Prof. RNDr. Šárka Pospíšilová, Ph.D. z Interní hematologické a onkologické kliniky patří mezi přední odborníky v oblasti aplikací molekulárně-biologických přístupů v diagnostice hematologických, onkologických a dědičných onemocnění, dlouhodobě se specializuje především na výzkum chronické lymfocytární leukémie a dalších lymfoidních malignit.
Vystudovala molekulární biologii a genetiku na Přírodovědecké fakultě Masarykovy univerzity, Ph.D. získala v oboru molekulární a buněčná biologie. Po působení v Biofyzikálním ústavu Akademie věd ČR a zahraničních pracovních pobytech ve Velké Británii a Rakousku začala v roce 2003 pracovat na Interní hematologické a onkologické klinice (IHOK) FN Brno. Od roku 2008 působí jako vedoucí Centra molekulární biologie a genové terapie (CMBGT) IHOK a je zástupkyní přednosty IHOK pro laboratorní provozy, vědu a výzkum. V roce 2009 se habilitovala na LF MU prací Využití molekulárně-biologických přístupů v onkologické diagnostice – od genů ke genomu a v únoru 2012 jí byl udělen profesorský titul. Od roku 2011 je rovněž vedoucí Centra Molekulární medicíny CEITEC Masarykovy univerzity. Prof. Pospíšilová je také velmi aktivní v mezinárodní vědecké a lékařské komunitě. Je členkou vedení Evropské společnosti pro chronickou lymfocytární leukémii (European Research Initiative on CLL, ERIC) v rámci European Leukemia Networku, je také koordinátorkou nebo řešitelkou několika mezinárodních a řady tuzemských výzkumných projektů.
Za svoji vědeckou a výzkumnou činnost již obdržela řadu prestižních ocenění, např. Cenu ministra zdravotnictví za lékařský výzkum jako hlavní řešitelka projektu (dvakrát), Cenu předsednictva České lékařské společnosti Jana Evangelisty Purkyně, Hlávkovu cenu za vědeckou literaturu, Cenu hematologické společnosti ČLS JEP, Koštířovu cenu společnosti pro biochemii a molekulární biologii, Cenu Ligy proti rakovině a mnohé další. V listopadu 2016 byla hejtmanem vyznamenána Cenou Jihomoravského kraje za přínos v oblasti vědy, konkrétně za rozvoj výzkumu v oblasti molekulární hematologie, onkologie a lékařské genomiky. O měsíc později obdržela Čestné uznání ministra zdravotnictví za mimořádné výsledky dosažené v projektu aplikovaného zdravotnického výzkumu a vývoje s názvem Molekulární charakterizace B buněčných receptorů a jejich vztah k evoluci genetických změn u chronické lymfocytární leukémie.
Na tomto projektu jste pracovala jako hlavní řešitel v týmu společně s prof. MUDr. Michaelem Doubkem, Ph.D., Mgr. Karlou Plevovou, Ph.D., a Mgr. Kamilou Brázdilovou. Co bylo hlavním cílem projektu?
Cílem projektu bylo provést podrobnou analýzu imunoglobulinových receptorů ve vzorcích pacientů s chronickou lymfocytární leukémií a objasnit souvislosti mezi výskytem velmi podobných (stereotypních) receptorů a vybranými genetickými změnami.Chronická lymfocytární leukémie (CLL) je nejčastějším typem leukémie dospělých v západním světě. Leukemické lymfocyty mají ve své buněčné membráně zabudovány imunoglobulinové receptory (také označované jako B buněčné receptory), které představují důležitou charakteristiku leukemického klonu. Jejich primární struktura má význam pro určení, zda bude mít leukémie příznivý, nebo naopak nepříznivý průběh.
K jakým závěrům Váš výzkumný tým došel?
Naše poznatky jsou důležité pro pochopení vzniku CLL, stanovení jejího průběhu za pomoci analýzy imunoglobulinových genů a pro volbu vhodných terapeutických postupů u konkrétních pacientů. V rámci projektu jsme provedli podrobnou analýzu sekvencí imunoglobulinových receptorů u rozsáhlého souboru více než 1400 pacientů s CLL s cílem vyšetřit přítomnost vícečetných přestaveb u jednotlivých pacientů a stanovit výskyt tzv. stereotypních imunoglobulinových přestaveb.
Zaznamenal projekt i nějaký mezinárodní úspěch?
Výsledky grantového projektu byly uplatněny ve 23 publikacích v impaktovaných mezinárodních časopisech se souhrnným impakt faktorem 134, což lze považovat za velký úspěch. Kromě toho se náš vědecký tým také intenzivně zapojil do aktivit a spoluprací v rámci Evropské skupiny ERIC a je klíčovým organizátorem tzv. „TP53 Networku“, který se zabývá výzkumem a metodami detekce mutací v antionkogenu TP53 u chronické lymfocytární leukémie a jejich uplatněním při stanovení prognózy onemocnění a volbě optimální terapie.
Co pro Vás osobně ocenění přebíraná z rukou hejtmana či ministra zdravotnictví znamenají?
Ocenění naší práce mě samozřejmě vždy velmi potěší, o to více, když jde o ocenění získané v rámci celého kraje či republiky. Vědět, že naše práce je významná a užitečná jak z vědeckého hlediska, tak i pro konkrétní pacienty naší kliniky, je velkým povzbuzením do budoucna. A musím dodat, že tato ocenění nepatří jen mě, ale celému týmu lékařů a biologů, kteří se na projektech podílejí. Práce by taktéž nemohla vzniknout bez podpory vedení naší kliniky i celé nemocnice.
Co Vás přivedlo právě k této oblasti výzkumu? Od kdy se tomuto tématu věnujete?
Problematika molekulární genetiky a jejího uplatnění v medicíně mě zajímala už od gymnázia, kdy jsem se poprvé v rámci středoškolské odborné činnosti v Akademii věd seznámila s DNA a jejími vlastnostmi. DNA je fascinující molekula přítomná v jádře naprosté většiny všech živých buněk a je v ní zapsáno více informací o vlastnostech organismu, než dosud dokážeme rozluštit. V molekulární genetice jsem tedy vždy viděla velký potenciál a dnes je zřejmé, že její uplatnění v hematologii, onkologii a mnoha dalších lékařských oborech znamená zásadní posun v diagnostice i léčbě řady onemocnění.
Dnes máte za sebou 140 publikovaných prací a více než 2 tisíce citací v zahraničních periodikách, zároveň patříte k předním odborníkům v oboru molekulární genetiky. Jak se tento obor podle Vás proměnil? A kam směřuje?
Molekulární genetika je oborem poměrně mladým, jeho začátky spadají do 50. let 20. století, kdy byla objevena dvoušroubovicová struktura DNA a objasněny její základní funkce. Molekulárně genetická diagnostika v dnešní podobě byla nastartována koncem 80. let 20. století objevem tzv. polymerázové řetězové reakce (PCR) a zavedením této metody do praxe. Tato metoda umožňuje cílené namnožení vybraného úseku DNA (např. konkrétního genu) a tím i detekci případných genových defektů – mutací, které se často vyskytují například v nádorových buňkách. Dalším velkým posunem v molekulárně-genetické diagnostice bylo zavedení nové technologie čtení DNA, tzv. DNA sekvenování nové generace. Tyto metodiky, jejichž první verze byly vyvinuty před 10 lety, přinášejí možnost detailní analýzy celých lidských genomů a čím dál více se uplatňují také v rutinní diagnostice řady onemocnění. Rychlost rozvoje těchto genomických technologií je obrovská a předpokládá se, že v brzké době ovlivní téměř všechny oblasti medicíny. Molekulární genetika je tedy obor velmi zajímavý, dynamický a užitečný a osobně jsem velmi ráda, že mám možnost se mu ve FN Brno věnovat.
