Menu
Česky English
532 23 1111

Milan Gregor

Milan Gregor

Milan Gregor, Mnohočetný myelom

Vždy jsem býval zdravý až do roku 1995. Vše začalo asi třemi zápaly plic v krátké době po sobě, k tomu zánět pohrudnice a ledvinová kolika. V lednu 1996 jsem se dostal k docentu Adamovi na onkologickou ambulanci Interní hematoonkologické kliniky, který mi po několika vyšetřeních sdělil diagnozu. Řekl mi taky, že moje onemocnění je léčitelné, ale v současné době zatím nevyléčitelné, a že probíhá velmi pomalu.

V té době jsem měl velmi dobře rozjetou soukromou firmu, proto mě zajímalo, jak se dostat zpět do normálního života. Chtěl jsem se léčit. Člověk se snažil myslet dopředu, ve volných chvílích jsem chodil na nákupy, ve firmě jsem se snažil dělat alespoň papírovou a organizační práci, snažil jsem se vést normální život.

Během úvodních serií chemoterapie jsem neměl žádný větší problém. V srpnu 1996 byla moje první autologní transplantace. Byl jsem přesně poučen od lékařů, takže jsem věděl, do čeho jdu, bral jsem to racionálně. Na transplantační jednotce (“life island") bylo největším problémem nechutenství, ale dalo se to překonat. Pocit samoty jsem zabíjel častým telefonováním se svými blízkými.

Poté jsem dále chodil na onkologickou ambulanci. V únoru 1998 se provedla druhá autologní transplantace. Po psychické stránce jsem ji nesl hůře, hned třetí den po transplantaci jsem přestal jíst. Tehdy byla pro mě velmi důležitá podpora psychologa, který za mnou často chodil.

Doma to rodiče snášeli velmi těžce psychicky, otec to sice na sobě nedával znát, ale nesl to velmi těžce, hlavně z počátku.

Po druhé transplantaci jsem měl několik komplikací. Nejprve zápal plic, poté těžký hnisavý zánět středního ucha, kdy se musela sekat i kost. Vypadalo to se mnou dost špatně, ale dostal jsem se z toho.

Vrátil jsem se znovu do normální činnosti. Vždy jsem při všech problémech byl duchem ve své autodopravě. Vždy jsem myslel pozitivně, vždy jsem měl dostatek informací od lékařů, abych přesně věděl, do čeho jdu, jaké kroky mě čekají. Je pravda, že jsem se vždy aktivně na všechno ptal lékařů. V personál Interní hematoonkologické kliniky jsem měl vždy plnou důvěru, nemůžu o něm říci půl špatného slova.

V nejhorších chvílích jsem se vždy držel svého základního životního hesla: “Vydržet a jít dál”.

Milan Gregor


Zpět na předchozí stranu

Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji