Interní kardiologická klinika využívá od prosince 2016 nové ultrazvukové přístroje Vivid S70 pro zobrazení srdečních a cévních struktur, které i ve spojitosti s využitím 3D jícnové echokardiografie umožňují lepší zobrazení a přesnější plánování léčby. Tato technologie je dobře využitelná např. při katétrovém uzávěru ouška levé srdeční síně v prevenci cévní mozkové příhody u vysoce rizikových nemocných s fibrilací síní. Během zákroku, který je prováděn u pacienta při vědomí, je pod RTG a 3D echokardiografickou kontrolou uzavřen vstup do ouška síně tzv. okludérem, kterým se eliminuje část srdce zatížená největším rizikem tvorby krevních sraženin (trombů).
Nová technologie 3D jícnového zobrazení srdce umožňuje katetrizujícímu týmu preciznější orientaci v operačním prostoru.Zákrok s novým přístrojem provede v pátek 3. března 2017 od 10.00 hodin tým kardiologů vedený MUDr. Petrem Kalou, Ph.D., FESC. „Operace“ se uskuteční na Pracovišti invazivní a intervenční kardiologie Interní kardiologické kliniky FN Brno. Jaká jsou specifika tohoto zákroku? Na to v krátkém rozhovoru odpověděl vedoucí tohoto pracoviště, kardiolog a zároveň lékařský náměstek pro interní obory FN Brno MUDr. Petr Kala, Ph.D., FESC.
Jedná se o zavedení něčeho podobného jako je „bypass“- okludér?
„Bypass“ a „okludér“ jsou velmi odlišné techniky u velmi odlišných onemocnění. „Bypass“ se využívá pro kardiochirurgickou léčbu ischemické chororby srdce, „okludér“ implantujeme v průběhu katétrového uzávěru ouška levé síně srdeční. Tam je však indikací prevence systémové embolizace, tzn. především cévní mozkové příhody, u pacientů s fibrilací síní a vysokým rizikem ischémie. K tomuto zákroku jsou v současnosti indikováni pacienti, kteří nemohou být léčeni chronickou antikoagulační léčbou z důvodu krvácivých komplikací.
Jaké jsou výhody operace?
Jedná se o miniinvazivní „operaci“, lépe řečeno intervenční léčbu, která pacientům výrazně snižuje riziko systémové embolizace a zároveň i riziko krvácivých komplikací. Toho dosáhneme eliminací ouška levé síně jako nejčastějšího místa vzniku krevních sraženin (více než 90%) z krevního oběhu.
Jsou nějaká rizika?
Jako u všech invazívních zákroků je i tato léčba spojena s určitými riziky, která se mohou vyskytnout v průběhu nebo časně po zákroku, eventuálně v průběhu dalšího sledování. V „perioperačním“ průběhu může dojít ke komplikacím v místě vpichu do stehenní žíly nebo i komplikacím v důsledku manipulace instrumentáriem v srdečních dutinách. Tato rizika jsou však vyvážena dlouhodobým klinickým přínosem pro pacienty.
Za jak dlouho bude tato operace běžná?
Jak bylo řečeno, nyní provádíme tyto zákroky u pacientů, kteří nemohou být účinně léčeni farmakologicky. Abychom k těmto zákrokům běžně indikovali i pacienty, kteří mohou být léčeni antikoagulancii, musíme v přímém porovnání prokázat jeho minimálně stejnou efektivitu a bezpečnost. Této problematice se věnujeme v rámci českého multicentrického randomizovaného výzkumného projektu PRAGUE-17.
Je třeba u výkonu nějaká spolupráce ze strany pacienta?
Spolupráce pacienta je vždy velmi důležitá, a to nejen před vlastním zákrokem, kterému předchází podrobné vyšetření včetně jícnové echokardiografie, kterou jsme nově doplnili o 3D zobrazení, tak i v následujícím období po zákroku. Pacient musí brát doporučenou farmakoterapii a je sledován ve specializované poradně. Spolupráce v průběhu vlastního zákroku je také třeba, ale vzhledem k podané analgosedaci je její význam spíše menší.
Jak dlouho se musí „školit“ lékař, aby byl takového výkonu schopen?
Program tzv. strukturálních intervencí, kam katétrový uzávěr ouška levé síně řadíme, ve většině případů navazuje na trénink v invazivní a intervenční kardiologii a získání funkčních licencí České lékařské komory. Pokud sečteme dobu k získání kardiologické atestace a následně superspecializaci v intervenční kardiologii, tak je samostatné provádění těchto výkonů možné nejdříve 8 let od absolvování lékařské fakulty, reálně je však tato doba delší.
Odkud tato metoda pochází?
Okludéry pro uzávěr ouška byly vyvinuty ve Spojených státech, ve výzkumu a následně v klinické praxi se používají v posledních 10 letech.
