Menu
Česky English
532 23 1111

Slovníček pojmů

Slovníček pojmů

A B C D E F G H CH I J K L M N O P Q R S TV W X Y Z

A

Alopecie

Alopecie je termín pro holohlavost. Samotný termín alopecie ještě neuvádí příčinu, proč alopecie vznikla, co způsobilo vypadání vlasů. Částečná holohlavost běžně vzniká u většiny mužů, málokdy je však úplná. Úplná holohlavost má obvykle svoji chorobnou příčinu. Mohou to být jednak speciální kožní choroby, což není časté, a jednak to může být způsobeno vratným či nevratným poškozením vlasových váčků (folikulů) onkologickou léčbou. Vlasy totiž rostou mnohem rychleji než jiné části lidského ochlupení. To znamená mnohem živější látkovou výměnu něž v jiných chloupkových váčcích. Cytostatika, která se podávají k léčbě maligních nádorů, poškozují nejen nádor, ale také mírně poškozují nejrychleji se množící buňky v těle, neboli buňky s intenzivní látkovou výměnou. K buňkám, které se neustále čile množí a obnovují patří právě krvetvorné buňky kostní dřeně, buňky výstelky trávicího traktu a také buňky vlasových váčků. Proto zpravidla při intenzivní cytostatické léčbě vypadají vlasy. U většiny těchto nemocných je vypadání vlasů dočasné, růst vlasů se obnovuje několik týdnů po posledním podání cytostatik. Při obzvláště intenzivní cytostatické léčbě však může být alopecie trvalá a může dojít nejen k vypadání vlasů, ale i třeba obočí a dalšího ochlupení. Alopecie může následovat i po radioterapii. Radioterapie je však léčba přísně cílená, takže k vypadání vlasů dojde jen tehdy, jsou-li vlasové váčky v ozařovaném poli, tedy při ozařování hlavy.

 

Autologní a alogenní transplantace kostní dřeně - viz Transplantace kostní dřeně

Zpět nahoru

B

Benigní

Benigní znamená v doslovném překladu z latiny dobrý. V lékařské mluvě však termín benigní charakterizuje biologickou povahu nádoru, charakter jeho růstu. Benigní nádory rostou pomalu pouze v místě svého vzniku a nemetastazují. Někdy se jejich růst zastaví a tyto nádory setrvávají v organismu, aniž by dále ohrožovaly svého nositele. Tyto nádory lze chirurgickým zákrokem definitivně odstranit. Opakem benigních nádorů jsou nádory maligní. Maligní znamená v latinském jazyce zlý, neboť tyto nádory mnohdy znamenají zlou chorobu. Rostou rychle, prorůstají agresivně do okolních tkání a metastazují, rozšiřují se po těle. Benigní nádory obvykle svého nositele neohrožují na životě, maligní ano.

 

Bílá krvinka

Bílá krvinka je popisný termín, pod který se řadí skupina krvinek, které ve srovnání s červenými krvinkami mají v mikroskopu výrazně světlejší barvu. Tyto krvinky jsou odpovědné za obranu organismu proti infekci. Pokud bychom chtěli se blížeji přiblížit ke všem podrobnostem jak vede organismus člověka válku s infekčními zárodky, tak se musíme zmínit alespoň o základním rozdělí bílých krvinek na takzvané velké bílé krvinky, neboli granulocyty a na takzvané malé bílé krvinky, neboli lymfocyty. Granulocyty ničí infekční zárodky přímým bojem, lze je nazvat “požírači bakterií”. Malé bílé krvinky, neboli lymfocyty, se dělí na dvě skupiny, B- a T-lymfocyty.

T-lymfocyty bojují s nepřítelem přímo - tedy krvinka proti infekčnímu zárodku.

B-lymfocyty bojují proti infekci ze zálohy, prostřednictvím protilátek, které produkují. Každý typ choroboplodného zárodku má na svém povrhu něco výjimečného, typického pouze pro tento druh (něco jako SPZ automobilu). Buňky, které se účastní obrany proti infekci to dovedou zjistit a vytvoří speciální bílkovinu proti tomuto výjimečnému znaku (protilátku, neboli imunoglobulin, neboli také gamaglobulin), která rozpozná právě tento typický znak infekčního zárodku a která se na něj naváže.

K čemu je to dobré? Navázáním protilátky na infekční zárodek se zahájí další procesy vedoucí k jeho odstranění či zničení. Význam navázání protilátek na bakterie lze přirovnat k namazání chleba máslem - také lépe chutná. Podobně je tomu s  granulocyty, fagocytují (pojídají a ničí ) mnohem raději s rychleji (intenzivněji) bakterie s navázanými protilátkami než bakterie bez protilátek.

 

Biopsie

Biopsie je název diagnostického výkonu, odběru drobné části tkáně k  histologickému vyšetření. Obvykle se provádí silnější jehlou, která vykrojí z podezřelé tkáně váleček k dalšímu histologickému zkoumání, neboli ke zkoumání tkáně v mikroskopu po předchozím speciálním barvení. Výsledkem by mělo být poznání, jde-li o tkáň zdravou, nebo je-li tkáň postižena nějakou chorobou.

Zpět nahoru

C

Cytostatikum

Cytostatikum je název pro léky, které mají za úkol ničit nádorově změněné tkáně v organismu, podobně jako antibiotika ničí bakterie a antimykotika ničí plísně. Bakterie se zásadně odlišují od buněk těla po všech stránkách, takže antibiotika mohou poškodit bakterie, aniž by poškozovaly lidské buňky. Proto mají antibiotika minimální nežádoucí účinky na člověka. Cytostatika na rozdíl od antibiotik jsou zaměřena na ničení nádorových buněk. Ty se jen málo odlišují od zdravých buněk, a proto je léčebný účinek cytostatik neoddělitelný od nežádoucích účinků na zdravé buňky v těle.

Zpět nahoru

D

Depistáž nádorů

Depistáž je cizí výraz pro vyhledávání. Tímto termínem se označuje organizované preventivní vyšetřování lidí, kteří nepociťují žádné chorobné změny, s cílem odhalit přítomnost možného malého nádoru, který ještě nedělá žádné potíže, a proto o něm jeho nositel nemusí vědět. Vyšetření jsou zaměřena obvykle na vyhledání nejčastěji se vyskytujících nádorů. Depistážní prohlídky se obvykle provádějí u rizikových skupin, jakými jsou například horníci v uranových dolech, nebo pracující v některých chemických provozech. Rizikovou skupinou se dnes stali i pracující v zemědělství, kde původně zdravá práce na čerstvém vzduchu se díky chemizaci zemědělství stala rizikovou, se zvýšeným výskytem zhoubných onemocnění. Depistážní prohlídky mohou být určeny i kuřákům, u nichž je karcinom plic, ale i jiné karcinomy (karcinom močového měchýře) výrazně častější, než u nekuřáků.

Zpět nahoru

E

Endoskopické léčebné metody

Odstraňování nádorů bylo dříve možné pouze skalpelem, poté co se chirurg dostal přes všechny tkáně k poškozenému orgánu. To bylo spojeno s velkým řezem a velkou operační ránou. V posledních letech pokrok techniky umožnil výrobu různých ohebných nástrojů, které obsahují vláknitou optiku, kterou operatér vidí a kterou je operované pole osvětlováno, a dále ještě kanálky, kterými jsou ovládány různé drobné operační nástroje, které umožňují provedení žádaného léčebného zákroku.

Tyto nástroje mají obvykle tvar různě silné hadice či hadičky.Endoskopické metody léčby se používají při zákrocích ve všech dutinách, do nichž je možno se z povrchu těla dostat. Tedy nejen do celé zažívací trubice a žlučových cest. Endoskopickými nástroji je možno dostat se do vedlejších nosních dutin, plic, močovodu a ledvin, ale i do cév. Endoskopickými nástroji se lze malými operačními vstupy dostat do dutiny břišní nebo do dutiny hrudní a i v tomto složitém terénu provádět operace.

Zpět nahoru

H

Hematologie

Hematologie je název pro lékařský obor, který se zabývá chorobami krve. Tedy chorobami bílých a červených krvinek a krevních destiček. K hematologickým chorobám patří nádorová onemocnění vznikající v lymfatických uzlinách (lymfomy), ale i poruchy srážení krve.

 

Hodgkinova choroba

Hodgkinova choroba je nádorové onemocnění lymfatických uzlin. Klasickým projevem je nebolestivé zvětšení mízních (lymfatických) uzlin. Pokud postihne uzliny na povrchu těla, nemocný si zvětšenou uzlinu obvykle sám vyhmatá. Pokud nemoc postihuje jen uzliny v břiše či v hrudníku, přijde se na tuto nemoc až po jejím rozšíření i na povrchové uzliny, nebo pokud se uzliny v těchto oblastech zvětší natolik, že jsou důvodem podrobnějších vyšetření, která nemoc odhalí. Nemoc se však nemusí projevovat jenom nebolestivým zvětšením uzlin, u mnohých pacientů ji doprovázejí klasické nádorové potíže: kolísavé teploty, váhový úbytek, zvýšené pocení (noční pocení). Hodgkinova nemoc patří k nejlépe léčitelným maligním chorobám a u mnoha pacientů se podaří nemoc zcela vyléčit.

 

Histologické vyšetření

Histologické vyšetření je název pro mikroskopické vyšetřování odebraných malých částí orgánů či tkání. Histologické vyšetření má za cíl odpovědět na otázku, je-li tkáň či orgán zdravý, či je-li postižen nějakou nemocí. Pomocí histologického vyšetření se však dozvíme nejen to, že vyšetřovaná tkáň je postižena nemocí, ale dozvíme se i přesnou diagnózu. V případě, že jde o nádor, histologické vyšetření stanoví, zda jde o maligní či benigní, čili o zhoubný či nezhoubný nádor, a dokonce umí předpovědět jeho další chování. Tyto informace mají zásadní význam pro rozhodování o typu léčby.

 

Hormon

Hormon je chemická látka, kterou v těle vytvářejí speciální žlázy. Ty ji uvolňují do krve, s jejíž pomocí se hormony dostanou do cílového orgánu, jehož funkci mají ovlivnit. Cílem hormonů je neustále upravovat aktivitu příslušných tkání či orgánů dle aktuální potřeby organismu.

Tělo je složitá soustava mnoha buněk složených do orgánů a tkání. Aby všechny jeho orgány, tkáně a buňky měly aktivitu přiměřenou současné situaci, to je cílem velmi komplikovaného řízení, na kterém se podílejí jednak hormony a jednak nervový systém.

Hormony ovlivňují růst (růstový hormon), aktivitu celého organismu (hormony štítné žlázy) jsou nutné ke zvládání stresu a udržování přiměřeného krevního tlaku (hormony nadlevinek), podílejí se na zadržování optimálního množství vody v těle (antidiuretický hormon), podmiňují vytváření sexuálních znaků a sexuální aktivitu (pohlavní hormony), řídí trávení (hormony trávicího traktu). Hormony se podílejí na řízení mnoha dalších pochodů v těle. Uvedené hormony pouze ilustrují složitost řízení, nejsou však výčtem všech známých hormonů, kterých je mnohem více. Obor medicíny, který se zabývá hormonálním řízením pochodů v těle a nemocemi žláz, které vytvářejí hormony (endokrinních žláz), se nazývá endokrinologie.

Zpět nahoru

I

Imunita

Imunita je název pro schopnost organismu bránit se škodlivým činitelům. Mezi tyto škodlivé činitele počítáme bakterie, viry, plísně, prvoky, ale také nádorové buňky. Výkonnými buňkami, které tuto obranu vykonávají, jsou hlavně všechny druhy bílých krvinek, ale i některé další buňky.

 

Imunosuprese

Imunosuprese je výraz pro snížení aktivity obrany těla proti škůdcům. Imunosuprese je obvykle spojena s poklesem počtu bílých krvinek, podílejících se na obraně organismu.

 

Infuze

Infuze, lidově kapačka, je termín pro podávání různě velkých objemů roztoků do cévního systému. Cílem infuze může být jak vyživování organismu cukry, aminokyselinami (stavebními kameny bílkovin) a tuky rozpuštěnými ve vodném roztoku, nebo jen dodávání tekutin (vody s příslušným obsahem solí). Dalším cílem infuzí může být podávání léků. Léky lze aplikovat jak ústy, tak formou jednorázové injekce, tak i formou infuze. K infuznímu podávání léků přistupujeme tehdy, pokud víme, že pro organismus je tento postup z jakéhokoliv důvodu účinnější anebo šetrnější, než léčba injekcemi či tabletkami.

Zpět nahoru

K

Kachexie

Kachexie (český výraz “sešlost”) je výraz pro nepřiměřený úbytek hmotnosti (váhy) vlivem jakéhokoliv onemocnění. Při kachexii dochází jak k úbytku tukových tkání, tak k úbytku svalové hmoty. Příčinou kachexie jsou látky produkované nádorem, které způsobují nechuť k jídlu a které nastartují postupné odbourávání svalů a dalších tkání těla. Pokud se rozvíjí hubnutí, nemocný vyžaduje kromě rady a péče lékaře také specializovanou nutriční péči dietní sestry nebo dietologa, úpravu diety a předpis výživových doplňků, včetně multivitaminových přípravků, pravidelné sledování stavu výživy s cílem minimalizovat další výpadky stravy, a využit každé příznivé situace mezi chemoterapiemi k podpoře výživy. Více informací bude k dispozici v publikaci pro pacienty “Výživa u onkologických nemocných” autorů R. Vyzula, M. Tomíška, J. Marková, D. Hrbková, která letos vyjde.

 

Karcinogen

Karcinogen je látka, která má schopnost vyvolat vznik nádoru, pokud se dostane do organismu. Samozřejmě, jak tomu již je v přírodě, jednotlivci jsou různě citliví na vliv karcinogenů. Proto u někoho stačí kratší kontakt s karcinogenem, u jiného je třeba dlouhodobější kontakt, než vznikne nádor. Jedním z prvních objevených karcinogenů byly saze. Přišli na to v minulém století lékaři v Anglii, kde zjistili častější výskyt kožních forem rakoviny u kominíků. Z přirozených látek běžně se vyskytujících v přírodě má výrazný karcinogenní účinek asbest, který se stále používá na různé ohnivzdorné izolace či na výrobu brzdového obložení. Drobné částečky asbestu se dechem dostávají do plic, kde pod vlivem asbestu vznikají plicní karcinomy.

Ve dvacátém století se prudce zvýšilo množství produktů chemického průmyslu. U mnohých látek, které byly vyvinuty s cílem sloužit člověku, se nakonec po letech ukázalo, že po určité době kontaktu člověka s touto látkou dochází k poškození organismu a mnoho z těchto látek může podněcovat vznik rakoviny. Jsou to organická rozpouštědla na základě benzenu a dále jsou to různé insekticidní a fungicidní látky, které byly dříve součástí nátěrových hmot proti červotočům či dřevokazným houbám. Dnes jsou již staženy z výroby a z prodeje. Mezi karinogeny patří i produkty vznikající při spalování umělých hmot při běžných nízkých teplotách (spalování umělých hmot v přírodě či v normálních kamnech). Mezi karcinogeny patří četné chemické prostředky, které se používají v zemědělství. Proto jsou v současnosti zemědělci řazeni do rizikové skupiny, u nichž jsou různá zhoubná onemocnění častější než je průměr výskyt těchto chorob u celého obyvatelstva.

Lidé jsou v tomto směru nepolepšitelní a sami stále produkují látky, o kterých si myslí, že jim zjednodušují a zpříjemňují život, ale které jim ve svém důsledku škodí.

 

Karcinom

Karcinom je název pro zhoubný (maligní) nádor, který vzniká z buněk kožního povrchu nebo z buněk slizničních a žlázových povrchů. Karcinomy jsou nejčastějším typem maligních nádorů, tvoří asi 70 % všech zhoubných nádorů. Pokud maligní nádor vznikne z pojivové tkáně (vazivo, chrupavka, kost, svaly) nazývá se tento nádor sarkom. Sarkomy se však u lidí vyskytují méně často než karcinomy. Proto je slovo karcinom v povědomí lidí spojeno s významem zhoubného onemocnění. Jak však bylo výše vysvětleno, není to synonymum, ale karcinom je pouze jednou z několika skupin maligních (zhoubných) nádorů. Všechny zhoubné nádory se obecně označují jako rakovina.

 

Kolostomie

Kolostomie znamená vyústění tlustého střeva na povrch těla. Stolice tak odchází tímto otvorem do přichystaných sáčků. Kolostomie se provádí tehdy, pokud nelze jiným způsobem odstranit nádorovou či jinou překážku v tlustém střevě či v konečníku, nebo pokud nelze tuto překážku takzvaně přemostit (provést anastomózu). To znamená spojit střevo nad překážkou se střevem pod překážkou a zneprůchodněnou část trávicí trubice takto obejít.

 

Koma

Koma je název pro delší dobu trvající bezvědomí. Pacient, který je v komatu, nevnímá okolí a nemůže s okolím komunikovat. U takového pacienta jsou dle hloubky komatu porušeny i základní reflexy, pacient v komatu není schopen polykat, pokud se mu do úst nalije tekutina, dojde k jejímu vdechnutí a nemocný se tak může udusit. Příčinou komatu může být jak úraz hlavy, tak otrava, ale koma vzniká v konečné fázi závažných nemocí a předchází smrt. Lidé často kladou lékařům otázku, zda je člověk v komatu vnímá či ne. Pokud koma není hluboké, je někdy možno v mimice obličeje pozorovat, že člověk pozitivně vnímá blízkost svého blízkého, stisk jeho ruky. U pacientů v těžkém komatu nemohou lékaři nikdy přesně říci, jestli pacient vnímá své okolí. Doporučujeme proto i před pacientem v komatu chovat se tak, jako by nás vnímal.

 

Kostní dřeň

Kosti jsou duté, uvnitř kostí je lidově řečeno morek, neboli kostní dřeň. V mládí je kostní dřeň všech kostí tvořena krvetvornými buňkami, s přibývajícím věkem však takzvaná krvetvorná kostní dřeň (továrna na výrobu všech typů krvinek) zůstává jen v plochých kostech a v páteři, zatímco v periferně uložených kostech se původně krvetvorná kostní dřen přemění na tukovou kostní dřeň.

 

Kryoterapie

Kryoterapie je název metody léčení. Znamená léčbu mrazem, chladem. Ke kryoterapii se používají různé nástroje, které jsou duté a v nichž se nechá proudit kapalný dusík o velmi nízké teplotě. Pomocí těchto nástrojů se prudce zmrazí chorobou změněná tkáň, kterou je žádoucí odstranit. Při pomalém zmrazování buněk dochází k jejich poškození, takže dále již nejsou životaschopné a rozpadají se. Kryoterapii, neboli vymrazování, je možno použít k odstraňování různých malých nádorů.

Zpět nahoru

L

Leukemie

Leukemie znamená v latinském jazyce “bělokrevnost” neboli zmožení zhoubně změněných bílých krvinek. Leukemie není jednotnou chorobou, je to název pro skupinu chorob, které se vyznačují zmožením bílých krvinek, které jsou obvykle maligně (zhoubně) změněné. Další upřesnění typu leukemie se provádí mikroskopickým vyšetřením bílých krvinek. Leukemie je možno zhruba rozdělit na akutní leukemie, které vznikají náhle a které, pokud by nebyly léčené, mohou nemocného usmrtit řádově v týdnech a leukémie chronické, neboli leukemie s pozvolným průběhem, s kterými nemocný může někdy i bez léčby žít mnoho let.

 

Leukocyty- viz bílá krvinka

 

Leukocytóza

Leukocytóza je název pro zvýšený počet normálních bílých krvinek, na rozdíl od termínu leukemie, který znamená zvýšení zhoubně (maligně) změněných bílých krvinek. Leukocytóza vzniká jako reakce organismu na zánět, poranění, ale i na operační stres.

 

Leukopenie

Leukopenie je termín, který vyjadřuje, že člověk má nedostatek normálních bílých krvinek. To, že vznikne leukopenie, může být následkem některých virových nemocí, následkem některých otrav, pravidelně následkem podávání cytostatik nebo radioaktivního ozařování. Výjimečně může vzniknout u zvláště citlivých jedinců po podávání běžných léků, které ostatní nemocní snášejí bez jakýchkoliv dalších potíží. Leukopenie se obvykle projeví zvýšenou náchylností k infekcím a jejím závažným průběhem, neboť nemocný s leukopenií nemá čím by bránil svoje tělo proti infekci. Samozřejmě záleží na tom, jak velký nedostatek bílých krvinek. Za normální počet bílých krvinek je považováno rozmezí 4,0 – 10,0 x 109/l. Hodnoty pod dolní hranicí jsou považovány za leukopenii. Život ohrožující leukopenii představují počty leukocytů pod 1,0 x 109/l.

 

Lymfom

Lymfom je termín pro nádor tvořený různými typy lymfocytů. Skupina bílých krvinek se skládá ze dvou hlavních podskupin, velkých bílých krvinek, neboli granulocytů a malých bílých krvinek, neboli lymfocytů.

Lymfocyty se ve zdravém organismu nalézají jak v kostní dřeni, tak v lymfatických uzlinách. Pokud dojde k malignímu zvrhnutí těchto krvinek, vzniká takzvaný maligní lymfom. Tento typ nádoru postihuje místa běžného výskytu zdravých lymfocytů, tedy lymfatické mízní uzliny a také kostní dřeň. Maligní lymfomy patří k nádorům, které jsou velmi dobře léčitelné a mnohdy i vyléčitelné.

Zpět nahoru

M

Maligní

Maligní je slovo odvozené od latinského slova zlý. V medicínském významu znamená zhoubný. Maligní nádor pak znamená zhoubný nádor. Zhoubné nádory obvykle mají pokračující růst, tendenci prorůstat do zdravých tkání a obvykle se krví či lymfatickými cestami rozšiřují po celém těle. To, že se jedná o maligní nádor se obvykle již rozpozná při mikroskopickém (histologickém) vyšetřování chirurgem odebrané tkáně.

 

Malnutrice

Malnutrice je špatný nebo narušený stav výživy. Vzniká u každého nemocného, který zřetelně zhubnul, protože každé větší zhubnutí je vždy provázeno ztrátou svalů a bílkovinné hmoty, což vede k oslabení organismu. Dochází přitom i k oslabení imunity, obranyschopnosti zejména proti infekcím. Zhubnutí je tím závažnější, čím v kratší době nastalo. Malnutrice může však být také dlouhodobě přítomna u nemocných, kteří jsou již velmi hubení a jejich hmotnost se příliš nemění. Tito nemocní mohou mít snížené rezervy živin pro případ nemoci.

 

Meléna

Meléna je lékařský název pro přítomnost většího množství natrávené krve ve stolici. Přítomnost natrávené černé krve ve stolici svědčí o krvácení v oblasti žaludku či tenkého střeva. Pokud je zdroj krvácení v tlustém střevě, nestačí se obvykle krev natrávit a tím změnit svoji barvu z červené na černou.

Maléna, neboli stolice s natrávenou krví má barvu jako dehet či černý krém na obuv a má odlišný zápach než stolice běžně mívá. Ten, kdo se s melénou již jednou setkal, příště ji po čichu jasně pozná.

 

Metastáza

Metastáza znamená rozsev zhoubného nádoru. Metastázy mohou vzniknout kdekoliv v těle, v plicích, v játrech, v kostech nebo v mozku. Projeví se obvykle až dorostou určité velikosti, aby mohly vyvolat příznaky.

 

Mukozitida

Je zánětlivé nebo toxické postižení sliznic. U onkologických nemocných vzniká často po chemoterapii, může být projevem nežádoucích účinků cytostatik, ozařování a nebo i komplikující infekce. Většinou jde o přechodné 1-2 týdny trvající poškození, které však může být pro nemocného dosti nepříjemné, často mu přechodně omezuje příjem stravy.

 

Myelom

Myelom je maligní choroba buněk kostní dřeně. Ke zhoubnému bujení dochází obvykle difuzně v krvetvorné kostní dřeni. Klasickým příznakem je vznik odvápněných ložisek v kosti. Tato ložiska oslabují pevnost kosti až dojde k takzvané patologické zlomenině. Patologickou zlomeninou rozumíme takovou zlomeninu, která vznikne samovolně bez úrazu či násilí. Nejčastějšími prvními příznaky jsou bolesti v páteři. Vzhledem k tomu, že bolesti v páteři má však skoro každý člověk, obvykle trvá delší dobu než se podaří zjistit původ potíží.

Dalšími projevy mnohočetného myelomu je slabost, únava a zvýšená náchylnost na infekce. Infekce mívají obvykle u těchto nemocných závažnější průběh a vyžadují intenzivnější léčení.

 

Myelosuprese

Myelosuprese je medicínský výraz po útlum aktivity kostní dřeně, neboli útlum krvetvorby. Při myelosupresi klesá tvorba červených a bílých krvinek a krevních destiček. Výsledkem je nedostatek bílých krvinek (leukopenie) a s tím související náchylnost na infekce, nedostatek červených krvinek (anémie) a s tím související slabost, únava a případně i dušnost a nedostatek krevních destiček (trombocytopenie) a s tím spojené projevy zvýšené krvácivosti.

Myelosuprese je obvykle přechodná. Po cytostatické léčbě nastupují projevy myelosuprese přibližně po 14 dnech a do měsíce obvykle ustoupí. Závažnost příznaků myelosuprese a délka jejího trvání záleží na typu léků, které byly podány a na jejich dávce.

Zpět nahoru

N

Nauzea

Nauzea je latinský výraz pro nevolnost, kdy člověk má delší dobu pocit, že bude zvracet, ačkoliv nezvrací. S nevolností je spojený odpor k jídlu. Vyšším stupněm nevolnosti je pak zvracení. Nauzea může mít rozličné vyvolávající příčiny. Běžná je u některých osob při jízdě v dopravních prostředcích či při plavbě na rozbouřeném moři (mořská nemoc), ale i po nemírném pití alkoholu. Při léčební zhoubných nádorů může být nauzea výsledkem podání cytostatik či následkem radioterapie. Intenzita nevolnosti je však rozdílná u jednotlivých pacientů, ačkoliv léčba je stejná. Někdo snáší chemoterapii bez nežádoucích účinků, někdo má v den podání či ještě několik dní poté pocit různě intenzivní nevolnosti a u někoho má tato léčba za následek nejen nevolnost, ale i zvracení.

Dříve bývala nevolnost a zvracení u některých pacientů důvodem k odmítnutí další léčby. Dnes jsou k dispozici účinné, byť dosti drahé léky (setrony), které mohou tuto nevolnost a zvracení odstranit

 

Nutriční stav

Je stav výživy nemocného. Většinou se posuzuje podle tělesné hmotnosti vztažené k výšce těla. U nemocných je však takové posouzení složité, závisí i na dalších parametrech a musí jej udělat lékař nebo specializovaný dietolog.

Zpět nahoru

O

Onkologie

Onkologie je vědní obor, který se zabývá nádory a vším, co s nimi souvisí. Onkologie tedy zahrnuje jak laboratorní obory tak i lékařské obory. V lidové mluvě se pod pojmem onkologie obvykle myslí ambulance či lůžkové nemocniční oddělení, které se zabývá léčbou nádorů.

 

Onkomarkery

Onkomarker je termín pro specifické látky, které se uvolňují z nádoru a volně obíhají v krvi. Zdravý člověk je v krvi nemá, objevují se v krvi až při vzniku určitého typu nádoru. Z této informace by se mohlo zdát, že vyšetření krve na přítomnost těchto onkomarkerů je ideálním prostředkem k zjištění je-li či není-li přítomen určitý zhoubný nádor. Tak tomu však není. Onkomarkery jsou sice pro určité nádory typické, ale ne vždy je tento nádor musí vytvářet. Takže některý člověk má nádor a má i onkomarkery, jiný člověk má stejný nádor a nemá přítomné onkomarkery. Onkomarkery mají tedy význam pro sledování průběhu nemoci. To znamená, že při zjištění diagnózy ještě před vlastní léčbou by se měly vyšetřit příslušné onkomarkery. Pokud byly před léčbou přítomné, lze jejich sledováním po léčbě hodnotit úspěšnost či neúspěšnost léčby. Jedinou výjimkou je karcinom prostaty. Karcinom prostaty provázejí onkomarkery velmi často, takže je možno je použít nejen ke sledování efektu léčby, ale i pro vyhledávání pacientů, kteří mohou mít karcinom prostaty.

Zpět nahoru

P

Paliativní léčba

Paliativní léčba je celková léčba a péče o nemocné, jejichž nemoc nereaguje na kurativní léčbu. Nejdůležitější je léčba bolesti a dalších symptomů, stejně jako řešení psychologických, sociálních a duchovních problémů nemocných. Cílem paliativní medicíny je dosažení co nejlepší kvality života nemocných a jejich rodin.

Lékařskou péči lze rozdělit na kurativní léčbu a léčbu paliativní. Cílem kurativní léčby je úplné vyléčení, úplné odstranění nemoci. Pokud je zcela jednoznačné, že nemoc nelze úplně vyléčit, je nemocnému poskytována paliativní léčba. Cílem paliativní léčby je pomoc pacientovi, zlepšení kvality jeho života, aniž by si paliativní léčba dělala nárok na odstranění nemoci. Vše, co zlepšuje kvalitu života pacienta, lze zařadit do oblasti paliativní péče. Řadí se sem léčba bolesti, psychologická podpora, podpůrná výživa, ale i léčba nádoru, která nevede k jeho úplnému odstranění, ale která jen zmenší jeho velikost nebo zmenší jeho projevy a příznaky.

 

Podpůrná léčba

Podpůrná léčba je komplexní léčba zaměřená na mírnění nepříjemných projevů nemoci a nežádoucích účinků protinádorové léčby. Jejim cílem je udržení maximální možné kvality života v celém průběhu onemocnění. V řadě případů by vlastní protinádorová léčba bez podpůrné léčby vůbec nebyla možná. Do oblasti podpůrné léčby tedy patří léčba tělesných obtíží, jako je bolest, dušnost, nevolnost , nechutenství atd., ale i léčba některých syndromů: malnutrice a kachexie, chudokrevnost, leukopenie, infekční komplikace , deprese atd. V širším slova smyslu do oblasti podpůrné léčby patří také psychosociální a spirituální podpora pacienta a jeho rodiny v celém průběhu onemocnění.

 

Prekanceróza

Prekanceróza je lékařský výraz, který charakterizuje změny buněk a tkání, které s vysokou pravděpodobností vyústí v přechod těchto buněk ve zhoubný nádor. Vznik zhoubného nádoru je postupný proces. Prekanceróza je tedy název pro změny, kterými buňky a tkáně procházejí, než se stanou zcela zhoubnými a než vytvoří maligní (zhoubný) nádor. Odstranění prekancerózního ložiska je preventivní zákrok, který zabrání vzniku zhoubného nádoru.

Zpět nahoru

R

Radioterapie

Radioterapie je léčba radioaktivním zářením. Radioaktivní záření (podobně jako cytostatika) poškozuje nejvíce ty buňky, které se nejvíce množí, které mají nejintenzivnější látkovou výměnu. Nádorové buňky se obvykle intenzivně množí, a proto ozáření nádoru způsobí intenzivnější poškození nádoru a méně intenzivní poškození okolních tkání. Výsledek radioterapie závisí na citlivosti nádoru k radioterapii. Radioterapie může v některých nečetných případech nádor zcela vyléčit. V ostatních případech vede k jeho zmenšení či alespoň k zastavení jeho růstu.

Radioterapie zmírňuje bolest. Pokud se ozařují metastázy v kostech, radioterapie nejen zastaví jejich růst, ale i zmenší bolestivost v místě metastázy.

 

Rakovina

Rakovina je obecný název pro maligní (zhoubné) nádory. Je to název historický. Staří lékaři jim vyjádřili svoji zkušenost, že nejlépe pozorovatelný zhoubný nádor (tedy nádor na kůži) se podobal poranění klepety raka. Nyní těžko již domyslet, zda tím mysleli pouze změny tvaru a barvy, či zda tím chtěli říci, že toto onemocnění se člověka drží stejně urputně, jak drží svoji kořist v klepetech rak či krab. Toto označení zhoubného nádoru jménem odvozeným od jména rak, což je dnes mimo jiné ohrožený živočišný druh, se ujalo v celém světě. V angličtině se pro ně používá slovo “cancer”, což má dva významy, jednak rak a jednak rakovina. Němci používají slovo “Krebs” což je opět označení jak pro raka, tak pro rakovinu.

Rakovina je tedy pojem historický. Termínem rakovina se mohou označit všechny zhoubné nádory, ať již jde o karcinomy či sarkomy. Leukémie, lymfomy a myelomy jsou také maligním onemocněním, pro ně se však termín rakovina obvykle nepoužívá.

 

Relaps a remise

Termínem “relaps” se v medicíně označuje návrat aktivity onemocnění, podobně jako se v populární hudbě označuje termínem “come back” návrat hvězdy na scénu. Termín relaps se používá u nemocí, u nichž je jasné, že je nelze zcela a jednou pro vždy z těla odstranit, u nichž může léčba dosáhnout pouze úplného vymizení příznaků nemoci, takzvanou remisi, ale nikoliv však úplné odstranění všech zhoubných buněk z těla (vyléčení).

Remise tedy znamená vymizení příznaků a projevů nemoci. Termínem kompletní remise označujeme situaci, kdy žádnou dostupnou vyšetřovací metodou nelze zjistit přítomnost zhoubné nemoci v těle, ačkoliv ji předpokládáme ze zkušeností s průběhem této nemoci u jiných pacientů.

Pojmy relaps a remise se typicky používají u skupiny chorob zvaných nízce maligní lymfomy. Tyto nemoci většinou nelze zcela vyléčit, lze však dosáhnout dlouhodobých, roky trvajících remisí, které jsou pravidelně zakončeny relapsem nemoci. Další léčbou lze však aktivitu nemoci znovu přitlumit, dosáhnout další remisi a léčbu přerušit až do dalšího relapsu.

Termínu “relaps” je podobný termín recidiva. Ten se však používá hlavně pro označení znovuobjevení nemoci (nádoru), který se pokládal za zcela vyléčený. Třeba po operaci karcinomu konečníku, kdy byl odstraněn totálně celý nádor a choroba byla pokládána za vyléčenou, se po letech objeví zhoubný nádor v jiné části tlustého střeva. V těchto případech mluvíme o recidivě nádoru.

Zpět nahoru

S

Sarkom

Sarkom je označní pro maligní nádory vznikající z buněk pojivové tkáně, tedy ze svalů, vaziva, kostí a chrupavek. Sarkomy se vyskytují mnohem méně často než karcinomy, což jsou, jak výše uvedeno, maligní nádory vznikající z takzvaných epiteliálních a endoteliálních buněk, neboli z buněk slizničních povrchů různých tělních dutin a žláz a samozřejmě také kůže.

 

Solidní nádor

Solidní nádor je termín, který se používá pro nádor vytvořený zmnožením zhoubných buněk. Tento nádor vytváří kus solidní (pevné) hmoty. Tímto termínem se vyjadřuje skutečnost, že se nejedná o nádor tvořený cystami, anebo o maligní chorobu z krvetvorných buněk (leukemii či lymfom).

 

Stomie

Stomie je název pro chirurgický zákrok, při kterém je nějaká tělní trubice vyústěna na povrchu těla. Například je možno vyústit tlusté střevo na povrch těla, pak se hovoří o kolostomii, pokud se vyústí vývod z ledviny na povrch těla, hovoří se ureterostomii. Tyto operace mají za cíl obnovit průchodnost v některé z důležitých tělních trubicích, která byla nějakou chorobou (nádorem) zcela zablokována. Na tyto stomie se pak přilepují speciální sáčky na zachycování obsahu vytékajícího ze stomií.

 

Stomatidida

Stomatitida je výraz pro zánět celé dutiny ústní. Stomatitida vzniká při některých infekčních onemocněních. Stomatitida však může vzniknout i během intenzivní cytostatické léčby. Stomatitida po chemoterapii je způsobena jednak poklesem obraných schopností organismu díky poklesu bílých krvinek a jednak poškozením sliznice dutiny ústní cytostatiky. Za normálních okolností se buňky sliznic dutiny ústní rychle množí a rychle obnovují, podobně jako v celé trávicí trubici, a proto jsou citlivé na cytostatickou léčbu a jsou intenzivní cytostatickou léčbu pravidelně poškozovány. Cytostatiky vyvolaná stomatitida obvykle ustoupí několik dní po úpravě počtu bílých krvinek.

 

Symptomatická léčba

Termínem symptomatická léčba lékaři označují léčení nepříjemného příznaku, aniž byla ovlivňována příčina a podstata nemoci. Symptomatickou léčbou je například podávání nosních kapek ke splasknutí nosní sliznice. Odstraní pocit ucpaného nosu, ale příčinu rýmy (virové onemocnění anebo alergii) neléčí. Podobně je tomu v onkologii. Pacientovi lze podat léky, zmírnit či odstranit nepříjemné příznaky nemoci, zlepšit tak jeho kvalitu života, ale přitom vůbec neovlivnit základní zhoubné onemocnění.

Zpět nahoru

T

Transplantace kostní dřeně

Transplantace kostní dřeně znamená přenos (přesazování) kostní dřeně. V podstatě je nutno rozlišit dva pojmy: autologní transplantace a alogenní transplantace.

Autologní transplantace znamená to, že od jednoho člověka se odebere kostní dřeň, ta se uschová tak, aby nedošlo k jejímu poškození a ve vhodný čas se tomu samému člověku vrátí. Člověk si je tedy sám dárcem.

Pod pojmem alogenní transplantace rozumíme odebrání kostní dřeně vhodnému zdravému dárci a její podání pacientovi. V dalších odstavcích stručně zmíníme podstatu autologní a alogenní transplantace.

Podstata léčby pomocí autologní transplantace kostní dřeně je umožnění bezpečné aplikace tak vysoké dávky cytostatik, která by jinak téměř úplně zničila všechny krvetvorné buňky. Krvetvorné buňky jsou ze všech buněk v organismu cytostatiky nejvíce poškozovány. Odebrání krvetvorných buněk, jejich bezpečné uschování a jejich návrat po vyloučení všech molekul cytostatik umožní zintenzivnit léčbu. Připodobnit se tento postup dá k novodobému chemickému zahradničení. Zahradních vyjme rostlinky, které chce uchovat a dále pěstovat, poté posype záhon herbicidem ke zničení plevele a za několik dní, kdy předpokládá, že v půdě již došlo k rozpadu molekul herbicidu, přesadí (transplantuje) zpět původní ušlechtilé rostliny.

Podstatou alogenní transplantace je aplikace velké dávky cytostatik, která zničí u pacienta většinu maligních buněk, ale i vlastní krvetvorné buňky. Po odeznění účinku cytostatik se podá kostní dřeň od dárce. Příjemce se však i přes pečlivý výběr liší v určitých znacích od dárce. Proto buňky darované kostní dřeně poznají, že se nejedná o jejich původní organismus a zahájí proti příjemci různě intenzivní boj. S tímto bojem proti příjemci je však spojen i boj proti zbývajícím zhoubným buňkám původního maligního onemocnění. V případě alogenní transplantace se tedy na léčbě podílejí dva faktory, vysoká dávka cytostatika a imunologická reakce darované kostní dřeně proti zbývajícím zhoubným buňkám.

Ve výše uvedených odstavcích je uveden princip, nyní stručně objasníme, jak se transplantace provádějí. Kostní dřeň se získává opakovanými punkcemi silnou jehlou a nasáváním z lopat kostí pánevních. Tento zákrok se provádí v celkové narkóze. Získaná krev s kostní dření se pak zpracuje a zmrazí tak, aby nedošlo k poškození buněk. Až nastane den jejího podání, kostní dřeň se rozmrazí a podá se do periferní žíly podobně jako transfuze krve.

V dnešní době se však transplantace kostní dřeně provádí jen výjimečně, její místo zaujala transplantace takzvaných kmenových krvetvorných buněk získaných z periferní (obvodové) krve. Proto ještě několik slov na vysvětlenou co jsou kmenové krvetvorné buňky získané z periferní krve.

Kmenové krvetvorné buňky jsou představují společnou zárodečnou buňku pro všechny typy krvinek. Tyto kmenové krvetvorné buňky se stále obnovují a část z nich neustále vyzrává v jednotlivé typy krvinek. Tyto kmenové krvetvorné buňky za normálních okolností sídlí v kostní dřeni. Pouze po některých zákrocích (podání vyšší dávky cytostatik anebo podání vyšší dávky takzvaných leukocytárních růstových faktorů) se z kostní dřeně uvolní a začnou cirkulovat v krvi. Pak je lze speciálními přístroji, které se nazývají separátory krvinek, z krve izolovat a koncentrovat. V případě, že jsou transplantovány tyto kmenové buňky krvetvorby získané z periferní krve, pacient je ušetřen odebírání kostní dřeně v celkové narkóze. Místo toho je u něj dočasně kanylována některá větší žíla a přístroj z krve oddělí (odseparuje) a zkoncentruje kmenové krvetvorné buňky v množství potřebném k obnově krvetvorby. Slovem kanylace se rozumí zavedení tenké hadičky do žíly. Kmenové krvetvorné buňky lze použít jak pro autologní, tak pro alogenní transplantaci.

 

Trombocyty

Trombocyty, neboli krevní destičky jsou zvláštní částečky krve, které lze přirovnat ke záplatám na duši bicyklu. Cirkulují v krvi a jakmile se objeví v krevním řečišti netěsnost, ihned ji zalepí. Jejich nedostatek se projevuje krvácivými projevy jak na kůži, tak na sliznicích. Na kůži má obvykle formu drobného tečkovitého krvácení. Je to způsobeno tím, že vířivý pohyb červených krvinek neustále poškozuje stěnu kapilár. Nemá-li člověk v oběhu dostatek těchto destiček, projeví se tato samovolná poškození stěny drobný cévek a kapilár vytvářením drobných červených teček na kůži, ale i na sliznici velikosti špendlíkové hlavičky. Odborně se těmto tečkovitým krvácením říká petechie.

 

Tumor

Tumor je latinský název pro chorobné zduření tkáně. Staří lékaři slovem tumor pojmenovávali viditelnou či hmatnou rezistenci chorobně utvářené tkáně. Tedy tkáně, která prokazatelně nebyla zdravá. Proto termín tumor nevyjadřuje povahu nemoci. Na pohled či pohmat zřejmý tumor může být nádorem benigním či maligním, jeho původcem však může být bakteriální zánět. Po poznání příčiny se potom hovoří o zánětlivém tumoru či o zhoubném či nezhoubném tumoru.

Zpět nahoru

V

Vyléčení

Termín vyléčení znamená úplné odstranění nemoci. V případě angíny či chřipky je tento pojem poměrně jasný. Nejsou příznaky, v krku již nejsou přítomny bakterie, které angínu vyvolaly, člověk je tedy vyléčen. U zhoubných nádorů je však použití tohoto termínu ošidné. Kdy můžeme říci, že víme jistě, že pacient je zcela vyléčen? Těžko stanovit nějaký limit, časový termín, do kterého když se nemoc neobjeví, tak člověk je vyléčen. Proto se termínu “vyléčení” raději v onkologii vyhýbáme. Místo něj používáme raději termín dlouhodobá remise. Termínem dlouhodobá (například 5-letá) remise vyjadřujeme, že nádorová nemoc se po 5 let od léčby neobjevila a že je tedy vysoká pravděpodobnost, že člověk je zcela vyléčen. Vzhledem k tomu, že se občas objevují recidivy (metastázy) nádorové nemoci někdy po mnoha letech, nikdy nemůžeme mít jistotu. Proto raději stav hodnotíme jako dlouhodobá remise a nikoliv jako úplné vyléčení. Samozřejmě, čím déle trvá remise nemoci (tedy období, kdy se nemoc neprojevuje a kdy není žádnými dostupnými prostředky její přítomnost v těle dokazatelná), tím větší pravděpodobnost, že se aktivita nemoci již neobnoví a že pacient je vyléčen.

 

Vedlejší účinek léčby

Léčba jakékoliv nemoci jakýmkoliv lékem obnáší vždy jak žádoucí účinek léčby (hlavní účinek léčby), tedy odstranění nemoci, tak i vedlejší účinek léčby, (nežádoucí účinek léčby). Dalo by se to vyjádřit lidově “každý chleba je o dvou kůrkách anebo vše má svůj rub a líc”. Není léku a není léčebného postupu, který by mimo svůj pozitivní, prospěšný efekt (hlavní účinek) neměl také různě intenzivní negativní, škodlivý efekt (vedlejší nežádoucí účinek). Úkolem lékaře je vždy zvážit míru výsledného žádoucího účinku a míru možného vedlejšího nežádoucího účinku léčby. Při žádné léčbě by neměla převýšit intenzita vedlejších účinků léčby nad přínosem léčby pro pacienta.

Lékař by měl pacienta pravdivě informovat o nejčastěji se vyskytujících nežádoucích účincích léčby a demokraticky s ním prodiskutovat možné způsoby léčby, jejich pravděpodobný přínos a jejich pravděpodobné vedlejší nežádoucí účinky. Pacient má právo se spolupodílet na výběru léčebného postupu. Má například právo vybrat si jeden z možných způsobů operací, poté co mu chirurg vysvětlí, jaká rizika a jaký přínos může mít ten či onen operační postup.

Některé vedlejší nežádoucí léčebné účinky se při určité léčbě objevují pravidelně. Jsou však i vedlejší nežádoucí účinky, které se objevují nepravidelně či přímo výjimečně. Často lékař nemůže přesně odhadnout, s jakými nežádoucími účinky bude léčba spojená. V případech, kdy je možný výskyt závažných nežádoucích účinků, je obzvláště důležité probrat vše s pacientem, vysvětlit mu rizika postupu a nechat pacienta spolupodílet se na rozhodnutí, pokud má pacient zájem a vůli chtít se podílet na rozhodování o léčení.

Zpět nahoru

 

Kde nás najdete:

Bohunice, pavilon L, patro: 6., 14. a 17.

Bohunice, pavilon X, patro: 5.

Bohunice, pavilon Z, patro: 8.

Kontakty:

Sekretariát:
telefon: 532 233 642

Evidence specializovaných hematoonkologických ambulancí IHOK (pavilon X, Diagnosticko-terapeutické centrum, 5. patro): 532 232 216

Objednání na vyšetření – onkologické ambulance solidních tumorů (pavilon Z, 8. patro): 53223 3976

Ambulantní doba:

po-pá 07:00-15:30
tabulka ambulantních hodin

Informace o pohotovosti v Brně a Jihomoravském kraji