V předchozím desetiletí stoupal počet vícečetných gravidit. Jednou z příčin tohoto negativního demografického jevu je asistovaná reprodukce. Díky transferu dvou a více embryí do dělohy matky ve snaze zvýšit šanci na úspěch v podobě těhotenství se ale zvyšuje morbidita matky i plodu. Zákon 373/2011 Sb. prodloužil věk žen pro asistovanou reprodukci na 49 let a současně s tím začalo doporučování transferu pouze jednoho embrya ve snaze snížit riziko vzniku vícečetného těhotenství.
V lednu 2016 byla do Centra prenatální diagnostiky Gynekologicko-porodnické kliniky FN Brno odeslána pacientka, důvodem byla vícečetná gravidita. Nešlo ale o obyčejný případ. Matka po umělém oplodnění čekala trojčata, v Centru asistované reprodukce bylo transferováno ale pouze jedno embryo. Embryo se ve svém vývoji v děloze matky později rozdělilo na tři plody. Tomuto těhotenství říkáme monochoriální triamniální gravidita a jeho incidence je 1:100 000 porodů ročně. O to víc raritní jsou případy monochoriálních trojčat po umělém oplodnění −nyní tvoří cca 3,5 % všech případů trojčat. Poprvé byl podobný případ zdokumentován v Atlantě v roce 2003.
Monochorionicita plodů se stanovuje v počátku gravidity. Matka však do našeho centra byla předána až ve 28. týdnu. Proto jsme k prenatální ultrazvukové diagnostice do ověřování monochorionicity trojčat zapojili také Laboratoř molekulární diagnostiky FN Brno při Oddělení lékařské genetiky. Tato odběrem a analýzou genetického materiálu plodů po porodu postnatálně potvrdila předpoklad, že se opravdu jedná o genetické klony a po celý život si tak všechny tři děti ponesou identickou genetickou informaci.
Péče o vícečetnou graviditu s sebou nese mnoho rizik pro matku i plody. Časté jsou zejména komplikace ve smyslu ztráty těhotenství (potrat), nebo předčasný porod. Zdravotní stav nedonošených novorozenců negativně ovlivňuje hlavně nezralost plicní tkáně. Jsou imunokompromitovaní, neprospívají a jejich léčba stojí zdravotnictví nemalé finanční prostředky. Monochorionicita −přítomnost jedné placenty u vícečetných gravidit rizika znásobuje. Díky existenci spojek v placentě mezi krevním oběhem jednotlivých plodů tak dochází k soupeření o přísun krve, tzv. transfúznímu syndromu. Tato neléčená komplikace může vést až k intrauterinnímu úmrtí obou plodů, případnému závažnému postižení obou s trvalými následky. Další nepříjemnou komplikací je nerovnorměrné rozdělení placenty mezi oběma plody, díky kterému není zajištěna jejich rovnoměrná výživa. Takový stav nejenomže může způsobit výrazný nepoměr v růstu plodů, ale může skončit úmrtím jednoho nebo obou plodů v děloze. Lékařská péče o takovou graviditu vyžaduje zkušenost a erudici lékaře.
V našem případě ultrazvuková vyšetření potvrdila, že se všechny tři plody vyvíjejí správně a také matka byla po celou dobu těhotenství v překvapivě dobrém zdravotním stavu. Proto se mohlo s porodem čekat co nejblíže k předpokládanému termínu porodu. Ve 34. týdnu těhotenství bylo matce doporučeno těhotenství ukončit vzhledem k odhadované hmotnosti a již relativně dobré dosažené zralosti všech tří plodů ve snaze předejít možným dalším komplikacím, které se pojí s monochorionicitou. V březnu 2016 byli císařským řezem porozeni tři zdraví chlapci s až neobvykle vysokou porodní hmotností –2050 g, 2300 g a 2280 g. Péči o děti následně převzali lékaři z Neonatologického oddělení FN Brno. Vzhledem k dobrému zdravotnímu stavu všech −trojice chlapců i jejich matky byli brzo všichni propuštěni z nemocnice −již 10. den po porodu. Dnes už doma zaměstnávají celou rodinu. Rodiče to zvládají velice dobře a my jim přejeme hodně zdraví.
MUDr. Zuzana Papíková, MUDr. Romana Gerychová
