Menu
Česky English Deutsch
+420 532 23 1111

Vrchní sestra Neonatologického oddělení FN Brno Mgr. Pavla Opálková je druhá v prestižní soutěži Sestra roku - rozhovor

„Největší ocenění je samotná nominace, je to úspěch nás všech.“ 

Vrchní sestra Neonatologického oddělení Fakultní nemocnice Brno Mgr. Pavla Opálková získala druhé místo v kategorii Sestra v managementu a vzdělávání v prestižní celostátní soutěži Sestra roku, kterou uděluje každoročně vydavatelství Mladá fronta, a.s. Do finále soutěže byla vybrána ze stovek kandidátek z České republiky. Vyhlášení výsledků soutěže proběhlo 1. března 2018 na slavnostním galavečeru v Divadle Hybernia v Praze. Soutěžní medailonek Mgr. Pavly Opálkové sledujte zde.

Vrchní sestru do soutěže nominoval tým nelékařských zdravotních pracovníků Neonatologického oddělení FN Brno. „Její výjimečnost vidíme v síle osobnosti, neutuchající pracovitosti a v tom, že má schopnost nadchnout lidi pro správnou věc,“ napsal v nominačním dopise kolektiv sester.

Neonatologické oddělení Fakultní nemocnice Brno patří mezi nejlepší regionální i nadregionální centra v péči o nedonošené novorozence, které centralizuje z oblasti celé Moravy. Ročně zde ošetří bezmála 700 předčasně narozených dětí. Mgr. Pavla Opálková pracuje na Neonatologickém oddělení téměř 30 let, pozici vrchní sestry zastává od roku 2009. Během této doby se zde podařilo např. vybudovat oddělení rooming-in pro nedonošené děti nebo otevřít laktační poradnu. Také díky iniciativě vrchní sestry Opálkové se podařilo 16. listopadu 2017 poprvé připomenout Světový den předčasně narozených dětí ve spolupráci s Magistrátem města Brna, a to nasvícením hradu Špilberk na purpurovou barvu – symbolickou barvu předčasně narozených dětí. Zdravotní sestry Neonatologického oddělení FN Brno se pod jejím vedením dlouhodobě vzdělávají, přednášejí a účastní se mnoha konferencí. Staniční sestra Neonatologického oddělení FN Brno Mgr. Stanislava Zmeškalová získala v listopadu 2017 Cenu purpurového srdce za přínos v oblasti péče o předčasně narozené děti. 

 

Jak jste prožívala soutěž Sestra roku? Co všechno tato soutěž obnášela? Jak vnímáte Vaše umístění?

Samotný slavnostní den navázal na sled událostí. Byl to motivační dopis, který v mém případě poslal kolektiv staničních sester Neonatologického oddělení FN Brno. Pak odborná komise ze stovek přihlášek vybrala sedm finalistek ve třech kategoriích – management a vzdělávání, sestra v přímé ošetřovatelské péči a jedna byla vybrána za celoživotní přínos v ošetřovatelství.

Samotný „den D“ pro nás finalistky začal ve 12 hodin. V Divadle Hybernia jsme musely absolvovat generální zkoušku, líčení, focení a pak již galavečer.

Měla jsem možnost potkat se se super ženskými, žádná z nás, jak jsem brzy zjistila, neměla pocit výjimečnosti, všechny jsme měly obavy, abychom dobře reprezentovaly svoje pracoviště. Byla i legrace, všechny jsme se i při trošce stresu a trémy bavily.

V průběhu večera se postupně promítly komentované medailonky, každá jsme odpověděla výbornému moderátorovi Liborovi Boučkovi na pár otázek. Za sebe musím říct, že jeho profesionalita mě velmi uklidňovala. Byla jsem si jistá, že v případě kolapsu finalistky si jistě poradí (smích). Opravdu příjemné setkání.

Pořadí v jednotlivých kategoriích opět vybírala odborná porota. Umístění na samotném galavečeru již, alespoň pro mě, nebylo tak důležité. Největší a nejdůležitější ocenění pro mě byla samotná nominace. Samozřejmě jsem měla z druhého místa obrovskou radost. Myslím a doufám, že je to jakési zadostiučinění pro celý tým sester a porodních asistentek Neonatologického oddělení FN Brno, který se podílí na rozvoji ošetřovatelských postupů. Ona ta cesta bývá velmi nelehká a já „naše“ umístění na druhém místě vnímám jako ocenění nás všech, co do toho jdeme.

 

Proč jste se rozhodla právě pro specializaci dětské zdravotní sestry?

Úplně původně jsem chtěla být učitelkou v mateřské škole. Neuměla jsem hrát na žádný hudební nástroj, čímž se šance na přijetí ke studiu snížily na minimum, a tak přišla na řadu Střední zdravotnická škola, obor dětská sestra, abych mohla pracovat v jesličkách. Hned při prvních školních praxích mi bylo jasné, že tudy cesta nevede. No a pak maturita, svatba, práce sanitářky (jako těhotnou mě na pozici sestry nezaměstnali), narození syna a „novošci“ dosud. A musím říci – nelituji.

Jak se za dobu Vaší práce na Neonatologickém oddělení FN Brno změnila péče o novorozence, resp. nezralé novorozence?

Péče o novorozence, a nejen u nás, dostála velikých změn. Zejména pak v péči o předčasně narozené děti. V nedávné historii bylo prioritou medicínské zajištění miminka. Sesterská péče byla zaměřena na plnění ordinací, pozorování a zajištění biologických potřeb dítěte. Pečující osobou byl „kolektiv sester“. Mámy chodily za dětmi pouze na krátké a předem stanovené návštěvy.

Nyní je situace jiná. Pracujeme v konceptu tzv. vývojové péče. Je to vlastně snaha o co nejpřirozenější prostředí pro zdravý vývoj předčasně narozeného miminka, zejména pak nervové soustavy a mozku. K jejímu prudkému rozvoji dochází v posledních třech měsících těhotenství. Po narození je miminko vystaveno zevním stimulům. Bylo prokázáno, že u nedonošených dětí je 97 % z nich rušivých – negativních. Prvky konceptu vývojové péče jsou zaměřeny na podporu stimulů pozitivních. Patří sem snížení hlučnosti na pracovišti, přímého ostrého světla, sjednocení výkonů na jeden čas, aby nebyl novorozenec zbytečně rušen, uložení do prenatální polohy (jako v bříšku u maminky) a  hlavně v zapojení rodičů do péče o své miminko, a to již od Jednotky intenzivní a resuscitační péče (JIRPN). Máma se stává součástí ošetřujícího týmu a na oddělení následné péče – rooming-in pro nedonošené děti – pak téměř jedinou pečující osobou. Je-li přítomná v nemocnici jako průvodce hospitalizovaného dítěte, zajistí svému miminku přirozenou a nijak tepelně upravovanou výživu vlastním mateřským mlékem. Toto je jedním z velkých profitů. Celý koncept má velmi pozitivní vliv jak na miminko, tak na jeho mámu.

Když jste v roce 2009 nastupovala do pozice vrchní sestry, jaké jste měla priority či cíle a podařilo se je zrealizovat?

Zpočátku bylo mým cílem nic „nezvojtit“. Teoreticky jsem o práci vrchní sestry měla povědomí, ale v praxi se vše ukázalo složitější. Po rozkoukání se jako nejpalčivější jevil problém ubytovat mámy zdravých donošených novorozenců, které byly, coby zdravé ženy, propuštěny z oddělení šestinedělí do domácí péče, avšak novorozenec ještě nebyl pro propuštění připravený. S pomocí sponzorů se podařilo vybudovat hostinské pokoje pro mámy těchto dětí, čímž se obrousily třecí plochy mezi porodníky a neonatology. Zpočátku byl tento počin vnímán negativně stran zdravotnického týmu na neonatologii, ale ukázalo se, co jsem předesílala, že je to schůdné a v konečném důsledku se snížil stres i pro neonatologa, který dítě nemohl propustit, a propuštěná máma se dožadovala být s miminkem v porodnici. Měl ji prostě kde ubytovat.

Pak přišly na řadu děti nedonošené. Měla jsem představu, že i tyto budou moci být se svou mámou a velký profit kojení, zcela přirozeně nabízený donošenému novorozenci, bude poskytnutý i jim stejně jako náruč mámy.

Chtěla jsem naše Neonatologické oddělení dostat na špici v ošetřovatelství v ČR. Snažila jsem se, aby sestřičky absolvovaly stáže na jiných pracovištích a vzdělávaly se v nových postupech v péči o novorozence. Neskromně si troufám říci, že to se podařilo. Jsme na dobré cestě k dalšímu zlepšování.

Jaká jsou specifika péče o nedonošené děti? Resp. jak široké spektrum případů máte?

Naše oddělení je součástí Perinatologického centra. Poskytujeme péči dětem narozeným na hranici životaschopnosti až po zdravé, donošené. Specifika péče o nedonošené novorozence se dají v krátkosti jen velmi těžko popsat. Jsou to mnohem křehčí a zranitelnější děti, zažívají více bolestivých procedur a negativních vjemů nezbytných pro záchranu života a směřujících k podpoře zdraví. Jejich hospitalizace je mnohem delší, čímž jsou vystaveni většímu množství rizik spojených s hospitalizací. Specifikem práce, velmi zkráceně řečeno, je eliminovat nebo alespoň minimalizovat negativní vjemy na minimum. A to už bychom si zase povídali o konceptu vývojové péče.

Jaký je předpoklad, že nedonošené dítě bude, nebo nebude v pořádku? Jak se na tom podílí právě ošetřovatelská péče neonatologických sester?

Jaká bude budoucnost předčasně narozeného miminka, to závisí na mnoha proměnných – jak předčasně se narodilo, jak probíhalo těhotenství a porod, jak poporodní adaptace, zda se vyskytly či nevyskytly komplikace a právě na přístupu ošetřovatelského týmu. Medicína je v naší zemi na úrovni srovnatelné se světem a péče na „našem“ oddělení srovnatelná s naší zemí, tedy opravdu velmi dobrá. Koncept vývojové péče ji velmi dobře doplňuje z důvodů, které jsem již zmiňovala, a tím pozitivně ovlivňuje další vývoj novorozence.

Na co jste na Neonatologickém oddělení FN Brno hrdá, v čem je podle Vás výjimečné?

Jsem hrdá na práci svých staničních sester, to především. A také na dětské sestry a porodní asistentky, které se zapojily přes všechna úskalí do rozvoje nových ošetřovatelských postupů. Často s aktivními připomínkami a návrhy, jak je implementovat do praxe. Tyto návrhy přímo od lůžka, z praxe jsou pro vrchní sestru velmi důležité. Mít tým, který je schopen vyzkoušet, správně kriticky vyhodnotit, vylepšit a použít inovace v praxi, je zásadní. Hodně jsme se během mého funkčního období posunuly v ošetřovatelství dopředu. Není to lehká cesta. Obnáší spoustu změn, nových postupů a vše, co je nové, vyvolává v lidech strach a s tím související „odboj“. Co se vrchní sestře podaří, je velmi závislé na postoji staniční sestry a jejího týmu. Mou snahou je připravit nové a předem prodiskutované postupy tak, aby se daly co nejlépe uvést do provozu. Výjimečnost vidím právě v tom, že jsme dosáhly výrazných inovací v poměrně krátkém časovém úseku a zakotvily jsme je do běžné praxe.

Na Neonatologickém oddělení FN Brno jste velice aktivní, můžete nastínit významné projekty, které se zde podařilo realizovat?

Nejvýznamnějším projektem bylo zřízení oddělení  rooming–in pro nedonošené děti. Po jeho otevření jsem měla pocit „tak konečně hotovo“. Avšak mylný. Byl to teprve začátek na dlouhé cestě k naplnění mé představy. Zajistit vybavení a vybudovat prostory je i ve své náročnosti to nejjednodušší. Valná část zdravotnického týmu nebyla s touto koncepcí srozuměná, hledaly se záminky pro oddělené hospitalizace dětí a matek a i mámy dílem špatné edukace, dílem vlastního přesvědčení, viděly v dlouhodobé hospitalizaci spíše újmu jak profit. Dnes je situace mnohem lepší, je více lidí, co hledají způsoby k řešení, jak důvody k neřešení.

Avšak co by bylo oddělení bez cílevědomého vedení. Měla jsem veliké štěstí při výběru staniční sestry. Je mimořádně důsledná, což vnímá většina týmu jako pozitivní a výsledkem jejich práce je mimo jiné obrovský posun k lepšímu v podpoře přirozené výživy. Z tohoto pracoviště odchází 67 % kojených dětí, které se narodily v rozmezí 24.–32. týdne těhotenství. Mámy jsou zaučené v péči o novorozence, který spokojeně spí, nebdí ve střehu, co zase přijde. Staniční sestra Mgr. Zmeškalová byla v loňském roce oceněna za práci odvedenou v ošetřovatelství v neonatologii tzv. Purpurovým srdcem. Na Žofín k slavnostnímu předání jsem ji doprovodila nejen já, ale k mé veliké radosti i „její“ sestřičky.

Malým, ale významným projektem bylo zajištění prostor pro přednáškovou činnost. Podařila se sponzorsky zřídit posluchárna Neonatologického oddělení.

Postupně se nám podařilo renovovat vybavení jednotlivých stanic, a to především díky sponzorům, z nichž velikou část tvořili spokojení rodiče „našich“ dětí. Zastávám názor, že v pěkném prostředí jsou sestřičky spokojenější a „pěkně“ pracují, což se odráží i na spokojenosti dětí a rodičů.

V roce 2017 jsme otevřely laktační poradnu na Obilním trhu a letos si upravíme prostor pro laktační poradenství i na Neonatologickém oddělení v Bohunicích. Finance už máme, tak jen dotáhnout realizaci.

Loni se také Neonatologické oddělení FN Brno zapojilo do oslav Světového dne předčasně narozených dětí za významné podpory Magistrátu statutárního města Brna. Magistrát rozsvítil Špilberk na „purpurovo“, poskytl prostory pro výstavu a pomohl s propagací.

Výstava vypovídala o naší, především ošetřovatelské práci. Na devíti posterech jsme představily jednotlivé stanice Neonatologického oddělení, jejich činnosti a zaměření tak, aby vše bylo srozumitelné laické veřejnosti. Součástí výstavy bylo i kompletní resuscitační lůžko pro intenzivní péči o novorozence, které nám zapůjčila firma Medisap. Celý projekt se setkal s pozitivními ohlasy. Veliký dík za přípravu materiálů patří staničním sestrám a panu primáři.

V roce 2016 zajistilo Neonatologické oddělení dvě konference. Poprvé jsme pořádali velmi prestižní XXXII. Neonatologické dny. Myslím, že se třídenní odborná akce vydařila, zúčastnilo se více jak 400 lékařů, sester a jiných profesí pracujících ve zdravotnictví. Konference byla zaměřená na odborná sdělení lékařů, sestřičky zde nepřednáší. My jsme do posterové sekce k lékařským posterům přihlásily dva „sesterské“ s výsledky ošetřovatelských činností a s hrdostí musím říci, že oba byly vybrány ze všech 20 posterů odbornou komisí k prezentaci v hlavním programu. To považuji za veliký úspěch. 

Vzpomínáte si na nějaký případ, který Vám obzvlášť utkvěl v paměti? Udržujete s rodiči kontakt i poté, co odejdou z nemocnice?

Vzpomínám na mámu holčičky, která se u nás narodila ve 24. týdnu těhotenství. Bylo to v době, kdy ještě přetrvávala jakási nevole k dlouhodobým pobytům maminek v porodnici s nedonošeným dítětem. Máma této holčičky ji provázela po celou dobu hospitalizace. Zdravotní stav se u miminka několikrát výrazně zhoršil. Při jednom povídání, kdy jsem mámu povzbuzovala, jak je moc dobře, že tu s holčičkou je, mi řekla: „Jsem za to moc ráda, víte, sestři, ona ví, že tu jsem, jsme tu jedna pro druhou a ona ví, že mi nemůže umřít.“ Tehdy jsem si jasně potvrdila, že má naše snažení smysl. Občas jsem je pak vídala v naší ambulanci – mámu usměvavou, holčičku veselou a… zdravou.

Fotografie ze soutěže Sestra roku: Archiv Mladé fronty

 

 

 

Fotogalerie
Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji