Nové číslo účtu FN Brno od 1.12.2016 je 712 346 21/0710. Více informací

Historie a současnost

Jak jsme začínali 

V roce 1988 byl konečně po dvacetiletém Early_x-ray_procedure_M_120.jpgúsilí dostavěn olbřímý lůžkový trakt ve staré nemocnici v Bohunicích. Jakožto chlouba brněnského socialistického zdravotnictví měl 1 000 lůžek (rozši­řování lůžkového fondu bylo v té době prioritní úlohou…) – ale nebyly plánovány žádné ambulance, žádný komplement. Jako zázemí mělo sloužit stávajících zařízení staré části nemocnice. V roce 1989 měla být nemocnice v Bohunicích jedinou fakultní nemocnicí v Brně a provoz, výzkum i výuka studentů lékařské fakulty se měl přesunout do nových, moderních Bohunic. V té době byli designovaní přednostové vyzýváni k pilnému budování svých klinik a silných specializovaných týmů, což vzedmulo vlnu nadšení – ale i rozpaků. Tehdy jsme ještě neměli skoro žádné pa­cienty, chyběly ambulance, poliklinika i personální zázemí. Bylo však zdůrazňováno, že se vše rychle vyřeší. Převládal optimismus a konec roku 1991 s otevřením nových politických a společen­ských perspektiv, spolu s of iciálním etablováním Fakultní nemoc­nice Brno a příslušných klinik, jenom přidal.

 

Techniky jsme ale do roku do 1991 vstupovali s vybavením: čtyři skiaskopické vyšetřovny (na LT 2, PK 1 a KICH 1) a sedm skia­graf ických vyšetřoven (LT 3, KNPT 2, PK 1, KICH 1).

Počet provedených vyšetření na celé klinice včetně staré zástavby byl 40 743, počet vyšetřených pacientů pak necelých 30 000.

Byli jsme mladá, perspektivní klinika, jak stále opakoval pro­fesor Benda, s tahem na bránu. Po počátečním nadšení jsme postupně zjistili, že „nové“ přístroje ze Západu (některé z nich slouží dodnes) byly několik let ve skladu a že vlastně nejsou tak úplně nové a funkční. Už bylo také jasné, že dostavba polikliniky a vyřešení provizorního umístění RDK není otázka roku. Začalo být jasné, že pokoje pro lékaře hned tak nebudou a převlékat se budeme ještě nějaký ten rok společně na chodbě. Na druhé straně – většina z nás byla svobodná, mladá…a všichni jsme si říkali, že ten rok, dva to vydržíme. Vše se mělo rychle zlepšovat. A hlavně – vždy v Bohunická nemocnice byla nová, krásná, vyso­ká, velká a měla být zdravotnickým centrem nejen jižní Moravy, ale podstatně většího regionu.

 

Budování kliniky

Radiologická klinika ve FN Brno vznikla z rentgenového oddělení ve staré zástavbě bohunické nemocnice. Z přístrojů na tomto od­dělení ale v roce 1989 nebylo použitelné prakticky nic. Představa tehdejšího vedení nemocnice, že toto oddělení bude zpočátku pokrývat požadavky na RTG vyšetření pro novou nemocnici, byla tedy zcela nesmyslná.

Od začátku byla RDK zřízena v provizorních prostorách, které pů­vodně neměly sloužit k umístění zobrazovací techniky, ale jako „hala návštěv“. Opěrné sloupy, které zde byly, byly hlavním ome­zením a umožnily pouze rozdělení prostor podle těchto sloupů do „králikáren“ naprosto nevhodných pro umístění zobrazovací techniky. To se týkalo (a dodnes týká) i prostorů pro vedení klini­ky a místností pro lékaře i nelékaře včetně šaten. Def initivním ře­šením mělo být vybudování polikliniky či diagnostického centra.

Ze začátku nebyla struktura přístrojů a jejich provizorní umístění na klinice problém, ambulantních pacientů bylo málo stejně jako ambulancí, ale postupně se tento stav začal měnit. Ale jak se zvětšovala rok od roku spádová oblast naší nemocnice a počet ambulancí, tak nerostl a stagnoval počet rentgenových přístrojů. Především se to týkalo skiagraf ických přístrojů. V roce 1989 jsme měli na klinice čtyři skiaskopické přístroje a sedm skiagraf ických přístrojů, v roce 2000 pak tři skiaskopické přístroje a šest skia­graf ických přístrojů. Jenže počet ambulancí, spád a počet vyšet­řených pacientů se přitom stále zvyšoval, pro čež se prodlužovaly čekací doby na zhotovení snímku a jeho popis.

Z důvodů nekonečného čekání na dostavbu poliklinické části a částečně i měnící se dlouhodobé koncepce nemocnice (od nemocnice se špičkovou gastroenterologií, břišní a hrudní chirur­gií, kardiologií, neurochirurgií a dalšími klinikami až po nemocnici­ s největším spádem na Moravě) rozvoj pracoviště v prvních letech stagnoval. Ani zásadní stavební úpravy nebylo možné provést a argumenty byly vcelku logické – vždy je nesmysl prová­dět stavební úpravy provizorních prostor.

 

Skiagrafie

Začala fungovat prakticky bez skiagrafických přístrojů. Počítalo se vcelku logicky s tím, že skia­grafie bude na poliklinice, kde se budou snímkovat ambulantní pacienti. Na klinice byly dva, po­sléze tři skiaskopické přístroje fir­my Siemens (jeden na provádění angiografie – dnes se na něm dělají nevaskulární intervence, druhý na vyšetřování žaludku a třetí na ERCP) a dva skiasko­pické přístroje firmy Chirana. Přitom skiagrafické přístroje byly pouze tři a i ty byly již od začátku zastaralé a prakticky nepoužitel­né. Proto se začalo velmi záhy snímkovat na skiaskopických pří­strojích. To mělo dva důsledky. Snímkování na skiaskopických přístrojích vedlo ke zvyšování dávek a mladí laboranti se ob­tížně učili „nastavovat standardní projekce“ bez skiaskopie. Snímky dělali tak, že si „blikli“ na skiasko­pii a pak udělali snímek.

Skiagrafický a skiaskopický provoz byl společný. Okénko s pří­jmem žádanek bylo ve druhém nadzemním podlaží. Snímkovalo se jak v tomto patře, tak o patro výš celkem v pěti vyšetřovnách. Dvě byly na patře jako CT, tři o patro níž. Z počátku byl tento sys­tém vyhovující – ortopedická stejně jako plicní klinika sídlily ve staré zástavbě a tam se také nemocní snímkovali. Pacienti s úra­zem do naší nemocnice prakticky nechodili a ambulancí bylo málo. Snímky se popisovaly v místnosti, kde je dnes pokladna – a to se ukázalo jako velký problém – popisovna byla daleko, nebylo prakticky možné kontrolovat provoz. Navíc jsme po čase o tyto prostory přišli a popisovna se přemístila do ještě horších prostor o místnost vedle (dnes tato místnost slouží jako šatna). S narůstajícím počtem pacientů, přesunem ortopedické kliniky a odsouváním dostavby ambulantního rentgenu do vzdálené budoucnosti se situace stávala stále neúnosnější.

Nakonec vznikl nápad na další dočasné řešení – přebudovat prostor pro příjem žádanek tak, aby zde nakonec bylo vše – po­pisovna akutních snímků, příjem žádanek i evidence pro pojiš­ovnu. Chaos, hluk a z toho pramenící chyby byli problém. Navíc místnost pro popis byla z části i denní místností radiologických asistentů a také místností pro službu.

Konečně v roce 2003 vznikl projekt pro přesun části RTG do nových definitivních prostor v rámci budování (RTG 1). Tyto pro­story byly od začátku koncipovány jako prostory pro snímkování nemocných z výškové budovy a pro ultrazvukové vyšetřovny. Po­čet a složení vyšetřoven bylo samozřejmě omezeno prostorově. Otevření těchto prostor centralizace skiagrafií znamenal zásadní posun vpřed. Příjem žádanek dostal podobu příjmu ve špičkové nemocnici. Přes dílčí problémy, které se posléze objevily (další zvětšování spádu a především budování traumatologického centra a tím pádem extrémní nárůst nemocných se závažným poraněním) jsme první rok po otevření pracoviště vyšetřili 27 014 nemocných, tři roky poté už to bylo 56 136 nemocných. Nicméně čekací doby se opět začaly prodlužovat. Logické a raci­onální řešení (další skiagrafii nebylo kam instalovat a vybudování akutního příjmu včetně diagnostických přístrojů se vlivem růz­ných nemedicínských tlaků odsouvalo) byla digitalizace. A tak se podařilo přímou digitalizaci zásadní části skiagrafického provozu. A protože přímá digitalizace šla ruku v ruce s RIS včetně propojení RIS s NIS, tak vše postupně začalo fungovat.

Dnes máme v Bohunicích čtyři ski­agrafické přístroje. Dva z nich jsou přímo digitální, jeden nepřímo digitální a druhý bude nepřímo digitální do konce tohoto roku. Tři přístroje jsou na RTG1, jeden pak na detašovaném pracovišti KNPT. Jedná se o nejmenší počet skiagraf ických přístrojů ve fakultní nemocnici na srovnatelné radiolo­gické klinice. Přístroje patří mezi deset nejvíce využitých skiagraf ií v republice. To je ale naprosto správná a racionální cesta a realný provoz našeho RTG1 pracoviště to dokazuje.

Ročně na těchto čtyřech přístro­jích vyšetříme 96 136 nemoc­ných a provedeme 118 949 vyšetření. Jedno vyšetření trvá asi dvanáct minut.

Další rozvoj skiagrafie směřuje k postupné přímé digitalizace pří­stroje na KNPT, přesunu nepřímé digitalizaci na RTG pracoviště do Bílovic nad Svitavouc respektive na RTG pracoviště na Pracovišti reprodukční medicíny.

 

Angiografie

První angiografický přístroj byl vlastně universální skiaskopický přístroj. Sloužil i k vyšetření trávicí trubice, ERCP, jako skiagrafie pro ortopedy a dnes jako pracoviště nevaskulárních intervencí. Tento, dnes již muzeální kus, toho tedy pamatuje hodně.

Šéfem angiografie byla nejprve primářka Chasáková, která nicméně byla především radiolog zaměřený na traumatologii, a proto se po čase vrátila jako vedoucí lékař traumatologického CT do Úrazové nemocnice. Angiografické pracoviště v dnešních prostorách vzniklo jako společné koronarografické a angiografic­ké pracoviště zásluhou tehdejšího přednosty 1. interní kliniky profesora Semráda. Proč se angiografie tehdy vybudovala ve 4. patře zcela odříznutá od všeho, dodnes netuším. (Pozn. uvolně­né prostory po zrušeném sále výpočetní techniky). V roce 1993 byl zakoupen univerzální přístroj (Digitron Cart - Angiostar), který sice nebyl ideální ani pro provádění koronarografií, ani pro provádění angiografií, ale bylo to DSA. Prostory angiografie včetně přístroje nám zůstaly i poté, co kardiologická klinika získala nový, speciální přístroj na koronarografie včetně nových prostor v přízemí. DSA přístroj postupně stárnul a jeho kvalita výrazně omezovala možnost rozvoje angiografie, především intervencí a neurointervencí. V roce 2003 byl nakonec pořízen přístroj nový, který byl v roce 2007 povýšen na dTA, takže dnes v těchto bohužel poměrně odlehlých prostorách máme špič­kové digitální DSA zařízení, na kterém provádíme kompletní spektrum intervenčních angiografických výkonů jako jediné pracoviště v ČR. Počet pacientů byl v roce 1994 723 z toho bylo 0 intervencí. V roce 2006 jsme vyšetřili 1398 nemocných, inter­venční výkon jsme provedli u 449 z nich.

Udržení tohoto trendu (snižování diagnostických výkonů a zvy­šování počtu intervenčních výkonů), rozšíření provozu do dvou směn a vybudování druhého pracoviště blíže CT a akutnímu příjmu jsou klíčové úkoly do budoucna.

 

CT

CT, dnes asi největší bolest nejen naší kliniky, ale celé nemocnice, vždy bylo tam, kde je dnes – tedy ve třetím nadzemním podlaží. Nejprve jsme měli konveční CT přístroj HiQ. Jednalo se o pří­stroj s vynikajícím rozlišením, který jako záložní CT mohl sloužit možná dodnes. Tento přístroj byl instalovaný v roce 1991 jako druhé CT v kraji. V té době jsme byli technicky na špičce a naše CT patřilo mezi nejlepší v ČR. Na přelomu roku 1999/2000 byl ale provedený upgrade tohoto přístroje na jednospirální tehdy již výběhový typ CT. Již několik měsíců nato přešel jeho výrobce na zcela jinou softwarovou platformu. V té době ale již všechny fakultní nemocnice kupovaly multislice přístroje.

Na našem CT jsme v prvém roce provozu od května 1991 vyšet­řili 3 623 nemocných, provedli jsme 4 213 vyšetření, z toho 0 in­tervencí. V roce 2006 jsme vyšetřili 10 311 nemocných, provedli jsme 11 674 vyšetření, z toho 545 intervencí.

Další rozvoj CT je spojen s projektem na přestavbu třetího nad­zemního podlaží (tedy CT pracoviště a přilehlých prostor bývalých RTG pracoviš) a tento projekt je již několik let připraven. Stávající přístroj by měl sloužit především pro intervenční výkony. Druhý CT přístroj (moderní multislice zařízení) je plánován v návaznosti na nastávající tak, aby v případě poruchy bylo možné operativně nemocné vyšetřit na druhém přístroji. Třetí přístroj (šestnáctispirál­ní multislice CT) pak musí být umístěn na urgentním příjmu. Zde bude sloužit především k vyšetření polytraumat a urgentních paci­entů. Tyto nemocné pak nebude nutné snímkovat.

 

Pracoviště MR

Magnetická rezonance (1T přístroj) byla zakoupená v roce 1993. Jednalo se o špičkové pracoviště , které sneslo jak technicky, tak prostorově srovnání s jakýmkoliv pracovištěm magnetické rezo­nance v západní Evropě či USA. Samostatná budova, ve které byl přístroj umístěn, byla zcela bokem od hlavní budovy i RDK. Jiné řešení v té době ale zřejmě nebylo možné. Přístroj stárl a jeho ob­měna se začala postupně ukazovat jako nezbytná. Nakonec byla naše magnetická rezonance nejstarší fungující rezonancí v České republice. V roce 2005 uzrála situace natolik, že bylo rozhodnu­to, že bude zakoupen nový přístroj. Omezením pro umístění pří­stroje v budově lůžkového traktu se ukázala především nosnost podlah a stropů. Jelikož v DTC nebyly plánované prostory pro magnetickou rezonanci, jevil se stávající prostor v prvním nad­zemním podlaží v návaznosti na RTG 1 jako optimální. Plán na přestavby těchto prostor původně počítal s instalací MR a vedle něho druhého CT, posléze dvou MR přístrojů. Nakonec se ale ukázalo, že z mnoha důvodů (nosnost stropů a podlah, omezení prostoru sloupy) zde může být pouze jedno kvalitní pracoviště s minimálním zázemím. V současné době jsou tedy na RDK dvě magnetické rezonance a vedení nemocnice i RDK společnými silami usiluje o to, aby byly provozovány (a hrazeny pojišovnou) oba přístroje. Při počtu nemocných, kteří jsou v naší nemocnici vyšetřeni, je to naprosto nezbytné. Od zahájení provozu 1. 1. 1994jsme vyšetřili 2 294 pacientů, v roce 2006 3 788 nemocných (z toho bylo 1 164 pacientů odesláno z jiných zařízení než z naší nemocnice).

 

Ultrazvuk

Ultrazvukové pracoviště bylo nejprve v prostorách dnešní skia­skopické vyšetřovny. Poté v roce 1997, co zde byl umístěný ski­askopický přístroj, který byl zakoupený především pro provádění ERCP, se ultrazvuk přesunul do místnosti bez oken a klimatizace (je tam dnes archiv CT snímků). Odsud jsme se sunuli dál – do prostor na gynekologii. Konečně se v roce 2003 podařilo vybu­dovat centrální ultrazvukové pracoviště v prostorách RTG 1 jako definitivní řešení

Na našich ultrazvukových přístrojích jsme v prvém roce 2004 vyšetřili 16 397 nemocných a provedli jsme 32 795 vyšetření. V roce 2006 jsme vyšetřili 18 759 nemocných a provedli jsme 42 451 vyšetření.

Cílem do budoucna je propojení ultrazvuků do sítě s možností hodnotit vyšetření on-line a archivace jednotlivé smyčky vyšet­ření. Další přístroje propojené s centrálním pracovištěm by měly být na KARIM, na operačních sálech, na urgentním příjmu a na Obilném trhu. První, zásadní etapa tohoto projektu bude realizo­vaná v letošním roce.

 

Skiaskopie

Skiaskopických přístrojů bylo na RDK vždy dostatek. Při zahájení provozu kliniky zde byly čtyři skiaskopické přístroje. Jeden z nich (dnešní pracoviště nevaskulárních intervencí) slou­ží dodnes. Další dva přístroje byly české výroby a vlastně nikdy pro skiaskopický provoz RDK nesloužily. Poslední byl využíván především pro ERCP. Toto pracoviště ale přestalo vyhovovat, a tak se v roce 1997 dohodlo vedením RDK s vedením gastroenterologické kliniky na nákupu nového pří­stroje, který by sloužil pro ERCP. Přístroj byl pořízen, ale ukázalo se, že pro ERCP je nevhodný. Proto si gastroenterologická kli­nika pořídila přístroj nový a my jsme na sklopné stěně, která nám zůstala, začali provádět skiaskopická vyšetření jícnu, ža­ludku, tenkého střeva, tlustého střeva a defekografie. Dnes je to pro tato vyšetření náš jediný skiaskopický přístroj.

 

Nevaskulární intervence

Snad nejzajímavější historii mělo pracoviště nevaskulárních inter­vencí. Přístroj, který byl původně pořízen k provádění angiografií, byl uveden do provozu v roce 1991, zakoupen však již v roce 1989, téměř dva roky ležel ve skladu. Přístroj tak rychle zastaral a angiografie se začaly provádět všude kolem na DSA přístrojích. Přesto tři roky k provádění angiografií sloužil. Udělat na něm angiografii byla opravdu týmová práce. Poté, když bylo koncem roku 1993 vybudováno první DSA pracoviště, začali se na tomto přístroji provádět nevaskulární intervence, ale též flebografie, sloužil k provádění lymfografií, snímkovali se na něm pacienti pro ortopedii, dělali se na něm vylučovací urografie, nástřiky drénů a nevaskulární intervence. O službách se na něm dělaly prakticky všechny výkony. Důvod byl jednoduchý – nepopiratelně nejvyšší kvalita snímků. Jenže zatížení tohoto přístroje bylo neskutečné. To, co se v jiných nemocnicích dělalo na dvou či třech RTG přístrojích, to se u nás dělalo na tom našem jednom. Od roku 2003 po přesunu skiagrafie na RTG 1 slouží tento přístroj pro provádění nevaskulárních intervencí. Jiný přístroj pro tyto výkony nemáme a po CT je tento, již téměř dvacet let starý pamětník začátků kliniky, druhá hlavní bolest RDK.

 

C-ramena

V roce 1992 při zprovoznění operačních sálů v nové budově měli tři kusy C ramen. Tyto přístroje sloužily velmi dlouho. Si­remobil 4E a a Stenoscop byly vyřazeny v roce 2004, Siremobil 4N je stále v provozu jako druhý nejstarší přístroj na naší klinice. V roce 1993 byl pořízen další Siremobil 2000, který byl vyřa­zen v roce 2007. Další nákup C ramen trval více než deset lat a v roce 2004 byly dodány dva kusy Exposcop 8000 od f irmy Ziehm. Tyto přístroje nicméně neměly DICOM. V roce 2007 se podařilo dokompletování přístroje Series 7700 od f irmy GE – původně byl tento přístroj bez monitoru na urologickém sále jakou součást jiného zařízení. Je to první V rameno s DICOMEM výstupem. Dnes tedy máme podobně stejně jako v roce 1993 čtyři C ramena. Jedno z nich pamatuje začátky naší kliniky, dva přístroje jsou sice relativně nové, ale bez DICOM výstupu. Pouze jedno C rameno je nové s dnes již zcela standardním DICOM vý­stupem. Výhled do budoucna je jasný. Společným úsilím je nutné dosáhnout toho, aby na operačních sálech bylo nejméně šest C ramen, všechny tyto přístroje měly DICOM výstup a nejméně jeden měl technologii 3D.

 

RTG pracoviště na PRM

V roce 2005 respektive 2006 se součástí RDK stalo též rentge­nové pracoviště PRM. Na tomto pracovišti, které je ale velmi úzce zaměřené, dnes funguje jako skiagraf ie Compax 40 z roku vý­roby 1995, skiaskopický přístroj je Prestilix 1600 z roku výroby 1995. Ultrazvukový přístroj na tomto pracovišti dožil již před několika lety, by je stále v pro­vozu.

V roce 1993 byl zakoupen přístroj Mammomat 3 Stereo. V 2004 byl proveden upgrade tohoto přístroje na Mammomat 3000 – tedy zařízení s nepřímou digitalizací. Dokončení nepřímé digitalizace na celém pracovišti je prioritou nejbližší doby. Jeli­kož druhý mamografický přístroj na RDK je mamograf MAM-CH 22S od dnes již neexistující f irmy Elscint, instalovaný v roce 1997 v Bohunicích, je druhým velkým úkolem pořízení digitálního ma­mografu. Naše pracoviště je jed­no ze tří mamografických skree­ningových pracovišť v Brně, jako jedniné je na akreditovaném radiologickém pracovišti. I pro­to je rozvoj tohoto pracoviště nezbytný. Navíc je screeningová mamograf ie hrazena výkonově mimo paušál.

 

PACS a RIS

FN Brno byla první nemocnice v ČR s digitálních archivem a „PA­CSem“. Jako všichni průkopníci i naše nemocnice proto musela začínat s tím, co bylo na trhu. A moc toho nebylo. Při prvním konkurzu na místo přednosty RDK v roce 2001 jsem odpovídal na zásadní dotaz, zda jsme schopni do konce roku spustit na RDK AMIS. Moje odpověď málem vedla k neúspěchu v konkurzu, ale kde je dnes AMIS? Primář Mechl, který se vždy problematikou PACSu zabýval byl stejně jako já zastáncem reálného řešení RISu na RDK. Nakonec byly dvě varianty – AMIS nebo MagicSAS. Volba byla MagicSAS. Po počátečních problémech se systém rozjel a dnes postupně celou kliniku převádíme na bezfilmový a bezpapírový provoz. Vše má ale své „ale“. Na RDK musí být kvůli kontrolám pojišťoven zatím popis v písemné formě s pod­pisem jak indikujícího lékaře, tak radiologa. Archiv FN Brno taky není bezedný.

 

Ostatní přístroje

Na RDK máme ještě řadu pojízdných RTG přístrojů, jejichž počet se za dobu existence kliniky též nezměnil. Máme OPG přístroj pro panoramatický snímek zubů, který je dnes nepřímo digitální a konečně denzitometrické pracoviště, které je více méně zdědili po soukromém provozovateli. Poslední dvě pracoviště fungují a jejich další rozvoj a vytížení odvisí od rozvoje programu léčby osteoporózy respektive od budoucnosti pracoviště KÚČOCH.

 

Akademická radiologie

Neopomenutelnou a nezanedbatelnou součástí aktivit radi­ologických klinik fakultních nemocnic je aktivní účast na výuce studentů lékařských fakult, postgraduální výchově lékařů – radiologů, vědecké přípravě doktorandů, aktivní práce ve vý­borech odborných společností. Prakticky od roku 1991 až dosud byly vždy nejméně dva pracovníci RDK členy výboru RS ČLS JEP, jeden z nich pak vždy ve funkci vědeckého sekretáře či předsedy. To svědčí o všeobecném uznání naší kliniky v radiologické obci.

Při ohlédnutí se zpět na uvedené aktivity (v celostátním, evropské, a snad i světovém měřítku) naše klinika rozhodně nemá žádný dluh. Učili jsme plejádu studentů a jsme přesvědčeni, že se nám studium zobrazovacích metod podařilo postupně zkvalitnit. Titul kandidáta věd či PhD. získala pod naším vedením řada postgra­duantů. Vychovali jsme tři docenty a jednoho profesora radiologie. Pořádali jsme, a stále pořádáme, úspěšné odborné semináře, work­shopy a kongresy s mezinárodní účastí, které jsou již tradičními.

 

Závěr

Radiologie je nesmírně zajímavý a široký obor. Na jedné straně můžeme provádět komplikované intervenční výkony, na druhé v klidu popisovat snímky. Můžeme si „hrát“ s virtuální realitou.

Skladbu našich nemocných ale nemůžeme ovlivnit. Vše záleží na koncepci nemocnice a pokud tuto koncepci neznáme nebo koncepce neexistuje a nebo se příliš často mění, jsme tak říkajíc nahraní. I když jsme všichni zdravotníci a a již lékaři nebo ne­lékaři, jsme také specialisté. Dobrý internista je dobrý internista i s fonendoskopem a teploměrem. Ale radiolog či radiologický asistent jsou bez přístroje (a elektrického proudu) nahraní. A i ten nejhorší RTG přístroj dnes stojí miliony. CT, MR či DSA pak de­sítky milionů. Vybavení i poměrně malé radiologické kliniky, jako je ve srovnání např. s podobnou v rakouském Grazu ta naše, pak několik set milionů. Po deseti letech je ale nutné přístroje nakoupit znovu a stojí to opět stovky milionů. A to už nemluvím o provozu těchto přístrojů. Pokud jsou přístroje příliš zastaralé, vý­razně klesá kvalita vyšetření, zvyšuje se radiační zátěž nemocných i personálu stejně jako počet komplikací.

Radiologie je servisní obor v nejlepším slova smyslu – čekáme na nemocného, který k nám bude z oddělení či ambulancí poslán. A nemocnice bez kvalitního radiologického pracoviště nemůže existovat. Jsou nemocnice, kde není neurochirurgie, kde není neurologie, kde není gynekologie, dokonce v některých není chi­rurgie, kardiologie či patologie a jiná klíčová pracoviště. Není ale nemocnice, kde není rentgen.

A to si mnohdy vedení nemocnice neuvědomuje. I velké a ambi­ciózní plány často končí na maličkostech, jako může být třeba ta, kde naše pacienty budeme snímkovat?

V historii RDK takováto období podle mého názoru byla. Je to škoda tak jako je škoda každé zakopané hřivny. Ale je to život. A o tom je i relativně krátká historie RDK, kterou prošla řada výborných radiologů, radiologických asistentů i sester a dalších pracovníků.

Všichni, jak jsem upřímně přesvědčen se vždy snažili dělat svoji práci co nejlépe. Jak se jim to dařilo a zda to byla vždy jejich chy­ba, když se nedařilo, musíte posoudit, vy kteří nám nemocné na vyšetření posíláte a samozřejmě především naši pacienti.

Tento text vám možná pomůže pochopit, proč to někdy nešlo tak dobře, jak bychom sami chtěli.

 

 

prof. MUDr. Vlastimil Válek, CSc.

NEMOCNIČNÍ LISTY ČÍSLO 3 – ZÁŘÍ 2007 – ROČNÍK VIII.


zde může být Vaše reklama logo Zbrojovky Brno logo Lékaři bez hranic



CZ ENG DE

změnit velikost písma

Jihlavská 20, 625 00 Brno
+420 532 23 1111
fnbrno@fnbrno.cz

NIAHOSM ISO 9001:2008 ISO 14001:2001