Menu
Česky English
532 23 1111

Rozhovor s ředitelem FN Brno MUDr. Romanem Krausem, MBA,: S padělaným lékem jsem se nikdy nesetkal

Přes deset let vede Roman Kraus Fakultní nemocnici Brno, druhé největší zdravotnické zařízení v republice. V rozhovoru pro Moravské hospodářství mluvil o zbytečných nařízeních, potřebě centrálního klinického systému i o tom, že hrozí, že 1 500 matek nebude mít kde rodit.

Rozhovor Anny Fajkusové vyšel 23. října 2017 v Moravském hospodářství

 

Jedním z aktuálních témat, která nemocnice řeší, je verifikace léků. Speciální kódy mají označovat krabičky s léky jako prevence proti padělkům. Co si o tom myslíte?

Považuji to jen za další nařízení, které nám šíleným způsobem zkomplikuje práci a bude vyžadovat velké investice. Zatím ještě nevíme, co všechno přesně bude prováděcí vyhláška nařizovat. Je ale jisté, že jako u mnohých jiných nařízení všechno vede k tomu, že se věci zkomplikují. Musíme zaměstnat více lidí, nakoupit více technických řešení.

Kontrola léčiv podle vás není potřeba?

Za celou svou kariéru jsem se nesetkal s jediným padělkem léku. Nikdy. Na vstupu do ústavní lékárny jsou všechny léky kontrolovány a našimi dodavateli jsou buď přímo farmaceutické firmy, nebo velkodistributoři. A už oni sami mají dostatečně velkou kontrolu. Bojujeme tedy proti něčemu, co v podmínkách České republiky není. Každý lék teď ale budou sestry před podáním pacientovi kontrolovat. To znamená nakoupit mraky čteček kódů na všechna oddělení. Řeší se problémy, které neexistují. Přínos to může mít leda pro ty, co prodávají čtečky.

Už jste se nějak na toto nové nařízení začali připravovat?

S GS1 systémem (globálním standardem pro identifikaci, automatický sběr dat a jejich komunikaci pozn.) se teprve seznamuji. Všichni naši lékárníci a vedoucí lékárny o něm samozřejmě ví a seznamují se s ním, ale zatím čekáme na prováděcí vyhlášku, abychom měli konkrétnější informace.

Další nařízení, které také přišlo z EU a které vyžaduje velké investice a změny, je GDPR, obecné nařízení na ochranu osobních údajů. Jak se s ním vyrovnáváte?

Je to hrozně složitý systém. Část týkající se kybernetické bezpečnosti vyžaduje technická řešení a touto dobou probíhají výběrová řízení na certifikační autoritu. Všichni, kdo mají ke klinickému informačnímu systému přístup, si budou muset měnit přístupové heslo každé tři měsíce. My to našim zdravotníkům samozřejmě chceme zjednodušit, takže nakoupíme čipové karty, přes které budou do systému vstupovat. Ke všem koncovým stanicím ale musíme tím pádem zase nakoupit klávesnice se speciálním vstupem pro čipovou kartu. Všechna pracoviště navíc musí doložit, kde a jakým způsobem mají uložena osobní data, jakému podléhají stupni rizika a jak zajistí jejich zabezpečení. V květnu budeme sice na nařízení připraveni, ale úplně hotovo mít nebudeme. Vyžaduje to mnohem víc kroků, tak na dva roky.

Bude GDPR něčím přínosné?

Nemocnicím i pacientům by velmi pomohla elektronická karta pacienta, která by umožnila lékařům získat najednou všechny informace o pacientovi. Navíc by to mělo i obrovský ekonomický dopad. Nedublovala by se vyšetření a například u starších lidí, kteří si nepamatují, jaké berou léky, by jim lékař nemohl předepsat podruhé ty stejné nebo nějaké, co se nesmí kombinovat. V tomto ohledu může GPDR zajistit ochranu osobních údajů, což by mohlo uklidnit organizace, které proti centrálním registrům protestují právě kvůli ochraně dat.

Potom už bude vytvoření centrálního registru možné?

V ČR zatím chybí software, který by registr využil. To znamená výběrové řízení. Software by musel být jednotný pro celý zdravotnický systém v republice a taková soutěž nemůže přes samé námitky, odvolávání se a podezření z korupce nikdy skončit. V tom jsem skeptik.

V rámci nemocnice ale centrální systém používáte.

Pořád máme klinický informační systém ICZ Amis-H, který funguje dobře, ale je technicky zastaralý. V datových úložištích máme všechno a postupně pracujeme na inovacích. V republice bohužel neexistuje klinický systém, který by se dal jen tak koupit a dát do nemocnice. Existuje třeba v Německu a Rakousku, ale tamním firmám se nevyplatí ho lokalizovat – přeložit do češtiny a nastavit tak, aby vyhovoval našim právním předpisům. Bylo by to tak drahé, že by si to nikdo nekoupil.

Na jaře byl v nemocnicích velký problém s nedostatkem zdravotních sester. Zlepšila se nějak situace?

Problém je s nedostatkem všech nelékařských zdravotních pracovníků od všeobecných sester přes ty dětské až po sanitáře. V červenci jsme sice přijali 80 nových sester, ale mezitím dalších 60 odešlo. A 90 procent z nich neodešlo někam jinam, ale jsou v pracovní neschopnosti. Prakticky každá mladá sestra, která otěhotní, jde na rizikové těhotenství, protože v provozu být nemůže. Zůstane tak v počtu našich zaměstnanců, ale v pracovní neschopnosti. Teoreticky nám tedy chybí jenom 35 sester, ale s dalšími 85 na rizikovém těhotenství je to reálně 120 sester. Zítra třeba otěhotní další dvě, s tím se nedá nic dělat.

Musíte si víc hlídat doktory.

(smích) Problém je, že před 5 lety jsme na čekací listině na zdravotní setry měli tak 50 lidí. Teď je tam 0. Čím dál míň jich totiž končí tyhle typy škol. Letos magisterské vzdělání dokončila polovina než předchozí rok.

O tento typ studia tedy klesá zájem? Proč?

Ony studují vysokou školu v podstatě stejně dlouho jako lékařskou fakultu. Přichází s titulem a zjišťují, že budou z větší části dělat normální sesterskou práci se vším všudy a ten titul jim k ničemu není. Pokud jsme si dali za cíl, že část sester bude mít titul, musí mít zároveň větší kompetence a vyšší odpovědnost, a tím pádem vyšší plat. Také je potřeba předělat náplň studia. Tím, že setry ve velkém začaly sudovat vysoké školy, na středních zdravotnických školách se totálně změnil způsob studia. Dřív mívaly půlku předmětů odborných, teď se to blíží gymnáziu. Studují zeměpis a dějepis, odbornost téměř ne. Když sem přijdou po střední škole, tak vlastně nic moc neumí.

Jak motivaci řešíte teď?

V posledních dvou letech jsme sestrám navýšili platy celkem razantně. Dnes jsme někde na 33,5 tisíce korun hrubého. Před třemi lety byly kolem 28 tisíc. Ještě navýšit ty kompetence a převést na ně nějaké činnosti, co dělají lékaři. Tomu ale zase brání odborné společnosti i lékařská komora.

Začátkem roku vám byly přislíbeny dotace na stavbu nové porodnice. Kam se projekt posunul?

Porodnici chtějí všichni, ale zase se stalo, že v rozpočtu ministerstva zdravotnictví na příští rok nejsou téměř žádné peníze. Stavba porodnice ale byla schválena s tím, že na ní dostaneme 70 % prostředků ze státní dotace. Druhá věc ale je takovou věc finančně pokrýt. Na příští rok má ministerstvo 140 milionů korun na veškeré investice do všech státních zdravotnických zařízení.

Stavba se tedy odkládá?

Protože je to schválená věc, zásadní je registrace akce, aby se mohla rozběhnout. Změnili jsme tedy projekt v tom smyslu, že projekt stavby zaplatíme ze svého. Původně měly být i náklady na něj, tedy nějakých 60 až 70 milionů, součástí dotace. Tím pádem se projekt může registrovat, a jakmile se zaregistruje, vyhlásíme výběrové řízení na jeho vypracování, aby se zahájila akce. Pokud bychom to neudělali, do 3 let by nastal velký problém a maminky nebudou mít kde rodit.

Technický stav porodnice na Obilním trhu už je na tom tak špatně?

Jedna věc je technický stav, kdy každou chvíli něco praskne nebo se zatopí. Pokud by ale personál z Obilňáku dostal informaci, že se stavba nové porodnice zase odkládá, tak ti lidi prostě odejdou. Všichni od porodníků po sestry si druhý den najdou práci kdekoli. Pokud se totiž rozutečou, nějakých 3 000 porodů zůstane ve vzduchu. Objeli jsme všechny porodnice v kraji a ukázalo se, že by zvládly přebrat maximálně 1 500 porodů. Těch dalších 1 500 matek by se muselo posílat do Olomouce, Budějovic... Nevím, co by mělo být větší priorita než porodnice, pokud chceme zvýšit porodnost a nechceme, aby populace stárla.

Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji