Během této arytmie se obě srdeční síně stahují zcela chaoticky, a to rychlostí až 300 – 500 krát za minutu. To vystihují i české názvy této arytmie - „chvění, mihotání“. Elektrické vzruchy nevznikají pravidelně v sinusovém uzlu, ale v oblastech určitých spouštěčů této arytmie a nepravidelně se šíří po obou síních. Tyto spouštěče se nacházejí nejčastěji v oblasti plicních žil v levé srdeční síni.
Všechny elektrické vzruchy ze síní jsou filtrovány v síňokomorovém uzlu, který převádí na srdeční komory jen některé z nich. Výsledkem je nepravidelný srdeční tep, u neléčené arytmie zpočátku většinou rychlejší, 100 - 150 za minutu.
Příznaky fibrilace síní
Mezi nejčastější příznaky, které pacienty obtěžují, patří:
- pocit nepravidelného srdečního rytmu (palpitace)
- pocit ztíženého dechu (dušnost)
- únavnost, snížená výkonnost, nižší tolerance námahy
- bolesti na hrudi
- kolapsové stavy
Rizika fibrilace síní
Fibrilace síní není život ohrožující arytmií. Jejím hlavním rizikem je však možnost tvorby srdečních sraženin (trombů) při nepravidelných, rychlých a neúčinných stazích srdečních síní. Tyto krevní sraženiny se pak mohou uvolňovat do krevního oběhu a ucpávat tepny v organizmu, nejčastěji mozkové. Při ucpání mozkové tepny pak vzniká mozková příhoda („mrtvice“), někdy s nenapravitelným poškozením určitých mozkových funkcí.
Příznaky mozkové příhody:
- náhlá zmatenost, slabost, ochrnutí, porucha hybnosti končetin
- porucha mluvení nebo porozumění ostatním
- náhlé rozmazané nebo dvojité vidění
- náhlá silná bolest hlavy
Riziko tvorby krevních sraženin je vyšší u jedinců s určitými rizikovými faktory:
- věk více než 75 let
- vysoký krevní tlak
- předchozí mozková příhoda
- cukrovka
- srdeční selhání
- onemocnění štítné žlázy
- poruchy funkce srdečních chlopní
- rozšířené srdeční síně
Pacientům s fibrilací síní s rizikovým faktory pro vznik krevních sraženin proto podáváme léky, které snižují krevní srážlivost („ředí krev“).
Dalším významným rizikem fibrilace síní je možnost oslabení stažlivosti srdečního svalu, srdeční selhání. To vzniká postupně tehdy, pokud je tepová frekvence trvale a dlouhodobě vysoká (nad 120 za minutu). Srdeční selhání se projeví pocitem ztíženého dechu (dušností), zvýšenou únavností, postupným omezením tolerance fyzické námahy, mohou vzniknout otoky, nechutenství.
Pacientům s fibrilací síní jsou proto podávány léky, které pokud neudrží normální srdeční rytmus, tak alespoň zpomalují tepovou frekvenci. Optimální tepová frekvence při fibrilaci síní by měla v klidu být asi 70 – 90 tepů za minutu, při běžné zátěži asi 100 – 120 za minutu.
Léčba fibrilace síní
Fibrilaci síní léčíme individuálně tak, abychom zlepšili kvalitu Vašeho života a předcházeli event. komplikacím této arytmie.
Léčba je soustředěna na:
- prevenci vzniku krevních sraženin
- zpomalení tepové frekvence
- udržení normálního srdečního rytmu
Který způsob léčby je nejlepší?
Většina pacientů vyžaduje kombinaci různých způsobů léčby fibrilace síní. Léčba, která je účinná u některého pacienta, nemusí být účinná u jiného. Cílem léčby je umožnit Vám vrátit se k Vašim běžným aktivitám. Každá léčba má kromě svých potenciálních výhod také svá rizika. Výhody a rizika jsou individuální dle Vaší konkrétní situace. Měli byste je prodiskutovat s Vaším lékařem či specialistou.
FARMAKOTERAPIE
Farmakoterapie je léčba pomocí léčiv (léků). Léky určené k léčbě fibrilace síní u mnoha jedinců fungují, někdy je však třeba vyzkoušet různé léky nebo i jejich kombinaci, která je pro daného jedince nejlepší.
Přestože hodně pacientů toleruje léky dobře, u některých se mohou projevit jejich vedlejší účinky. Tyto vedlejší účinky záleží na konkrétním typu léku i na celkovém stavu daného jedince. Pokud se některé nežádoucí účinky objeví právě u Vás, měli se o nich poradit se svým lékařem.
Léky používané k léčbě fibrilace síní
- léky k prevenci vzniku krevních sraženin:
- WARFARIN: tento lék doporučujeme pacientům s vyšším rizikem vzniku krevních sraženin. Pokud užíváte tento lék, musíte také dodržovat speciální dietu, o jejím složení se poraďte se svým lékařem. Tato léčba také musí být sledována pomocí pravidelných odběrů krve.
- ANOPYRIN, GODASAL, PLAVIX atd.: tyto léky jsou doporučovány pacientům s nižším rizikem vzniku krevních sraženin. Tato léčba nemusí být sledována pomocí odběrů krve.
- zpomalení tepové frekvence: tyto léky blokují převod v síňokomorovém uzlu a tím zpomalují výslednou tepovou frekvenci
- beta – blokátory: LOKREN, VASOCARDIN, BETALOC, EGILOK, CONCOR, ATRAM, DILATREND, TENORMIN atd.
- kalciové blokátory: ISOPTIN, DIACORDIN, BLOCALCIN atd.
- digitalis: DIGOXIN
- léky k udržení normálního srdečního rytmu (antiarytmika): tyto léky s větší či menší účinnosti zabraňují vzniku a udržování se fibrilace síní. Jejich užívání je bohužel často provázeno vedlejšími účinky.
- propafenon: RYTMONORM, PROPANORM, PROLEKOFEN atd.
- sotalol: SOTALEX, SOTAHEXAL atd.
- amiodarone: CORDARONE, SEDACORONE, AMIOHEXAL
Úspěšnost dlouhodobé léčby
Úspěšnost standardní léčby fibrilace síní bývá někdy neuspokojivá. Pouze asi u poloviny pacientů, kteří užívají antiarytmické léky, se podaří udržet normální srdeční rytmus v následujícím roce. Pro spoustu pacientů je antiarytmická léčba účinná pouze částečně, s omezením záchvatů fibrilace síní, přestože se nezdaří potlačit je zcela. Je obtížné předpovědět, který z léků bude účinný u určitého pacienta, někdy je třeba postupně vyzkoušet různé antiarytmické léky.
NEFARMAKOLOGICKÁ LÉČBA
Některým pacientům, u nichž se pomocí léků nedaří fibrilaci síní úspěšně potlačit, a jež tato arytmie významně omezuje, jsou doporučeny i další možnosti léčby. K těmto možnostem patří:
Katetrová ablace fibrilace síní
Principem této invazivní léčby je izolovat elektricky aktivní ložiska, která spouštějí fibrilaci síní, od ostatních částí svaloviny srdečních síní tak, abychom zamezili vzniku této arytmie.
Bylo prokázáno, že tato elektricky aktivní ložiska se nacházejí nejčastěji v oblasti plicních žil v levé srdeční síni. Tento výkon bývá tedy nazýván „izolace plicních žil“ a současné době je nedílnou součástí všech katetrových ablací fibrilace síní. U pacientů, u nichž fibrilace síní trvá bez přerušení delší dobu (řádově týdny až měsíce), je nutno po izolaci plicních žil doplnit ještě další ablační linie v levé (i pravé) srdeční síni, abychom zabránili nejen vzniku fibrilace síní, ale i jejímu udržování. Více informací o katetrové ablaci fibrilace síní najdete na webových stránkách www.mojearytmie.cz
Katetrová ablace síňokomorového uzlu
Tento výkon je určen těm pacientům, u nichž je fibrilace síní trvale a u nichž nepředpokládáme obnovu normálního srdečního rytmu. Navíc ani kombinací léčiv se nedaří dosáhnout adekvátní tepové frekvence, která je příliš vysoká. Do srdce je při tomto výkonu zaveden katetr, který je umístěn do oblasti síňokomorového uzlu (AV uzlu) a aplikací energie je cíleně zničeno jediné převodní místo mezi srdečními síněmi a komorami. Vlastní tepovou frekvenci poté trvale zajišťuje kardiostimulátor, který je nemocným před tímto výkonem implantován.
Implantace kardiostimulátoru
Pokud je tepová frekvence příliš pomalá, a to i např. vlivem užívaných léků, bývá daným jedincům do podkoží pod klíční kost implantován kardiostimulátor (pacemaker). Tento strojek velikosti menší než je krabička od zápalek zajistí, aby byla tepová frekvence dostatečně rychlá a krevní oběh tím dostatečně účinný.
Chirurgická léčba fibrilace síní
U pacientů, kteří podstupují kardiochirurgickou operaci (např. náhradu chlopně, aorto-koronární bypassy) a zároveň mají fibrilaci síní, je doporučován výkon podobný katetrové ablaci (viz níže). Tento výkon je však proveden v rámci základní operace v celkové narkóze, v mimotělním oběhu, přímo na otevřeném srdci. V současné době se podobné výkony provádějí i s využitím mini-invazivního (laparoskopického) přístupu.