„V současné době jsou děti a dospívající daleko více ohroženi internetovou pornografií a rizikovými kontakty na sociálních sítích než neplánovaným rodičovstvím nebo pohlavními chorobami,“ říká primářka Sexuologického oddělení FN Brno MUDr. Petra Sejbalová. Z tohoto důvodu také roste význam sexuální výchovy, která by neměla přinášet pouze informace o sexualitě, odpovědném budování partnerského a rodinného vztahu, ale být rovněž prevencí, aby se mladí lidé nestali obětí sexuálních predátorů ve virtuálním světě internetu.
Paní primářko, v oboru sexuologie pracujete přes 20 let, jak se mění struktura pacientů?
Do ordinace mi rodiče přivádějí stále mladší a mladší děti, které mají problémové sexuální chování. Nejčastěji někoho osahávají – od menších dětí, sourozenců až po vrstevníky, samy se obnažují, či mají jiné, pro okolí obtěžující, sexuální chování, např. obscénní chatování.
Co považujete za největší problém současné dospívající generace, který tyto mladé lidi přivádí do Vaší ordinace?
Největším problémem je dle mého názoru volný přístup k internetové pornografii. Všechny děti, které vyšetřuji, byly konzumenty internetové pornografie. Velice mě překvapilo, když mi jeden 14letý mladík řekl, že pornografii pravidelně sleduje od svých osmi let. Starší bratr mu poradil, jak mazat historii prohlížení v internetu, tudíž na to rodiče nemohli přijít.
Jakým způsobem to může děti a dospívající poznamenat?
To, co děti vidí na internetu, považují za běžné sexuální chování dospělých a nemají dostatečné informace, že tomu tak ve skutečnosti není. Sex je pro ně lákavý, říkají si: „Co to ti dospělí všechno dělají!“ a zkouší se tak chovat i ve skutečnosti. Také se někdy stane, že jsou potom z reálného sexu zklamaní, tzv. čekali od toho víc. Mají také potíže s navazováním reálných partnerských vztahů, chlapci se např. neumí dvořit a požadují od dívek, aby se chovaly jako pornoherečky, nedokážou tedy odlišit virtuální svět od reality.
Na jedné straně jsou děti s problémovým sexuálním chováním, na straně druhé děti jako oběti nevhodného sexuálního chování. Jak je to v tomto případě?
Ve své praxi soudní znalkyně dostávám od policie často k posouzení pachatele, kteří se seznámili s nezletilou dívkou na internetu, vydávali se např. za kamarádku a získali její důvěru. Následně jim dívka posílala své nahé fotografie, kterými ji pachatel vydíral až k osobnímu setkání, které skončilo pohlavním zneužitím nebo znásilněním.
Proč k tomuto jednání ze strany mužů dochází a uvědomují si závažnost svého chování?
Pachatelé zpravidla nevědí o právních dopadech svého jednání. Neznají např. Trestný čin Navazování nedovolených kontaktů s dítětem (Kdo navrhne setkání dítěti mladšímu patnácti let v úmyslu spáchat trestný čin podle § 187 odst. 1, § 192, 193, § 202 odst. 2 nebo jiný sexuálně motivovaný trestný čin, bude potrestán odnětím svobody až na dvě léta) a nevědí, že za dětskou pornografii lze považovat erotické fotografie osob mladších 18 let.
Mladí lidé se mohou stát také např. obětí sextingu, a to nejen ze strany dospělých, ale i stejně starých kamarádů, kdy např. po rozchodu chlapec z pomsty zveřejní nahé fotografie své dívky.
Co dospělé muže k navazování kontaktů se sexuálním podtextem s nezletilými dívkami motivuje?
Tento způsob komunikace umožnuje plnit klasickou mužskou roli tzv. silného muže ochránce, který je obdivován a „obletován“ mladými dívkami. V dnešní době nezávislých a ekonomicky soběstačných žen není tradiční mužská role v podstatě potřebná. Tito muži mají potřebu se prezentovat a mají potřebu sexuality, proto posílají své erotické fotky nebo videa. Někdy také posílají snímky cizích genitálií, které vydávají za své. Takto prožívají emoce ve virtuálním světě.
Jsou tito pachatelé devianti?
Náctileté dívky nejsou dítětem v pravém slova smyslu, ale např. 13leté dívky jsou většinou již tělesně (nikoliv psychicky) vyspělé, ale zároveň jsou velmi snadno ovladatelné a manipulovatelné. Z čistě biologického hlediska mohou být tělesně vyspělé 13leté dívky erotickým objektem velké části dospělých mužů, záleží pouze na jejich mravní vyspělosti a na právních normách dané společnosti. Z těchto důvodů je většina mužů, kteří tyto nezletilé dívky kontaktují, zcela sexuálně zdravých, netrpí žádnou sexuální deviací a v kontaktu s takto mladými dívkami si takový muž posílí své sebevědomí, může se dostat do role rádce, kamaráda i ochránce, což by se mu s dospělou ženou asi nestalo.
Domníváte se, že lze u těchto mužů vystopovat nějaké shodné rysy?
Z mé praxe vyplynulo, že tímto způsobem se „baví“ naprosto různé typy osob s různým stupněm vzdělání, z různých sociálních vrstev aj. Na sociálních sítích tráví i několik hodin denně.
Stačí jim „pouze“ virtuální komunikace?
Většině těchto mužů stačí opravdu jen virtuální komunikace, sice o osobní kontakt usilují, ale pokud by k němu mělo dojít, velmi často na schůzku nepřijdou. Naopak existují ale také agresoři, kteří pomocí různých forem nátlaku, manipulací až vydírání přinutí dívku či ženu na skutečnou schůzku přijít – a tam může dojít i ke znásilnění. Z praxe ke znásilnění může dojít i opakovaně při dalších schůzkách se stejnou obětí, kdy již dívka nemůže uniknout z bludného kruhu vydírání.
Jak těmto negativním jevům (tedy problematickému sexuálnímu chování dětí a naopak jejich zneužívání predátory ve virtuálním prostoru) předcházet?
Za zcela zásadní v tomto ohledu kromě výchovy v rodině považuji sexuální výchovu. V současné době jsou děti a dospívající daleko více ohroženi internetovou pornografií a rizikovými kontakty na sociálních sítích než neplánovaným rodičovstvím nebo pohlavními chorobami.
Pro pubertu je typický bouřlivý hormonální, tělesný a psychický vývoj, vysoká úroveň erotizace a vysoká sexuální potřeba a z toho vyplývající aktivita. Tento sexuální pud není možné přehlížet a čekat na sexuální výchovu do 18. roku věku.
Děti v pubertě potřebují pomoci, jak zvládat své tělo a jeho potřeby. K tomu je potřeba dostatek kvalitních a pravdivých informací. Sledováním pornografie děti svoji sexuální potřebu sice nasytí, ale také ji mohou nasměrovat zcela špatným způsobem. Rovněž považuji za velmi důležité adekvátně je informovat o rizicích internetu a sociálních sítí, aby se nestaly obětí sexuálně motivovaných trestných činů.
Sama sexuální výchovu vyučujete, od kdy je vhodné dle Vašeho názoru seznamovat děti se sexualitou?
Sexuální výchova ve formě přiměřené věku dítěte a jeho rozumovým schopnostem by měla probíhat již od školky. Dítě by se mělo dozvědět, které chování je vhodné a které nevhodné, ale to i ze strany dospělých. Mělo by vědět, že na jeho přirození nesmí nikdo kromě rodičů či lékaře sahat. Právě předškolní děti jsou velmi snadno manipulovatelné a zranitelné vůči sexuálnímu chování dospělých, protože nedokážou rozlišit, co se „smí a nesmí“.
O vlivu pornografie na dospívající i dospělé jsme informovali např. v tiskové zprávě, která je dostupná zde.
Lékařka Petra Sejbalová je primářkou Sexuologického oddělení FN Brno od roku 2010. Vystudovala všeobecné lékařství na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity, následně atestovala z psychiatrie a sexuologie. V těchto odvětvích je také soudní znalkyní. Sexuologii považuje za obor, který zahrnuje velkou šíři případů a diagnóz, ale stále je poněkud úzkoprofilový a atestovaných lékařů-sexuologů je díky dlouhé době studia velmi málo. Služeb Sexuologického oddělení FN Brno ročně využije přes 3 700 klientů.