Přednosta Kliniky dětské anesteziologie a resuscitace (KDAR) LF MU a FN Brno doc. MUDr. Petr Štourač, Ph.D., má ve svém oboru velké úspěchy. Začátkem roku 2017 byl zvolen zástupcem České republiky do Rady Evropské anesteziologické společnosti (ESA) a v září téhož roku také obdržel čestné uznání za rozvoj oboru na kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. Článek jeho výzkumného týmu ohledně problematiky anestezie u císařského řezu, na kterém se podílel, byl ve své oblasti vyhodnocen jako celosvětově nejlepší publikovaný článek v roce 2016.
Doc. Štourač je také odborným garantem projektu tzv. simulační nemocnice, od něhož si slibuje zejména změnu a modernizaci studia mediků. Před deseti lety stál u zrodu výukového portálu pro mladé lékaře a studenty www.akutne.cz, který má dodnes velký dopad na anesteziologickou komunitu nejen v České republice, ale i v zahraničí – o portálu referoval např. prestižní Journal of Medical Internet Research. Ve volném čase rád sportuje, věnuje se zejména lyžování, stolnímu tenisu a golfu. Jeho životní oporou je rodina, jak říká, bez podpory manželky a dětí by nebyl tam, kde je.
Pane docente, můžete Vaši kliniku ve stručnosti představit, v čem je unikátní?
Naše pracoviště oslavilo v roce 2017 50 let od svého založení, má tedy v Dětské nemocnici opravdu dlouhou tradici. Je unikátní hned z několika hledisek. Např. už tím, že ve svém názvu obsahuje slovo dětské, protože žádná jiná taková anesteziologicko-resuscitační klinika v České republice neexistuje. Srovnatelné pracoviště je pouze ve Fakultní nemocnici v Motole, kde jde o část velkého ARO pracoviště, která je zaměřena na dětské pacienty.
V rámci resuscitační péče se zabýváme závažnými stavy, které potencionálně nebo přímo ohrožují život dětí. Toto je další specifikum, protože musíme být připraveni na široké spektrum pacientů – od nezralých novorozenců až po takřka 19leté dospělé. Nedílnou součástí naší kliniky je část anesteziologická, dětským pacientům podáme přibližně 10 000 anestezií ročně, což je také v rámci České republiky unikum. Na našem pracovišti se nachází urgentní příjem, který je součástí dětského traumacentra, a máme jednu z mála ambulancí léčby bolesti, která je zaměřena jen na dětské pacienty. Naše spádová oblast je kromě Jihomoravského kraje velká část Kraje Vysočina, část Pardubického, Zlínského a Olomouckého kraje a v globále pro některé stavy téměř celá Morava. Jedná se o necelé dva miliony dospělých, z nichž je cca 20 % dětí.
Jaké je spektrum pacientů a v kolika případech dochází k úmrtím?
Spektrum pacientů je poměrně široké. Na první pohled by si člověk myslel, že dominantní budou dětské úrazy, ale není tomu tak. Nicméně máme samozřejmě i úrazy, ale vzpomínáme spíše na ty raritní – jako např. kopnutí koněm nebo těžký úraz na bobové dráze. Děti na ARO pracovišti umírají méně, než si myslí většina laiků. Hrubá mortalita je naštěstí nízká, přibližně 5 %. Úrazový dětský pacient, přežije-li samotný úraz, tak umírá málo, jeho schopnost rekonvalescence je výrazně vyšší než u dospělého. Nejčastější úmrtí na naší klinice jsou spojena s vrozenými vývojovými vadami – např. geneticky podmíněné metabolické vady, které nejsou slučitelné se životem. Tito pacienti umírají na komplikující onemocnění, např. infekce. Na klinice zajišťujeme také péči o nejtěžší onkologické pacienty, jejichž zdravotní stav se v krátkém časovém úseku dramaticky zhoršil, a tak potřebují např. dialýzu nebo umělou plicní ventilaci.
Jste zástupcem ČR v Radě Evropské anesteziologické společnosti na období 2017–2020. Můžete prozradit, co Vašemu jmenování předcházelo? Jaká jsou pro výběr kandidátů kritéria?
V prvé řadě musíte být členem Evropské anesteziologické společnosti, jako Česká republika máme členů bohužel poměrně málo. Z těchto členů vznikají nominace na členy rady a dalších volených orgánů ESA. Volba je jednokolová, dojde k nominaci a nejvíce hlasů vítězí, současně je ale neveřejná, takže nevíte, kolik lidí bylo nominováno a kolik kdo dostal hlasů. Rada, tzv. board, je nejvyšším orgánem, který připravuje podklady pro rozhodování generálního shromáždění, tedy potencionálně všech členů ESA, udává určité směry výzkumu a má vždy zástupce za každou jednotlivou zemi, která je součástí ESA. Jedním z našich prvních úspěchů je také fakt, že v nově vznikající sekci mladých anesteziologů ESA (Trainee Committee) je zástupcem České republiky doktorka Martina Klincová z naší kliniky. Na kliniku, která patří mezi menší „árové“ kliniky, je to velký úspěch. Fakultní nemocnice Brno nás v těchto aktivitách významně podporuje. Kongresů ESA se účastním pravidelně od roku 2010 a vždy vystoupím s nějakým příspěvkem. Drtivou většinu příspěvků v rámci České republiky tvoří poslední roky právě Fakultní nemocnice Brno.
Jaký je význam ESA ve Vašem oboru?
ESA je největší evropskou odbornou společností, která sdružuje evropské anesteziology a intenzivisty. V současné době patří spolu s Americkou anesteziologickou společností (ASA) mezi nejvýznamnější anesteziologické společnosti na světě, a to jak počtem svých členů, tak velikostí každoročních kongresů. Svým dopadem na každodenní anesteziologickou rutinu jsou tyto dvě společnosti důležitější než Světová anesteziologická organizace. Diplom anesteziologie a intenzivní péče ESA, tzv. EDAIC, patří k velmi prestižním certifikátům, které by měly být postupně implementovány také do našich národních postgraduálních zkoušek atestačního systému.
Na XXIV. kongresu České společnosti anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny (ČSARIM) jste obdržel čestné uznání, co pro Vás toto ocenění znamená?
Dostat ve 40 letech čestné uznání za rozvoj tohoto oboru je pro mě obrovská čest. Zároveň si velice vážím toho, že náš výzkumný tým obdržel za článek z problematiky anestezie císařského řezu Dvořáčkovu cenu za nejlepší publikaci. Tento článek, který vychází z našeho pětiletého výzkumu, byl publikován v nejstarším anesteziologickém časopise Anaesthesia and Analgesia (ten vychází od roku 1922 a dlouhodobě patří mezi 5 nejlepších anesteziologických žurnálů na světě) a na Evropském anesteziologickém kongresu byl vybrán mezi top 10 článků v oblasti porodnické anestezie. V oblasti anesteziologie císařského řezu jde dokonce o nejlepší článek za rok 2016 na světě! Myšlenku z tohoto výzkumu rozvíjí článek doktorky Martiny Kosinové, který hodnotí vliv anestezie na poporodní adaptaci novorozence, protože v anestezii u císařského řezu není anestetikům exponovaná jenom matka, ale logicky i plod. Za svůj článek obdržela v listopadu 2017 Cenu Jiřího Macha za nejlepší publikaci pro mladé autory do 35 let.
V roce 2017 uplynulo 170 let od podání první anestezie na území Brna, což bylo ve stejném roce i hlavním tématem kongresu ČSARIM. Jaké byly začátky tohoto oboru?
Život zachraňující výkony probíhaly dříve často zaživa, je známo, že velmi intenzivní bolest vede ke ztrátě vědomí. Kromě toho se používal alkohol, inhalace omamných látek nebo inhalace opia pro znecitlivění. Rozvoj anestezie nastal v souvislosti s válečnou medicínou. Převrat k odbornějšímu směru ve vnímání anestezie nastal v roce 1846, kdy lékař William Morton v Bostonu podal veřejně první éterovou anestezii, jednalo se o tzv. inhalační anestezii – kapala se na obličej přes látku. Je patrné, že již v té době spolu byla vědecká komunita propojená, protože v únoru 1847 podal mnich Celestin Opitz první éterovou anestezii na území České republiky a o několik měsíců později v témže roce podali Milosrdní bratři první éterovou anestezii na území Brna. Možná by se mohlo zdát, že se náš obor nevyvíjí, že jde o „usnutí a probuzení“, ale není to tak. Anestezie je z celého perioperačního procesu nejbezpečnější částí – úmrtí spojených s anestezií se děje v řádu promile, zatímco celý perioperační proces má úmrtnost v řádu procent. Bezpečnost anestezie je tak vysoká i díky lepším lékům, přístrojové technice nebo vzdělanějšímu personálu.
Jaké jsou v oblasti anesteziologie trendy? Jsou v tomto směru rozdíly mezi ČR a ostatními zeměmi?
Kongresy mají hlavní témata, která jsou totožná s tím, co řeší odborná literatura v uplynulém období, tzv. hot topics. Zásadní rozdíl mezi Českou republikou a ostatními zeměmi v tomto směru není z jednoho prostého důvodu – hodnotná literatura, která vzniká v této oblasti, je celosvětová a je celosvětově dostupná, trendy jsme schopni zachytit všichni.
Formální trend je směřován na pacientskou bezpečnost, to se řeší zejména v anestezii, ročně je v ČR podáno 800 000 anestezií. Jedním z hot topics posledních let v oblasti dětské anesteziologie je tzv. neurotoxicita anestezie – tedy vliv anestezie a anestetik na vyvíjející se mozek, přičemž hranice je stanovena na tři roky stáří dítěte. Ve výzkumu na krysách a potkanech se zdálo, že expozice opakovaným anesteziím vede ke zhoršení jejich kognitivních funkcí. Nejprve se uvažovalo, že by to tak mohlo být, ale později vznikla řada zpochybnění – opravdu za to můžou konkrétní anestetika? Není to tím, že dítě je nemocné, má stres, a proto se vyvíjí jinak? V posledních studiích se na kohortách set tisíc pacientů ukazuje, že tato obava je, zdá se, lichá. Anestezie je tedy bezpečná. My se do této oblasti zapojujeme jednak v širším výzkumném celku dlouholetým výzkumným projektem na kohortách dětských pacientů, který sleduje jejich vývoj, dále se zaměřujeme na jednu část anestezie, která se jmenuje svalová relaxace – uvolnění svalů, které je potřebné jak pro zajištění dýchacích cest, tak pro operaci v dutině břišní. V tomto směru máme evropské úspěchy.
Můžete představit projekt simulační nemocnice Masarykovy univerzity, jehož jste odborným garantem?
Projekt tzv. simulační nemocnice je komplexní, samotná stavba nemocnice je pouze jeden z bodů, který je nezbytný. Pro změnu výuky potřebujeme prostředí, které tuto změnu podporuje a umožňuje. V momentě, kdy se bude stavba simulační nemocnice realizovat, což by mělo být do roku 2020, to bude jedno z největších simulačních center na světě s třemi patry plně vybavenými jako nemocniční prostředí. Zatímco většina simulačních center ve světě je zaměřena na postgraduální výuku, my budeme zaměřeni na pregraduální klinickou výuku, ta se na lékařských fakultách musí změnit. Je nutné sledovat moderní trendy a odstranit limity, které klinická výuka v současnosti má. To, co bude dominantní, nejsou překvapivě figuríny, ale přístup k výuce. Částečně také ulevíme nemocnici – samozřejmě ne všichni pacienti jsou rádi, když je denně vyšetřuje dvacet studentů, ne všichni vyučující jsou didaktičtí. Práce v týmu se doteď neučila. Moderní formy výuky obsahují mimo jiné i figuríny a jiné podpůrné prostředky jako počítačový program (tzv. virtuální pacient), který podporuje rozhodovací procesy. Jsem také hrdý na to, že naše fotografie pokročilého pacientského simulátoru na námi pořádaném simulačním semináři se stala titulní stranou European Journal of Anaesthesiology č. 8/2016 s hlavním tématem vzdělávání, simulace a resuscitace.
Máte nějaký profesionální nebo lidský vzor?
Vzorů mám více – počínaje svými rodiči, kteří jsou poctiví, slušní a šikovní lidé, přes učitele na základní, střední a vysoké škole. Důvod, proč jsem se rozhodl pro anestezii, ale nebyl ovlivněn žádným vzorem, jsem prostě aktivní člověk a tato forma medicíny je mi naturelem nejbližší. Během své profesní praxe jsem potkal spoustu úžasných a inspirativních lidí, jakými byli primář Němec a primář Smrček v Třebíči nebo profesor Ševčík ve FN Brno, kteří mě také zásadně ovlivnili.
