Menu
Česky English Deutsch
+420 532 23 1111

Mgr. Dana Dvořáčková, MBA: Být zdravotní sestrou je poslání

Vrchní sestra Kliniky nemocí plicních a tuberkulózy (KNPT) FN Brno a LF MU pracuje ve Fakultní nemocnici Brno od roku 2001. Jak sama říká: „Na práci sestry mě nejvíce fascinuje její variabilita, plníte hned několik rolí zároveň. Nikdy nemůžete říct, že již všechno znáte. Každodenní péče o pacienty přináší situace, které nevymyslíte. Píše je život.“ Proč se stala zdravotní sestrou, co ji na této profesi baví a co obnáší pozice vrchní sestry? Přečtěte si následující rozhovor.

 

Kdy jste se rozhodla, že se stanete zdravotní sestrou?

Po maturitě na gymnáziu jsem se hlásila na vysokou školu. Lákalo mě studium biologie. Zároveň jsem si podala přihlášku na Střední zdravotnickou školu v Nitře (pocházím ze Slovenska) – obor Diplomovaná všeobecná sestra. Přijímací zkoušky jsem udělala na obě školy. Na studium biologie mě pro nedostatek míst nepřijali. Zahájila jsem tedy studium na zdravotnické škole s tím, že další rok zkusím štěstí na biologii. Ještě v prvním pololetí jsem zvažovala přestup, ale po absolvování praxe jsem se definitivně rozhodla a studium na zdravotnické škole dokončila. Nikdy jsem svého rozhodnutí nelitovala.

Proč jste se rozhodla pro FN Brno?

Na základě osobního pozvání paní náměstkyně pro nelékařské zdravotnické pracovníky FN Brno Mgr. Erny Mičudové, která navštívila naši školu, jsme se spolu se sedmi spolužačkami krátce před ukončením studia rozjely poprvé do  FN Brno. V rámci volných míst nám bylo nabídnuto několik klinik.

Jaký byl Váš kariérní postup, než jste se stala vrchní sestrou KNPT FN Brno?

Po ukončení studia mě více lákaly chirurgické obory, proto jsem se rozhodla pro Ortopedickou kliniku Fakultní nemocnice Brno, kam jsem nastoupila v roce 2001. Po 3 letech jsem přestoupila na Kliniku nemocí plicních a TBC, kde jsem 2 roky pracovala v nepřetržitém provozu na standardním lůžkovém oddělení. Následovala mateřská dovolená, v průběhu které jsem zahájila studium na vysoké škole. Zároveň jsem na základě Dohody o pracovní činnosti odpracovala měsíčně 6-7 služeb. Bylo to náročné, ale zároveň velmi krásné období. Užívala jsem si mateřství, neztratila jsem kontakt s prací a studovala. Po mateřské dovolené jsem se vrátila na standardní oddělení. Pracovala jsem v jednosměnném provozu na pozici administrativní sestry. Byla to nová pozice, která vznikla na základě neustále přibývajícího objemu administrativy. Tento model využíváme dodnes. Sestra nemá přidělenou skupinu pacientů, zajišťuje administrativu týkající se péče o pacienta. V roce 2011 jsem byla jmenována do funkce staniční sestry. Práci na pozici vedoucího zaměstnance NLZP na KNPT vykonávám od roku 2012, kdy jsem ukončila také magisterské vzdělání.

Vzpomínáte si na Vaše začátky?

Pracovních začátků v průběhu mého profesního života bylo více. Jak jsem postupovala v pozicích, vždy jsem se musela učit nové a nové věci.  Žádný začátek není jednoduchý. Znamená vždy velkou změnu, které se musíme přizpůsobit a každý se musí „poprat“ svým způsobem. To vždy připomínám nově nastupujícím sestrám – aby setrvaly a nevzdávaly hru hned při první překážce.

Práce na ortopedii byla odborně zajímavá a zároveň fyzicky velmi náročná. Začínala jsem na oddělení 5A, které se specializovalo na operace a úrazy páteří. Vertikalizovat dospělého muže v sádrovém korzetu vyžaduje hodně fyzické síly. Měla jsme štěstí na dobré a zároveň velmi přísné kolegyně. Občas jsem musela zatnout zuby a zatlačit slzičku, ale vědomosti nabité v čase zapracování na ortopedii si pamatuji dodnes. Po přestupu na Kliniku nemocí plicních a TBC jsem začínala od začátku. Chirurgie a interna jsou dva odlišné světy. Obsah a náplň práce, odborné vědomosti, nový kolektiv, vztahy na pracovišti. Jak jsem zmínila, na klinice jsem pracovala na několika pozicích – jako sestra u lůžka, staniční sestra a nyní vrchní sestra. Každá pozice má svou náplň práce, svá pozitiva i negativa.

Patříte mezi zkušené sestry. Jak se z vašeho pohledu mění tato práce?

Ani po více jak 6 letech se nepovažuji za zkušenou vrchní sestru. Medicína, léčebné postupy, elektronizace, celkově doba a atmosféra ve společnosti se neustále mění. Musíte být schopen pružně reagovat, přizpůsobit se, hledat nová řešení. Pozice vrchní sestry je manažerskou pozicí. Naším úkolem je, aby klinika fungovala jako dobře seřízený stroj. Odpovídáme za personální politiku, hospodaření s finančními prostředky a logistiku. Organizujeme a koordinujeme činnosti nelékařského zdravotnického personálu. Jsme odpovědné za kvalitu péče, zavádění nových ošetřovatelských postupů. Je nezbytné se celoživotně vzdělávat… Je toho opravdu hodně, co vše musí vrchní sestra zvládnout, proto jsem nesmírně vděčná za svůj tým spolupracovníků.

Není jedna z příčin nedostatku zdravotních sester právě v tom, že přibývá administrativy?

Administrativa je nedílnou součástí práce sestry, ale nepovažuji to za příčinu nedostatku sester. Kromě toho jsou v posledním období nejrůznější snahy o snížení objemu administrativy. Konkrétně myslím elektronickou ošetřovatelskou dokumentaci, která se aktuálně ve FN Brno zavádí do praxe.

Nedostatek sester je celorepublikový problém. Příčin je určitě hned několik. Dle mého názoru je nutné si přiznat, že profese sestry ztratila v očích mladých lidí na atraktivitě. V době mého středoškolského studia bylo studium na střední zdravotnické škole obrovskou prestiží. Na školu se hlásily nejlepší žačky. Dnes mají mladí lidé obrovské množství příležitostí. Bohužel z médií slyší samá negativa. Jak málo sestra vydělává, jak jsme „nucené“ studovat vysoké školy, pracovat v nepřetržitém provozu atd. Proč by se měly rozhodnout pro práci sestry? Nikdo jim neřekne, o jak krásné povolání se jedná. 

Jsou absolventky zdravotnických škol na svoji práci dostatečně připravené?

Absolventky nelze hodnotit paušálně. Mnohé jsou šikovné, některé méně. Důležité je, aby si uvědomily, že maturitou jejich vzdělávání nekončí. Po nástupu do zaměstnání musí zvládnout obrovské množství informací. Každé pracoviště má svá specifika a systém práce. Přerod absolventky v sestru v období zapracování mají na svých bedrech sestry školitelky, staniční sestry a v neposlední řadě také vrchní sestry, které jsou za celý proces odpovědné. Medicína a ošetřovatelství jsou obory, ve kterých je celoživotní vzdělávání nezbytností.

Pozitivně vnímám absolventky vyššího odborného vzdělávání a bakalářského studia. Jsou zralejší a dle mého názoru více připravené pro praxi.  

Jak jde při profesi zdravotní sestry skloubit profesní a rodinný život?

Povolání zdravotní sestry je poslání, které musíme skloubit s osobním životem. Svobodné, bezdětné kolegyně tyto problémy obvykle neřeší. Situace se mění s příchodem dětí. Především se to týká sester v akutní medicíně v nepřetržitém provozu. Po návratu z rodičovské dovolené mají zájem o zkrácené pracovní úvazky, nebo si hledají práci v jednosměnném provozu. Obrovskou pomocí je „záchranná síť“ v podobě babiček, které pohlídají podle potřeby. Naplánovat hlídání v průběhu letních prázdnin si vyžaduje velkou plánovací schopnost a mnohdy součinnost celé rodiny. Můj obdiv mají všechny ženy, které zvládají domácnost, děti, manžela i práci. Možná proto nás ženy příroda obdařila schopností dělat více věcí současně (úsměv)

Co Vám práce zdravotní sestry dala?

Práci zdravotní sestry považuji za krásné, ale zároveň nesmírně náročné povolání. Nároky na sestry se neustále zvyšují. Pomáháme pacientům a jejich rodinám v nejšťastnějších i nejsmutnějších chvílích jejich života. Smutných okamžiků je v našem oboru mnoho. Obdivuji každého, kdo zvládá tuto emocionálně náročnou práci a stále si zachovává lidskost.

Ve své pozici již nepečuji přímo o pacienty. Po nástupu do funkce vrchní sestry jsem si na tuto skutečnost velmi dlouho zvykala. Bezprostřední kontakt s pacienty mi chybí. Smysluplnost mé práce vidím v možnosti ovlivnit kvalitu péče o pacienta prostřednictvím dobře fungujícího týmu. Společně se staničními sestrami se snažíme vytvářet pozitivní pracovní prostředí. Doufáme, že spokojenost týmu se promítne do kvality péče a v neposlední řadě do spokojenosti pacientů.

Fotogalerie
Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji