Menu
Česky English
532 23 1111

Mgr. Michaela Malá: Být zdravotní sestrou není práce, ale poslání

Staniční sestra Kliniky dětské chirurgie, ortopedie a traumatologie (KDCHOT) Mgr. Michaela Malá má ošetřovatelství v krvi. Nebojí se výzev, ve volném čase se ráda vzdělává, v nedávné době dokončila magisterské studium, sportuje a chodí do divadla. Svou profesi by neměnila, bere ji totiž jako poslání. Klíč k pracovnímu úspěchu je podle ní především dobrá komunikace s pacienty, s jejich rodiči a samozřejmě i s kolegyněmi. Díky své píli a pracovnímu nasazení za rok působení ve funkci staniční sestry zlepšila výsledky svého týmu, za což byla vrchní sestrou nominovaná do soutěže o nejlepší zdravotní sestru BATIST Nej sestřička 2017. Za svůj vzor považuje Florence Nightingale, která se zasadila o vznik samostatné disciplíny zdravotních sester.

Proč jste se rozhodla stát právě zdravotní sestrou?

U nás v rodině máme několik generací zdravotních sester – moje prateta, teta i nejstarší sestra jsou zdravotní sestry, takže toto povolání prostě máme v krvi. Když jsem byla malá, byla jsem jednou za pratetou v ambulanci, kde jsem si zkoušela čepec zdravotní sestry (tenkrát se ještě nosily čepce), vzpomínám si, jak prateta tenkrát řekla, že budu moc pěkná zdravotní sestra. Když jsem se v osmé třídě rozhodovala, na jaký směr se vydat, tak jsem si řekla, že to zkusím na zdravotní sestru, a vyšlo to. Po čtyřech letech střední školy jsem jako diplomovaná sestra nastoupila do práce ve Fakultní nemocnici Brno. Původně jsem pracovala na ortopedii u dospělých pacientů v Bohunicích. 

V současné době pracujete jako staniční sestra oddělení 12 a 16 KDCHOT v Dětské nemocnici. Můžete popsat pracovní den na tomto oddělení?

Jako staniční sestra přímo řídím jedenáct sester a dvě sanitárky. Kontakt s pacienty není tak těsný jako v případě zdravotní sestry, spíše komunikuji s rodiči ohledně zdravotního stavu a ošetřovatelské péče jejich dětí. Ráno si předáme službu, informace o pacientech, proběhne ranní toaleta u pacientů, uklidíme pokoje, následuje lékařská vizita, které se účastním, abych měla přehled o hospitalizovaných pacientech, doděláme rentgeny, převazy, pomáhám s příjmem a propuštěním pacientů, organizuji a koordinuji činnost NLZP, deleguji činnosti ošetřovatelského týmu, věnuji se administrativní práci. Dbám na to, aby péče o pacienty byla kvalitní a bezpečná.

S jakým spektrem dětských onemocnění se setkáváte?

Spektrum onemocnění na našem oddělení je velmi široké – jedná se jednak o onemocnění vrozená, tedy vývojové vady nebo růstové defekty, a dále získaná, mezi které patří nejčastěji úrazy. Ty můžeme dělit podle jejich vzniku na sportovní, domácí, školní, volnočasové a bohužel i úmyslné. Velkou skupinou, ze které často vycházejí ty nejtěžší situace, jsou úrazy dopravní (autohavárie, úrazy chodců a cyklistů). Úrazy můžeme dále dělit podle jejich druhu, u nás se nejčastěji staráme o zlomeniny. Pokud není zlomenina komplikovaná, jdou děti domů druhý nebo třetí den. Oproti dospělým je jejich regenerace daleko rychlejší.

Co Vás na práci zdravotní sestry nejvíc baví a inspiruje?

Je to zejména práce s dětmi. Většinou nebývají tak dlouho nemocné jako dospělí pacienti, když je nic nebolí, hned si hrají. Děti jsou nesmírně spontánní, některé se bojí, ale většinou s nimi lze nějakou pohádkou, hrou, knížkou nebo rozhovorem navázat kontakt, který je pro člověka dobíjející. Znalost současných pohádek a pohádkových postav je samozřejmě podmínkou.

Vidím, že práce Vás pořád motivuje…

Ano, práce mě pořád motivuje, na sto procent. Vidět uzdravující se děti je velká motivace. Vzpomínám si, že začátky nebyly úplně snadné, ale práce mě vždycky bavila. Do práce chodím ráda, i když denně vstávám už ve 4:30. Pracovní dobu mám totiž od 6:00 do 14:30 hod.

Jste dobrý kolektiv?

Ano, jsme velice dobrý kolektiv, většina sester na našem pracovišti vydrží až do důchodu. Je to práce v třísměnném provozu.

Neměnila byste?

Ne. Nenapadlo mě to. Kdysi se říkalo, že zdravotní sestra není práce, ale poslání… Člověk, který se této práci věnuje, ji musí mít opravdu rád. Mám svoji práci skutečně ráda, i na tábory jsem jezdila dělat zdravotníka, vždycky to ve mně bylo.

Proč je ve Vašem oboru tak málo mužů?

Pacienti na muže nejsou zvyklí. Muži ještě muže-ošetřovatele snesou, ale ženy na ně nereagují moc dobře. Není to zvyklé a zažité.

Takže není překvapivé, že většina sester jsou ženy…  

Mám spolužáky, kteří pracují na psychiatriích nebo v detoxikačních zařízeních – tam se velice dobře hodí, protože mají větší fyzickou sílu a musí umět usměrnit i agresivní pacienty.

Máte nějaký koníček?

Ve svém volném čase chodím běhat, věnuji se svému vzdělávání (vysoká škola, cizí jazyk), ráda chodím do divadla, na koncerty. Člověk se vzdělávat má, baví mě pracovat na sobě.

Za FN Brno jste nominovaná do soutěže o nejlepší sestřičku. Jak k tomu došlo?

Tento nápad měla vrchní sestra. Možná to souvisí s tím, že jsem se stala staniční sestrou a všichni říkají, že jsem toto oddělení někam posunula, že moje práce za ten rok je vidět. A já jsem člověk, který má rád výzvy a jde skoro do všeho.

Víte už, v jakých disciplínách se bude soutěžit?

Soutěž se uskuteční v říjnu letošního roku, součástí bude rozhovor se známou osobností, promenáda ne v plavkách, ale v sesterském oblečení a ošetřovatelská péče. Budeme ošetřovat vítěze soutěže Muž roku, na kterém budeme předvádět ošetřovatelskou péči, například přikládání sádrového obvazu či zajištění intravaskulárního vstupu. Těším se také na to, že budu moct reprezentovat naši kliniku a celou nemocnici.

Máte v životě nějaký vzor?

Hodně mě inspirovala moje rodina. Pokud bych měla jmenovat vysloveně nějaký vzor, vzhledem k tomu, že jsem se na vysoké škole hodně naučila o ošetřovatelství, tak by jím byla určitě Florence Nightingalová. Zasadila se o to, aby vzniklo ošetřovatelství. Předtím byly sestry součástí řeholních řádů, ale právě díky Florence se tato disciplína vyvinula v samostatný obor.

 

Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji