Počátky zdravotní péče o matku a dítě se v Brně datují od osvícenecké vlády císaře Josefa II. Dosavadní špitály zakládané a financované církevními řády nebo prosperujícími měšťany vystřídal C. k. všeobecný zaopatřovací ústav, který císař Josef II. nechal zřídit v budově zrušeného kláštera u sv. Anny na Pekařské ulici. Ústav zahrnující nemocnici, ústav pro choromyslné, porodnici, nalezinec a sirotčinec zahájil provoz 2. ledna 1786.
Porodnici tehdy využívaly téměř výhradně svobodné matky nebo majetné rodičky, které chtěly své dítě ponechat po narození v nalezinci. S růstem obyvatelstva v průmyslově se rozvíjejícím Brně i jeho předměstích se postupem doby stala kapacita ústavu nepostačující, a proto byly roku 1856 přestěhovány porodnice, nalezinec a sirotčinec do tří pronajatých domů na Olomoucké ulici (dnes Křenová), jejíchž prostory byly hygienicky naprosto nevhodné.
O rozvoj brněnského porodnictví a výstavbu nové samostatné porodnice se zasloužil profesor Hubert Riedinger, nový ředitel porodnice, který přešel roku 1878 do Brna z Vídně. Prof. Riedinger byl uznávaný jako vynikající operatér. Zavedl do zdejší porodnické praxe Semmelweisovy zásady asepse, provedl v Brně první císařský řez a zřídil gynekologické oddělení a babickou školu. Za podpory vlivných zemských úředníků se mu podařilo prosadit výstavbu nové porodnice na Obilním trhu, která ač postavena podle úspornější varianty projektu, byla v té době nejmodernějším ústavem svého druhu v Rakousku-Uhersku i celé střední Evropě. Stavba za 253 624 zlatých byla dokončena 8. listopadu 1888. Ústav byl vybudován koridorovým způsobem a vybaven sto dvaceti lůžky, vodovodem, splachovacími klozety, plynovým osvětlením a kachlovými kamny.
Po skončení první světové války, kdy profesor Riedinger současně odešel do penze, byla v Zemské porodnici v souvislosti se zřizováním lékařské fakulty nově založené Masarykovy univerzity v Brně umístěna porodnicko-gynekologická klinika. Vedením porodnice a kliniky byl pověřen profesor Antonín Ostrčil, který na náklad ministerstva školství vymohl přístavbu fyzikální léčby, rentgenu, operačních sálů a posluchárny a ze zemských prostředků provedl další modernizaci ústavu. Z části realizoval nadstavbu třetího patra hlavního traktu a započal výstavbu klinického bloku do Falkensteinerovy (dnes Gorkého) ulice.
V roce 1925, kdy se profesor Ostrčil vrátil do svého předchozího působiště, Prahy, převzal vedení ústavu profesor Gustav Müller. Dokončil započaté stavební práce, zorganizoval činnost jednotlivých laboratoři a postupně vybavil ústav moderními přístroji. Profesor Müller byl výtečným klinikem, pokračoval v léčbě nádorů radioterapií, zavedené svým předchůdcem, rozvíjel dále gynekologickou urologii a stal se zakladatelem gynekologické histopatologie. Prosadil se rovněž jako výborný vysokoškolský profesor, řada jeho žáků se stala uznávanými odborníky. Pod vlivem nepříznivých politických událostí profesor Müller roku 1939 kliniku opustil.
Jeho nástupce a žák, docent Ludvik Havlásek, se po obsazení republiky nacistickým Německem marně pokusil udržet alespoň klinickou část ústavu v českých rukou. Český personál byl z části nahrazen německým, ředitelská funkce byla předána německému lékaři profesoru Herbertu Rossenbeckovi, který byl samozřejmě zastáncem nacistické ideologie a propagátorem němectví, zavedl však v ústavu některé modernější léčebné postupy a realizoval přístavbu pavilónu do Falkensteinerovy ulice, naplánovanou již předtím profesorem Müllerem. Po skončení druhé světové války se do Brna vrátil profesor Müller, aby napomohl rychlému zprovoznění porodnice poškozené válečnou dobou a bombardováním. Celé poválečné období je spjato s osobnosti profesora Havláska, který převzal po profesoru Müllerovi vedení kliniky v roce 1946.
Roku 1948 bylo v porodnici ustaveno samostatné tzv. III. zemské oddělení, vedené do roku 1960 docentem Antonínem Černochem, které mělo úroveň a charakter kliniky. O rok později vznikla v nemocnici na Pekařské ulici II. ženská klinika pod vedením profesora Františka Horálka, jež byla po zrušení III. zemského oddělení v roce 1960 převedena na jeho místo do Fakultní porodnice. Jejím přednostou byl jmenován docent Miloslav Uher. V roce 1965 ho vystřídal docent Jaroslav Staníček, který předtím krátce vedl I. kliniku po profesoru Havláskovi a docent Uher přešel na jeho místo. Od roku 1973 vedl II. kliniku profesor Miloslav Uhlíř a rozhodující měrou se zasloužil o rozvoj její vědecko-výzkumné činnosti. Na místo přednosty I. kliniky nastoupil po profesoru Uhrovi docent Jaromír Martinčík a záhy po něm docent Miloslav Sládek, který roku 1983 převzal vedení II. kliniky.
Na počátku osmdesátých let došlo na porodnických klinikách k zásadním personálním změnám. Přednostou I. kliniky byl jmenován v roce 1981 doc. MUDr. Zdeněk Čupr, CSc., a přednostou II. kliniky doc. MUDr. Miloslav Sládek, CSc. Bývalý přednosta II. kliniky Prof. MUDr. Miloslav Uhlíř, DrSc., odešel na nově vybudovanou III. gynekologicko-porodnickou kliniku do Bohunic a s ním i řada erudovaných lékařů a sester. Navzdory těmto významným personálním změnám se dále úspěšně rozvíjí vědecko-výzkumná činnost tzv. I. porodnicko-gynekologické katedry, která sdružuje obě kliniky brněnské porodnice.
Za výzkumný úkol in vitro fertilizace a embryotransfers odpovídal prof. MUDr. Ladislav Pilka, DrSc., jeho týmu se v roce 1982 podařilo dosáhnout narození prvního dítěte „ze zkumavky“ ve střední a východní Evropě. Využití reprodukčních technologií v humánní medicíně dále koordinuje MUDr. Pavel Ventruba a MUDr. Jan Tesařík. Nové postupy v porodnictví a užší spolupráce s neonatology vedly k progresivnímu poklesu perinatální úmrtnosti (zavedení amnioskopie a kardiotokografie, ultrazvuková diagnostika) K významným změnám v porodnictví patří bezesporu zavedení nových léků umožňujících účinně zasahovat do spouštěcích mechanismů porodu (prostaglandiny, beta-mimetika). V gynekologické operativní léčbě je prosazován fyziologický způsob operování a byly vypracovány nové techniky (závěs poševního pahýlu při hysterektomii, konizace s cirkulární suturou, mikrochirurgické techniky v léčbě sterility). Ve spolupráci s mikrobiologickým ústavem byla zavedena kultivace při zánětech pochvy a byly získány nové poznatky v souvislosti se sexuálně přenosnými chorobami.
Rok 1989 znamenal nejen změny politického režimu, ale současně proměny ve zdravotnictví i školství. Je pochopitelné, že se zobrazily i ve fakultní porodnici. Z hlediska organizačního začlenění byla Fakultní porodnice do roku 1992 součástí FN U sv. Anny, kdy vznikl samostatný subjekt Fakultní porodnice. Po konkurzním řízení na Ministerstvu zdravotnictví v roce 1992 nastoupil do funkce ředitele Fakultní porodnice MUDr. Jan Burian. V průběhu nové strategie organizace racionální zdravotnické péče došlo v roce 1998 ke sloučení porodnice se dvěma dalšími velkými nemocničními centry, FN v Bohunicích a Fakultní dětskou nemocnicí v Černých Polích v tzv. Fakultní nemocnici Brno, pod jednotným řízením ředitele MUDr. Jan Buriana.
V rámci vnitřní struktury FN Brno došlo současně z ekonomicko-provozních a racionalizačních důvodů ke sloučení I. a II. gynekologicko-porodnické kliniky. Odchodem prof. Pilky do důchodu tak zaniká téměř po 50letém trvání II. klinika založená prof. Horálkem. Přednostou sloučené I. kliniky se stal od září 1998 prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc., žák a nástupce prof. Čupra. V průběhu roku 2001 proběhly v rámci FN Brno další organizační změny, které společným rozhodnutím ministrů zdravotnictví a školství dne 1. února 2002 vyústily ve spojení zbývajících dvou brněnských gynekologicko-porodnických klinik (I. kliniky v porodnici na Obilním trhu a II. kliniky v areálu FN Brno v Bohunicích) do jednoho celku – tedy Gynekologicko-porodnické kliniky LF MU a FN Brno. Tímto rozhodnutím skončila činnost původně III. brněnské gynekologicko-porodnické kliniky se sídlem v Bohunicích budované od roku 1983 prof. MUDr. Miloslavem Uhlířem, DrSc. a následně vedená doc. MUDr. Jiřím Kopečným, CSc. (1991-1997) a prof. MUDr. Zdeňkem Malým, CSc. (1997-2001). Přednostou nově vzniklého pracoviště byl na základě konkurzu jmenován prof. MUDr. Pavel Ventruba, DrSc.
II. Anesteziologicko-resuscitační oddělení
Anesteziologické pracoviště má velkou tradici a patří mezi nejlepší svého druhu v ČR, patřilo mezi první v České republice, kde byla zavedena metoda epidurální analgezie u porodu. Udržuje a tvoří moderní trendy oboru anesteziologie a resuscitace aplikované v gynekologii a porodnictví, které mají bezesporu svá specifika a rizika. Na lůžka jsou přijímány pacientky nemocnice, jejichž stav vyžaduje resuscitační a intenzivní péči (v současnosti cca 400 pacientek ročně). Na operačních sálech se podává ročně cca 5000 anestézií. Sály byly postupně vybaveny tak, aby odpovídaly trendům moderní anestézie.
Neonatologické oddělení
Moderní komplexní pojetí neonatologické ambulance umožňuje interdisciplinární péči o perinatálně ohrožené děti. V ambulanci současně ordinují neonatolog, dětský neurolog, dětský psycholog a rehabilitační pracovníci. Mezi nejmenšími pacienty jednoznačně převládají závažné nezralostní stavy a jejich komplikace (opožděný psychomotorický vývoj, záchvatové projevy, poruchy svalového tonu a hybnosti či poruchy chování). Součástí práce oddělení je rovněž řešení tzv. aktuálních výchovných potíží (poruchy příjmu potravy, poruchy usínání a spánku, denní rituály, neklid, dráždivost, separační úzkosti, dětský negativismus apod.). Po sloučení novorozeneckých oddělení FN Brno v roce 2001 se naše pracoviště stalo největším neontologickým centrem v ČR s více než 6 000 ošetřenými novorozenci ročně.
