Oddělení klinické psychologie FN Brno se mj. zabývá kognitivním tréninkem, tedy procvičováním mozku a jeho funkcemi. Kognitivní neboli poznávací procesy patří mezi jeho základní funkce a umožňují nám poznávat okolní svět, plánovat naše jednání a vstupovat do interakcí s ostatními lidmi.
Na Oddělení klinické psychologie FN Brno přišlo v této souvislosti jedno velmi pěkné poděkování, které je takovým malým příběhem o velké věci.
Dobrý den,
jsem maminka a loni touto dobou jsem se na Vás obrátila s prosbou o zajištění studenta na kognitivní trénink pro svou dceru K., která onemocněla schizofrenií, a která byla po tříměsíční hospitalizaci v Bohunicích propuštěna do domácí péče - od pana doktora jsem měla i kontakt na Vás. Nejprve si na kognitivní cvičení s dcerou žádný student netroufal, ale pak jste mi volala, že to jedna studentka vyzkouší a uvidí se. Šlo o Veroniku Tomečkovou, velice milou slečnu, studentku pátého ročníku, která pravidelně každé úterý na hodinku odpoledne k nám přicházela a s dcerou procvičovala, trénovala pamět, ale i si jen popovídala a zasmála se. Dcera s ní navázala velice přátelský vztah a vždy se na jejich společné schůzky těšila. Nejprve bývala z tréninku unavená, ale časem, jak se lepšil její zdravotní stav, tak dokázala pracovat i celou hodinu a Verča navyšovala obtížnost.
Uplynul rok, Veronika se chystá na zkoušky a najít si stálé zaměstnání, nepochází z Brna, tak se s námi rozloučila, už k nám nebude docházet ona, ale ještě nám zajistila novou studentku – M. K., které i ukázala, jak pracuje s dcerou. Nyní už dochází Mirka. To znamená, že bude kognitivní trénink pokračovat i v dalším školním roce.
A já bych Vám touto cestou chtěla poděkovat, že jste před rokem po prvním zeptání se studentů neřekla, nikdo nechce, ale hledala dál a našla takovouto skvělou holku, která se opravdu snažila. Děkuji Vám. Naše dcera nastoupila v září 2016 na střední školu, ale začátky byly velmi krušné. Spávala až 16 hodin denně, neustále byla unavená. Moc sil nás to doma stálo, ale i ve škole byli skvělí, zkoušeli po menších úsecích, v kabinetech. Od března začala docházet asi tak na tři hodiny denně pravidelně do školy, ještě stále přetrvává únava, musí si po návratu ze školy jít lehnout - prospat se, aby mohla fungovat, ale již funguje. Dokonce má nejlepší známky ve třídě, navázala vztah se spolužáky a mezi učiteli je oblíbená. Od října chodí i k paní psycholožce do Dětské nemocnice, na kterou mohu také pět jen samou chválu. Dcera si ji též velmi oblíbila, vždy se k ní velice těší a paní magistra to s ní umí, ale i nám rodičům se snaží pomoci radou.
Po roku je dcera téměř ve stejném stavu jak před nemocí, je to dozajista komplexní péčí, které se jí dostává. Občas se účastníme setkání rodičů ve sdružení PRAH a vím, že většina má své blízké nemocné ve starším věku než my, ale málokdo pro svého nemocného člena měl kognitivní trénink, mnohdy tito lidé vůbec nevědí, co to obnáší, a to se samozřejmě o problematiku schizofrenie hodně zajímají. Proto si myslím, že nejen na dětském oddělení, ale i v dospěláckém oddělení by měla být učiněna nabídka kognitivního tréninku.
Na závěr mohu konstatovat, že při vší té smůle jsme měli i štěstí, že se naší dceři dostalo komplexnější léčení než asi mnohým jiným s touto nemocí.
Ještě jednou děkuji a přeji hodně dalších nejen pracovních úspěchů, ale i ve Vašem osobním životě.
S pozdravem
L. S.
Centrum komunikace
Fakultní nemocnice Brno
tel. +420 532 232 193
e-mail:
