Zdravotní sestra Veronika Hryzáková, DiS., z Kliniky anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny Fakultní nemocnice Brno působí již deset let na Oddělení resuscitační a intenzivní medicíny (ORIM) IV a říká, že tuto práci si vybrala také proto, že každý den je jiný.
Proč jste se rozhodla pracovat ve FN Brno jako zdravotní sestra?
Rozhodnutí bylo velice rychlé. Poté, co jsem dodělala Vyšší odbornou školu zdravotnickou v Brně, kde jsme měli samozřejmě hodně praxe a já byla mimo jiné také zde ve Fakultní nemocnici Brno, tak mi bylo jasné, že chci pracovat právě na Klinice anesteziologie, resuscitace a intenzivní medicíny. A protože jsem nechtěla o to místo přijít, tak jsem nastoupila ihned po škole a tohoto rozhodnutí jsem nikdy nelitovala.
Proč právě KARIM, kde je práce velice náročná a mnohdy stresová?
Na naší klinice je přesně ta péče o pacienta, která se mi líbí. Každá sestra totiž dostane svého pacienta a o něj se stará, dává mu veškerou péči, kterou momentálně potřebuje, aby se dostal z toho nejhoršího. Nikdy nevíme, kdo to bude a s jakým poraněním. Není tady stereotyp, což je pro mě osobně hodně důležité. A to, že je tady dost adrenalinu, je také jasné. Zároveň máme k dispozici celou řadu přístrojů, které na urgentním oddělení potřebujeme a využíváme. Práce s nimi je pro mě hodně přínosná. Medicína se vyvíjí a je dobře, že s ní jde dopředu i technologie.
Jaké pacienty máte na klinice?
Na naší klinice míváme polytraumata (vícečetná poranění, například motorkáři, autonehody), dále suicidální pacienty (sebevražedné pokusy), máme také hodně lidí s kardiovaskulárním selháním, cévní mozkové příhody, infarkty atd. Naše klinika je multioborové pracoviště, neboť spolupracujeme téměř s celou nemocnicí.
Směnný provoz je pro Vaši kliniku samozřejmě nutný. Jak to vnímáte?
Směnný provoz je pro nás důležitý. Klinika naší specializace by bez něho nemohla fungovat. My sestry si díky tomu můžeme spousty věcí zařídit před a po nočním provozu. Na druhou stranu jsou v něm zahrnuty také svátky a víkendy, a to může být pro některé zdravotní sestry velmi složité, totiž skloubit práci a rodinu. Pokud k tomu přidáte i poměrně velkou dávku adrenalinu, kterou zde denně zakoušíme, pak je jasné, že náš kolektiv tvoří převážně mladší zdravotní sestry, kterým toto nevadí.
Jak doháníte spánkový deficit? Čím a jak odpočíváte?
Já mám tu výhodu, že příliš spánku nepotřebuji, takže z tohoto hlediska je to určitě dobré. Jsem ale zvědavá, jak se budu sama vyvíjet za deset let. Co se týče volného času, tak nejraději běhám v přírodě, máme psy, takže i s nimi jdu ven.
Je podle Vás práce zdravotní sestry na tomto oddělení jedna z nejnáročnějších?
Nemohu to takto říci, protože u nás je prostě jiná práce. Jsme nárazové pracoviště, půl dne se třeba nic zvláštního neděje a najednou z minuty na minutu máme takový frmol, že nevíme, co dělat dříve. To je ten největší rozdíl od běžných provozů, kde mají zdravotní sestry například na starost čtyřicet pacientů a starají se o ně prakticky nonstop.
Překvapilo Vás něco při práci na KARIM?
Vždycky mě bohužel překvapí pacient, který už nechce, abychom se o něj starali. Jsou to převážně lidé ve vyšším věku, kteří jsou polymorbidní a mají velké bolesti. Měli jsme zde například pacienta, který se stal ze dne na den de facto nepohyblivý.
