Jedenáctiletý chlapec byl do FN Brno na Kliniku popálenin a plastické chirurgie přijat v polovině února 2025 pro mnohočetné popáleniny 2. a 3. stupně zejména v oblasti hlavy, trupu, horních a dolních končetin. Malý pacient prodělal celkem 22 operačních výkonů v celkové anestezii, což představuje čtyřicet a půl hodin na sále. Chirurgové mu museli odstranit hluboce popálenou kůži a postupně ji nahradit zdravou kůží z nepostižených částí těla. Život mu také pomohly zachránit transfuzní přípravky a krevní deriváty.
Ošetřujícím lékařem byl MUDr. Filip Raška, který nám o léčbě malého pacienta prozradil více informací.
Jak často se setkáváte s dětskými pacienty s popálením nad 50 % tělesného povrchu?
Dětští pacienti s takovýmto rozsahem hluboce popálených ploch jsou relativně raritní záležitostí. Ve valné většině jsou termická traumata u dětí způsobená opařením, kdy má velká část popálených ploch potenciál k tomu, aby se zahojila spontánně, bez nutnosti chirurgické terapie.
Je dětský pacient s takovýmto úrazem specifický?
Obecně péče o pediatrického pacienta je složitější z důvodu odlišné fyziologie, rychlé progrese stavů i díky obtížnější komunikaci. Dítě má méně rezerv než dospělý a může tak u něj dojít mnohem rychleji k dekompenzaci. Děti mnohem ochotněji rozvíjejí popáleninový šok. Na druhou stranu je potřeba říct, že dětští pacienti nejsou většinou zatíženi přidruženými chorobami, které by terapii mohly komplikovat. Navíc mají lepší regenerační schopnosti.
Kolik bylo třeba operací a jak na ně pacient reagoval?
Pacient prodělal celkem 22 operačních výkonů v celkové anestezii (to je pro představu 40,5 hodin). Během chirurgické části bylo nutné odstranit hluboce popálenou kůži a postupně ji nahradit kůží zdravou z nepostižených částí jeho těla. Takto bylo nutno řešit více méně veškeré popálené plochy, jelikož spontánně se jich zahojilo minimálně. Největší výzvou byl obličej, který byl zasažen téměř kompletně. Byla zde i obava ze ztráty nosu a pravého ušního boltce, jelikož popálené plochy zde byly hluboké. Nakonec se však tyto esteticky důležité lokality podařilo zachránit. Pro lepší estetický výsledek a minimalizaci následných jizevnatých kontraktur byly na veškeré plochy použity dermální náhrady.
I tak již bylo nutno provést rekonstrukci pravého dolního víčka (riziko osychání rohovky) a pravého ústního koutku (zvětšení ústní štěrbiny pro lepší možnost příjmu potravy). Další velkou výzvou byla pravá ruka. Nakonec došlo ke ztrátě jen distálních článků druhého až pátého prstu. Podařilo se tak zachovat úchopovou funkci dominantní horní končetiny, která je naprosto zásadní.
Takovýto počet operačních výkonů je pochopitelně pro pacienta vyčerpávající. I tak si ale myslím, že veškeré operační výkony i následné přijmutí svého nového vzhledu chlapec zvládl psychicky poměrně dobře, což u dětských pacientů nebývá pravidlem.
Jaký je aktuální stav pacienta a jaká je jeho prognóza?
V současné době (duben 2025) je chlapec těsně před dohojením zbytkových popálených ploch. Nedávno mu byla vytažena tracheostomická kanyla, nyní už se nepředpokládá nutnost dalších výkonů v celkové anestezii. Zbylé převazy již bude možno provádět na převazovně při plném vědomí pacienta. I když bude pacient v brzké době propuštěn do domácího ošetřování, následná péče o rozsáhlé jizvy bude probíhat celoživotně. Současně chlapce čeká intenzivní rehabilitace tak, aby jizvy nezpůsobovaly jizevnaté kontraktury a omezení pohyblivosti jednotlivých kloubů. Lze ale předpokládat nutnost opakovaných rekonstrukčních výkonů v budoucnu, jelikož jizevnatá tkáň u dětí nikdy neroste stejně rychle jako zdravá kůže.