/30. 5. 2021/ Roztroušená skleróza je stále spojena s předsudky a opředena mnoha mýty, z velké části jde ale spíše o historické přežitky. Toto onemocnění bylo před dostupností biologické léčby obtížně ovlivnitelné. Nyní už je však pacientům k dispozici řada léků, dokonce velmi účinných, a prognóza se tak výrazně zlepšuje. Kvalita života pacientů s diagnózou roztroušené sklerózy nemusí být tolik narušena, často ne tak, jak si běžný člověk při zaslechnutí jejího názvu může představovat.
V případě roztroušené sklerózy se jedná o zánět centrálního nervového systému, tedy zánět mozku a míchy, zejména bílé hmoty mozkové a míšní. Myelinizovaná vlákna nervových buněk jsou obalena látkou myelin, kterou vznikající zánět ničí a jejíž obnovování je vždycky méně dokonalé, nervové vlákno je pak zranitelné. Současně s touto histologickou změnou dochází ke změně funkce a pacient si začíná uvědomovat potíže. Cílem léčby je zánět blokovat a co nejvíce omezit jeho výskyt a šíření v nervovém systému ještě před tím, než dojde k přerušení nervových vláken.
Vrchol incidence prvních příznaků roztroušené sklerózy je kolem 30. roku věku, výjimkou však nejsou ani pacienti v adolescentním věku, nebo naopak okolo čtyřicátého roku. Poruchy vidění, nadměrná únava, poruchy hybnosti, to mohou být nejběžnější příznaky roztroušené sklerózy. „První příznaky roztroušené sklerózy jsou poměrně variabilní, velmi často mají pacienti potíže s viděním, což znamená, že někdy mohou pociťovat rozmazané vidění, zpravidla na jednom oku. Označuje se to jako retrobulbární neuritida a je příznakem zánětu v očním nervu. Nebo si pacient všimne, že má slabší a méně obratnou končetinu a uvědomuje si, že třeba zakopává při chůzi. Někdy bývají potíže vegetativního nervového systému. Tím rozumíme potíže urologického rázu, nutkavé a časté močení. Diferenciální diagnostika je velmi široká a ne každý, kdo má tyto potíže, má roztroušenou sklerózu. To znamená, že by to nemělo vést k nadměrnému sebepozorování,“ říká vedoucí lékař MS centra Neurologické kliniky Fakultní nemocnice Brno doc. MUDr. Pavel Štourač, Ph.D.
Potíže, které přetrvávají, nebo jsou obtížně vysvětlitelné, by naopak neměli lidé zanedbávat a co nejdříve kontaktovat lékaře. Léčba roztroušené sklerózy je totiž nejefektivnější v prvních letech onemocnění. „Provádíme vyšetření magnetickou rezonancí, což je velmi senzitivní metoda, která nám ukáže ložiska zánětu v mozku a míše. Dále provádíme lumbální punkci, s následným vyšetřením mozkomíšního moku. Punkce je prováděna atraumatickou jehlou, takže se pacienti nemusí vůbec bát, jakákoli rizika jsou téměř nulová. Taková vyšetření nám hodně prozradí, zda v nervovém systému zánět probíhá nebo ne. Dále máme k dispozici elektro fyziologická neinvazivní vyšetření, která jsou snadno dostupná. Kombinace uvedených vyšetření nám diagnózu obvykle potvrdí,a nebo je třeba v klinickém vyšetřování pokračovat, proto je vždy určitý prostor pro vyhodnocování a sledování pacienta i s možností přehodnocení diagnózy,“ doplňuje doc. Štourač.
Jednoznačná příčina nemoci není známa. Není to ani genetická choroba ve vlastním slova smyslu, ale existuje určitá míra genetické dispozice. Bylo zjištěno, že nejbližší příbuzní nemocného s roztroušenou sklerózou mají riziko stejné diagnózy mezi 2 – 5 %. „My víme, že tato nemoc má určitou imunologickou komponentu, dochází k abnormalitám v imunitním systému. Poměrně hodně toho víme ohledně patogeneze rozvoje nemoci a imunologických mechanismech, ale skutečně jednoznačnou příčinu nemáme, respektive mluvíme o tom jako o chorobě, která je imunitně zprostředkovaná - nikoliv ve vlastním slova smyslu autoimunitní. Na toto téma se stále vedou otevřené diskuse. Jestli lze onemocnění předejít také nevíme, ale známe faktory, které ji mohou provokovat. Mluví se o nedostatku vitaminů D, o negativním vlivu kouření i opakované virové infekce jsou faktorem, který může spustit nebo provokovat ataky v průběhu onemocnění. Víme hodně, ale stále tu vlastní příčinu ještě nemáme,“ říká vedoucí lékař MS centra ve FN Brno, které funguje už od roku 1996 pro nemocné s roztroušenou sklerózou, a je zde podávána biologická léčba.
„Řada pacientů má zdravotní stav ovlivněný současnou léčbou, k dispozici máme řadu preparátů z oblasti biologické léčby, ty používáme podle dlouhodobého léčebného schématu a pacienti na to velmi často reagují dobře. Máme tak velký prostor vybírat mezi jednotlivými léky a pacientům je v případě neúčinnosti vyměnit nebo jejich léčbu posílit. Prognóza se za posledních 20 let výrazně zlepšila. O úplném vyléčení u pacientů ale mluvit nemůžeme, řada z nich prodělává tzv. benigní průběh, což znamená, že onemocnění probíhá velmi mírně, po 15-20 letech pociťuje pacient velmi minimální potíže, které ho neomezí sociálně, ani pracovně, - pak se dá mluvit o velmi lehkém průběhu choroby.“ doplňuje doc. Štourač s tím, že lékaři bohužel nemohou na začátku diagnózy s jistotou předpovědět, jaký průběh pacienta čeká, většinou to bývá až retrospektivní zhodnocení
