bohunickém areálu Fakultní nemocnice Brno. Zázemí ve Svatobořicích totiž nevyhovovalo, jednalo se o řešení prozatímní, staří lidé byli umístěni do vojenských, převážně dřevěných budov a město v čele se starostou Karlem Tomešem považovalo za svůj úkol vybudovat jim důstojné zázemí.
Fotografie odshora dolů: MUDr. Sovadina během první světové války, fotografie ředitele Sovadiny, personálu a chovanců chorobince ve Svatobořicích, vizitka ředitele Sovadiny ze Svatobořic
Otevření nového chorobince města Brna v roce 1934
První etapa stavby chorobince, tedy pavilony A až D, byla slavnostně otevřena na 16. výročí vzniku samostatné Československé republiky 28. 10. 1934. Ředitel Sovadina ve svém proslovu mj. vyzdvihl úsilí starosty Karla Tomeše, popsal kvality tohoto nově zřízeného areálu i samotnou spolupráci s architektem Pořískou.
Chorobinec jako dar starosty Tomeše městu Brnu
„A nyní obracím se k vám, vážený pane starosto, abych Vám jménem všech chovanců chorobince a jménem celé brněnské chudiny poděkoval za to, že jste se přičinil, aby postaven byl tento chorobinec jako počátek sociálních ústavů, aby se sem mohli přestěhovati alespoň ti chovanci ze Svatobořic, kteří tam bydlí v dřevěných barácích, které chátrají a hnijí, a kde je též nebezpečí ohně. Není snad širšímu obecenstvu známo, ale my v chorobinci to víme, že tento nový chorobinec je vlastně dar pana starosty Tomeše obyvatelstvu města Brna. Není totiž postaven z peněz poplatníků brněnských, nýbrž z peněz ztržených za starý chorobinec v Kounicově ulici, který byl postoupen státu, k účelům vysokoškolským. Jenže ty peníze zůstal stát městu Brnu z části ještě dlužen a jen Vám, vážený pane starosto, mají naši chovanci a celá brněnská chudina co děkovati, že jste stálými intervencemi ministerstvu financí dosáhl toho, aby dluh 12 000 000 byl splácen v ročních splátkách po Kč 1 a půl milionu Kč, jinak by byl stát splácení tohoto dluhu v době tak velké nouze finanční jistě odložil na pozdější dobu. Můžeme tedy právem říci, že jest tento chorobinec dar pana starosty obyvatelstvu města Brna,“ oceňuje zásadní zásluhu starosty Tomeše ředitel Sovadina.
Ředitelská vila
Pan ředitel Sovadina v areálu chorobince bydlel se svou rodinou v tzv. ředitelské vile, do práce neměl daleko, jeho kancelář se totiž nacházela v pavilonu C a měla výhled na bazének. V rodinném archivu se také podařilo dohledat unikátní fotografii jeho rodiny z roku 1937 a také fotografii manželky Drahomíry s dcerou Boženou (dítě vpravo), která byla pořízena v blízkosti dnešní vrátnice.
Pro koho byl chorobinec určen?
Na této fotografii je zachycen ředitel Alfons Sovadina v blízkosti vánočního stromku společně s chovanci - dlouhodobě nemocnými starými lidmi. Pojďme si nyní přiblížit chorobinec po medicínské stránce. Opět využijeme slov pana ředitele Sovadiny z jeho proslovu 28. 10. 1934.
„Dejme tomu, že onemocní v rodině někdo spavou či mozkovou chřipkou /encefalitis lethargica/. Dán jest na léčení do nemocnice. Víme však, že tato choroba se zřídka kdy vyléčí úplně. Častěji zůstává takový nemocný invalidou, který v některých případech musí býti oblékán, krmen, česán a obsluhován a potřebuje časté lékařské pomoci. V nemocnici však nemůže takový člověk na dlouho zůstati, tam přicházejí stále noví pacienti a ti starší musejí býti propuštěni. Jeli takový chorý z rodiny zámožné, pak se vezme do rodiny ošetřovatelka a věc je vyřízena. Jestli pak je to příslušník chudé rodiny, kde všichni členové musejí jíti za denním chlebem, kdo by v takové rodině toho chudáka opatroval, kdo by se mu postaral o lékařskou pomoc? Byl by úplně opuštěn a sám na sebe odkázán. A tu nastává příslušné obci těžká sice, ale krásná povinnost postarati se o tyto své příslušníky úplně chudé a stižené chronickou chorobou. A obce, města a okresy a země činí tak tím, že stavějí pro tyto často nevyléčitelně choré - chorobince. Je tedy takový chorobinec vlastně nemocnice, kde se pokračuje vlastně v léčení tam, kde nemocnice přestala. Proto řídí obyčejně chorobinec lékaři a proto je v nich ošetřovatelský personál.“
A dále vyjmenovává spektrum nemocí, s nimiž se zdejší pacienti léčí – mezi chronické choroby mladého věku patří např. těžké formy Basedowovy nemoci, těžké křivice, těžký kloubní revmatismus spojený obyčejně s chronickou srdeční vadou, těžká padoucnice /epilepsie/, slabomyslnost, roztroušená sklerosa mozko-míchová, těžké tuberkulosy kostí, kloubů a žláz, těžké tuberkulosy plicní. Starší lidé nejčastěji trpěli chronickými chorobami, jako byly např. koronatění tepen, arteriosclerosa. Takto nemocných bylo v chorobinci velké množství. Dále srdeční onemocnění, srdeční angina, chronický a deformující zánět kloubů, těžké choroby mozku a míchy – progresivní paralysa, tabes dorsalis čili vysychání míchy, třesavá obrna, těžké nádory – neoperabilní rakoviny a rakoviny po operaci (při výčtu onemocnění zachována terminologie pana doktora Sovadiny z 30. let). V chorobinci byli také pacienti s duševními chorobami.
Spolupráce s architektem Pořískou a přínos nové stavby
„Tento nový chorobinec jest úplně a zcela dílo pana architekta Pořísky. Pan architekt přijel k nám do Svatobořic, dal si ukázati, jak to v takovém chorobinci chodí, od přijetí chovance, jeho očištění, uložení do čisté postele, jeho léčení, stravování, šacení atd. A na základě tohoto každodenního provozu, a na základě stálého harmonického styku s ředitelstvím chorobince vytvořil zde pan architekt tento nový chorobinec, krásný a při tom laciný a velmi účelný.“
„Až si prohlédnete ubikace chovanců, shledáte, že jsou prostorné, slunné a vzdušné. Zde za slunných dnů hýří přímo slunce blahodárnými paprsky, zde je nepřebratelný reservoir čistého a zdravého vzduchu z okolních lesů, zde je též hodně koupacích zařízení a bude zde později zřízena úplná vodoléčba. Jsou zde dány tři základní podmínky každého hygienického bydlení: slunce, voda, vzduch v přehojné míře. Přidáme-li k tomu ještě řádnou stravu, přizpůsobenou těm chorým chovancům a léčivou dietu, přidáme-li ještě řádné lékařské ošetření, pak zde naleznou naši choří vše, čeho lze očekávati od chorobince. Nechceme luxus ve stavbě, ani luxus v zařízení, ale chceme luxus v čistotě, v pořádku a luxus v dobrém a láskyplném zacházení s chovanci."
„V každém případě pozvedne se zde životní úroveň našich chorých, oni, kteří trpěli nedostatkem a chorobou, nepocítí zde již nikdy hladu a nedostatku, bolesti se zde zmírní i odstraní a po nějaké době jsou často k nepoznání zlepšeni. A pak nastává často to, o čem praví přísloví: láska kvete v každém věku. Starečci a stařenky navazují známosti, najde se i ústavní hudba, která jim zahraje, oni si vesele zazpívají a někdy dokonce i zatančí. A tak vidíte, že v chorobinci není vše stále jen smutné a ponuré, že sem občas zavane i paprsek veselí a radosti. A i jinak je postaráno o zábavu chorých: máme v chorobinci knihovnu a čítárnu…. Pro ty chovance, kteří potřebují duchovní útěchy, je zde zřízena ústavní kaple pro všechna vyznání, která je současně společenskou místností a přednáškovou síní.“
Dokončení posledních pavilonů E a F v roce 1935 a slavnostní otevření proběhlo 27. října
„Město Brno slaví dnes v předvečer oslavy státního svátku 28. října svůj zvláštní svátek radosti nad dokončením druhé etapy sociálních ústavů pro dospělé, která z prvou etapou skončenou a otevřenou právě před rokem tvoří harmonický celek čtyř pavilonů vytvořených panem architektem Pořískou, které odpovídají nynější potřebě asi 700 chovanců, takže může nyní definitivně dojít k přestěhování všech chovanců ve Svatobořicích do domovských sociálních ústavů v Brně-Bohunicích... Sociální ústavy pro dospělé právě dokončené jsou největší pozemní stavbou města Brna, která si vyžádala nákladu 14 mil.," uvádí ředitel Sovadina ve svém proslovu.
Návštěva prezidenta Beneše v chorobinci 15. 6. 1936
Město Brno bylo na projekt chorobince náležitě hrdé, a proto jej zařadilo na program první brněnské návštěvy prezidenta Edvarda Beneše. Ředitel Alfons Sovadina pana prezidenta přivítal, představil mu pár nejstarších chovanců a provedl jej areálem. Zde publikované fotografie pochází ze soukromého archivu Ing. Antonína Crhy a pan ředitel Sovadina je muž na pravé straně horní fotografie.
Bližší informace o chorobinci jsme publikovali také v článku vztahujícímu se ke květnové prohlídce areálu v rámci festivalu architektury Open House a naleznete je zde.
Kontakt na Oddělení komunikace zde.
